„Honzo, tu rezoluci nemůžeme přijmout tak brzy. Vždyť jsme ten problém teprve teď nakousli!" zlobí se hnědovláska na svého kolegu. „A proč by ne, myslím, že je ten problém tak jasný, že to přijmeme jednomyslně," odporoval slečně její kolega.

U druhého stolku řešili účastníci Pražského studentského summitu daleko „obyčejnější" problémy. „Nebaví náhodou někoho z vás sloh? Že by mi pomohl. Musím napsat do školy fejeton a vůbec nevím, co tam mám psát," postěžovala si před ostatními studenty drobná černovláska. Zbylí čtyři studenti ale zakroutili hlavou. „Fejeton? Ten psát neumím. Ale jeho podstata je jednoduchá. Musí to být vtipné," poradila studentce blondýnka. „No, tak v tom je právě ten problém," zasmála se černovlasá dívka.

Polední pauza skončila. A s ní se veškerá zákulisní jednání fiktivních delegátů organizací OSN, NATO i Evropské unie přesunula zpátky do jednacích místností. Atmosféra ve většině sálů je napjatá. Každý ze studentů zastupuje některý ze států. A je jeho úkolem hájit zájmy dané země. Ne ale za každou cenu.

„Nechceme, aby tu studenti vyřešili globální problémy, o kterých diskutují. Spíše by se měli naučit pracovat s informacemi a dosáhnout kompromisů, které jsou potřeba nejen v zahraniční politice, ale vlastně i v běžném životě," prozradil mi při jednom z jednání hlavní koordinátor projektu Michael Rozsypal.

I on si na vlastní kůži vyzkoušel roli delegáta. A když byl před dvěma roky v přípravném týmu, našel si zde i přítelkyni. „S nadsázkou mohu říci, že tohle je největší seznamka v Praze," směje se Rozsypal, který přiznává, že se díky Pražskému studentskému summitu dalo dohromady už mnoho párů. „A za těch osmnáct let působení máme i několik „summitích" dětí."

Josef Kučera, student politologie a mezinárodních vztahů z Kobylis, řekl o účasti na Pražském studentském summitu Deníku:

Přihlásil jsem se dvě hodiny před uzávěrkou

Jedním z účastníků Pražského studentského summitu je i dvaadvacetiletý student Josef Kučera z Prahy 8. „Co mi účast přinesla? Hlavně mi pomohla zlepšit mé rétorické schopnosti. Jsem si jistější v projevech před více lidmi, umím lépe argumentovat," prozradil Pražskému deníku v průběhu fiktivního jednání Evropské unie student druhého ročníku politologie.

Hlavní koordinátor Michael Rozsypal mi říkal, že o model EU, kterého se tu dnes (v sobotu, pozn. autorky) účastníte, je největší zájem. Počet přihlášek čtyřnásobně převyšuje počet míst. Jak těžké tedy pro vás bylo se sem dostat?

Rozhodně to nebylo jednoduché. Neuvěřitelnou výhodou pro mě ale byl můj obor politologie a mezinárodní vztahy, který studuji na Fakultě sociální věd UK. Z tohoto důvodu jsem přijímací eseji nemusel věnovat tolik času z hlediska příprav. K sepsání jsem se totiž odhodlal až dvě hodiny před koncem uzávěrky.

Tak to jste na to moc času neměl. Co bylo tím impulsem, který o přihlášení rozhodl?

Bylo to díky sázce s jedním z organizátorů.

A ta vypadala jak?

Na sociální síti napsal, že zbývají už jen dvě hodiny do konce uzávěrky. A že se klidně vsadí, že už to nikdo nestihne napsat. Byl to hec.

Takže asi nejste na Pražském studentském summitu poprvé, když jste to zvládnul…

No právě že jsem. Minulý rok jsem se totiž do stejného modelu nedostal.

Zastupujete zde v rámci Evropské unie Maltu. Tu jste si vybral sám, nebo vám ji organizátoři přidělili?

Sám jsem si tento stát vybral, protože má zajímavou zahraniční politiku. V některých oblastech se projevuje velmi silným názorem, v některých je naopak naprosto bez stanoviska. Navíc se jedná o stát s nejnižším počtem hlasů v Radě ministrů.

Byla to tedy pro vás výzva obhajovat právě tento stát?

Ano. Je pro mě zajímavé zjistit, co jsem schopný prosadit (pokud má Malta k něčemu silné stanovisko) a zároveň si vyzkoušet, jakým způsobem toho dosáhnu.

Co všechno jste zatím s kolegy z ostatních zemí EU řešili?

Diskutovali jsme o tabákových směrnicích, směrnicích o kvótách ve vedení firem a směrnici o kybernetické bezpečnosti.

Jaká atmosféra panuje během vašich fiktivních jednání?

Občas je jednání vyhrocené, ale vše je v rámci názorů zastupovaných států. Když jsme se bavili například o kvótách, kolik by mělo být žen ve vedení firem, nebyl rozdíl mezi delegátkou studentkou a delegátem studentem. Všichni profesionálně zastávají názor státu, který zastupují.