Ředitel hospodářské komory v Praze: Pomáhat a ulehčovat je naše druhé jméno

Česká republika zažívá po několika letech období mírné ekonomické konjunktury. Prezident Hospodářské komory České republiky Vladimír Dlouhý se nedávno nechal slyšet, že Česko má šanci stát se evropským hospodářským tygrem. Sdílíte jeho optimismus?

Já bych to nenazval optimismem. Spíše to vnímám jako cíl, za kterým je třeba jít. Kdybych takový cíl neměl, ztratila by má práce smysl. Když už je řeč o optimismu. V rozhovoru pro časopis pražské komory se Vladimír Dlouhý vyjádřil i v tom smyslu, že: „Ekonom má za povinnost šířit optimismus, i když hrozí, že ho za určitou dobu někdo vezme za slovo a on si bude - s prominutím - připadat jako hlupák." Ještě jedno heslo razím: Není čas ztrácet čas! A už vůbec ne aktivním hledáním a vytvářením komplikací a problémů.

Lze v této souvislosti hovořit o oživení podnikatelských aktivit? Pokud ano, kterých oborů se oživení týká? Jaká je situace ve vašem regionu?

Praha je nejen hlavním městem, ale i centrem podnikání naší země. V Praze žije téměř 1,3 milionu obyvatel a je zde registrováno kolem 180 tisíc nezaniklých společností, což jsou fungující, skutečné firmy. Toto číslo představuje 40 procent ze všech společností, které podnikají v České republice. V Praze je více než 12 tisíc akciových společností, což představuje 46 procent akciovek na našem území. Celkem 87 procent pražských podniků má roční obrat do 30 milionů korun. Takových, které mají roční obrat větší než 300 milionů, je v hlavním městě 1500. Drobných podnikatelů (fyzická osoba - podnikatel) v Praze sídlí kolem 285 000, přičemž nejvíce jich je registrováno v Praze 4 a 10. Ještě jedna zajímavost, která podle mého názoru dokresluje obraz Prahy podnikatelské: vůbec zde neplatí, že ve starobylých částech metropole převažují firmy s dlouholetou tradicí. Naopak, nejvíce nových podniků vzniká v Praze 1. V roce 2014 jich bylo téměř 3000. Praha je vůbec rájem start-up společností. Sídlí jich zde 48 procent ze všech, které v republice vznikly během minulého roku. Nemyslím si, že by se v letošním roce situace dramaticky změnila. Když, tak pozitivním směrem.

Co pro podporu podnikání v regionech podniká vaše hospodářská komora? Můžete uvést příklady některých vydařených projektů?

Brusel Prahu považuje za příliš bohatou na to, aby finančně podporoval podnikání a podnikatelské projekty, jak se tomu od našeho vstupu do EU děje v ostatních regionech republiky. I navzdory tomu se nám podařilo nabídnout vskutku kvalitní projekty. A byly to projekty nejen pro pražské podnikatele, ale i pro ostatní. Jedná se o projekty nejen na podporu soukromého byznysu, ale i pro Pražany a návštěvníky hlavního města, ať už z ostatních koutů naší země, nebo i ze zahraničí. Teď mluvím o našem projektu na podporu turistického ruchu „Praha technická". V rámci tohoto projektu představujeme významné technické památky Prahy veřejnosti. Zájemci o techniku se tak mohou svézt historickými soupravami metra nebo starobylými motoráčky po zákoutích Prahy, kam již vlaky nejezdí, nebo jsou čímsi zajímavé. Velice významným projektem pražské komory je Rating MSP. Tento produkt, který umožňuje malým a středním podnikatelům, ale i fyzickým osobám, aby poznali své podnikatelské zdraví, nabízíme už více než deset let. V minulém programovacím období sloužil Rating MSP jako jeden z klíčových indikátorů, který mohl podnikatelům pomoci k snazšímu přístupu k penězům z evropských fondů. I v období 2014 - 2020 chceme na toto navázat. Opomenout nesmím ani dlouholetý projekt Podnikatelské akademie, kde jsme pro OSVČ a zaměstnance firem poskytovali vzdělávací kurzy zdarma. Prošla jimi téměř tisícovka účastníků. Ve výčtu dalších projektů bych mohl pokračovat, uvedl jsem pouze ty nejznámější."

České podnikatelské prostředí si mnohdy stěžuje na rozbujelou byrokracii, případně nedokonalý legislativní rámec. Co jsou z vašeho pohledu nejzásadnější výzvy, které stojí v cestě intenzivnějšímu rozvoji podnikání ve vašem regionu?

Otázku bych mírně přeformuloval. Co děláme pro to, aby podnikatelé tolik nestrádali pod jařmem byrokracie a zákony neohrožovaly jejich byznys? Myslím, že nikdo soudný nemůže tvrdit, že hospodářská komora je organizace, o které by nebylo slyšet. Naslouchat nám musí především vláda, která prostředí a podmínky pro podnikání vytváří. Velice aktivně se proto podílíme na připomínkování veškeré legislativy, která se nás týká. Sami podnikatelé mají k tomu snadný přístup přes naše webové stránky www.hkp.cz (nebo www.komora.cz), kudy mohou poslat své připomínky nebo pozměňovací návrhy k novým normám a to ještě dříve, než se jimi začnou zabývat zákonodárci. Tam, kde okamžitou nápravu věcí udělat nemůžeme, se snažíme alespoň ulehčit. Všechny komory v naší zemi, pražskou nevyjímaje, jsou zároveň i sídlem Czech Pointů, kde za výhodnější ceny než kde jinde a bez nekonečných front vyřídíme veškeré náležitosti, které služba Czech Point nabízí. Z Evropské unie k nám v brzké době konečně začnou proudit další peníze pro projekty financované z Operačních programů Strukturálních fondů. Je to skvělá věc, ale nebudeme si nic nalhávat: získání těchto peněz je spojeno s - velice jemně řečeno - vyšší dávkou papírování. I tady umíme pomoci. Tím, že jsme řadu takových projektů úspěšně realizovali, umíme pomoci s jejich napsáním a pak i s administrací. Pomáhat a ulehčovat je naše druhé jméno. Stačí na komoru přijít, říct si o pomoc, radu. Bez aktivního přístupu samotných podnikatelů se toho moc udělat nedá.

Dokážete ve třech větách shrnout výhody podnikání? Předpokládám, že bychom asi měli opustit všeobecně přijímanou pověru, že být podnikatel znamená automaticky hodně peněz a luxusní automobil.

Těžká otázka. Ne proto, že bych nevěděl, jaké výhody podnikání má. Ale proto, že co je pro jednoho výhodou, může být pro jiného naopak nonkomfortní. Myslím tím osobní svobodu, kdy jste sám sobě pánem. S ní je totiž spojená obrovská zodpovědnost. Musíte si na svůj život vydělat, výplata vám prostě od nikoho nikam nechodí. Asi každý člověk chce žít tak, aby dělal to, co ho baví. A když za práci dostává peníze, je to značka ideál. Pokud se toto povede, pak je opravdu jedno, zda si své sny plníte jako podnikatel nebo jako zaměstnanec.

Rozvoj podnikání a byznysu je často spojován s úrovní vzdělanosti, přesněji s kvalitou českého školství. Jak kvalitní je z pohledu hospodářské komory české školství?

Kvalitní, ale stále je co zlepšovat. Škola sama o sobě odborníka a kvalitního člověka neudělá. To až praxe, životní zkušenosti a společnost.

Trh práce se dlouhodobě potýká s nedostatkem odborníků pro většinu technických oborů. Kde hledat příčinu? Je zakódována ve školském systému, úrovni mezd nebo pracovních podmínkách? V čem vidí problém sami podnikatelé?

Na téma nezájmu dětí a mladých lidí o studium technických oborů a řemesel již toho bylo tolik řečeno… Nemyslím si, že bych do této diskuze mohl přispět novým názorem. Raději něco pro zlepšení situace konkrétně děláme. My na pražské komoře jsme vytvořili projekt Řemeslo žije!. HK ČR se situaci snaží vylepšovat svým projektem Národní soustava kvalifikací.

Právě řemeslníci si většinou na nedostatek práce rozhodně stěžovat nemohou, přesto začíná trh práce pociťovat jejich nedostatek. Proč takový nezájem mladých o tradiční učňovské obory?

Problematika nedostatku řemeslníků přímo souvisí s problémem nezájmu mladých lidí o studium technických oborů, jak jsme o tom mluvili. Pražská komora v roce 2008 přišla s projektem Řemeslo žije!, který si klade za cíl nadchnout mladé lidi pro studium středních odborných škol a zároveň stávajícím učňům umožnit, aby se mohli učit od nejlepších fachmanů svého oboru. Letos je do projektu zapojeno více než 20 středních odborných škol. Součástí projektu, který realizujeme společně s pražským magistrátem, jsou takzvaná Hnízda technické odbornosti - HOT. Hnízda jsou určena žákům devátých tříd základních škol a jejich učitelům. V rámci nich se děti společně se svými kantory přesunou na několik dní do učeben, laboratoří a dílen učilišť, kde se učí, pracují s nářadím a přístroji, a vlastně se tak přímo seznamují s obory, které by mohly studovat. I učitelé se v rámci HOT-ů vzdělávají a poznávají, co a jak se na odborných školách učí, jaké obory se mladým lidem nabízejí. Tyto své poznatky a zkušenosti pak budou předávat svým žákům i v příštích letech. Pro pražské děti jsme pořádali i Jarmarky řemesel, kde si každá SOŠ mohla postavit svůj stánek a zábavnou a vtipnou formou lákat návštěvníky jarmarku ke studiu.

Školné, kapesné ani náborové billboardy příliš nepomáhají. Jaký recept nabízí hospodářská komora? Daří se vám spolupráce s politickou reprezentací?

Ukázalo se jako správné, že nejdeme cestou finančních pobídek pro žáky základních škol, aby se „upsali" ke studiu na některém z učňáků, ale že jim umožňujeme seznámit se s řemesly „na vlastní kůži". Stávající učni zase nesmírně oceňují, že pro ně Řemeslo žije! připravuje workshopy, semináře a Top Kempy (několikadenní praxe ve vybraných pražských firmách), na kterých se mohou učit od nejlepších odborníků, od těch, kterým se říká mistr svého řemesla. Děti si toho opravdu nesmírně považují. Jen namátkou: truhláři se mohli učit od mistra truhláře z dílen Národního divadla Zdeňka Brenauera, krejčí svému řemeslu učili pan Zach ze salónu Zach a spol. na pražském Újezdě, který šil kostýmy pro film Václava Havla Odcházení, a Helena Fejková, přední česká návrhářka. Kadeřníkům se věnovali Jan Hlaváček a Martin Loužecký, majitelé proslaveného H+M Hair Salon, kuchaři měli několik Top Kempů a workshopů v restauraci Aureole, kde je zaučoval šéfkuchař Jiří Král… A to jsem nevyjmenoval ani desetinu těch, kdo se na našem projektu Řemeslo žije! podíleli! Největší motivací pro učně je pak soutěž Sollertia, kde si mohou poměřovat své schopnosti právě s výše jmenovanými osobnostmi a dalšími fachmany. V minulých letech zde soutěžili automechanici, elektrikáři, truhláři, kadeřníci a kuchaři, v letošním roce chceme přibrat i aranžéry. Kupříkladu úkol pro kuchaře zněl: moderní úprava kachního masa. Vyzyvatelem v klání s učni byl Patrik Bečvář (kuchař roku 2013, hotel InterContinental Praha), v porotě pak zasedli již zmíněný Jiří Král nebo Ondřej Slanina, který je známý z televizního pořadu o vaření Kluci v akci. Své jídlo uvařil vyzyvatel a porotci pak hodnotili, nakolik se jídla soutěžících učňů jeho mistrovství přibližují.

Neměli by být v tomto kontextu aktivnější také zaměstnavatelé? Podporovat finančně učně a studenty? Jinými slovy vychovat si své budoucí zaměstnance?

Podle mě lepší než finanční injekce pro učně je přímé předávání zkušeností, dovedností. Děti se na vlastní oči přesvědčují, že řemeslo může mít opravdu zlaté dno. Ovšem takovéto akce, kdy si firmy a jejich majitelé vpustí na několik dní, několikrát v roce do svých dílen, kuchyní a salonů učně a plně se jim tam věnují, je záležitost finančně i materiálně velice náročná. Pokud si proto někdo finanční podporu zaslouží, jsou to právě firmy, které toto dělají.