Tomáš: Nejkrásnější dárek? Pračka a velký prací prášek

„Peru. Baví mě to!“ říká vesele Tomáš, který prádlo nejen třídí, ale také plní pračku, hlídá ji, ruku k dílu přiloží 
i u mandlu. Není proto divu, že má takové svaly. „Nooo, koukej…“ zvedá ruku, zatíná ji v pěst 
a ukazuje mi své vyrýsované svaly.

Že je jeho práce i koníčkem dokazuje i doma. „Nedávno mi Tomášova maminka říkala, že největším dárkem pro něj bylo, když dostal k Vánocům pračku. A pak se také těší na svátky a narozeniny, protože to dostává velké prášky na praní,“ usmívá se Gabriela Zdražilová ze Sluneční zahrady.

Její kolega Šimon přitakává. „A Tomova záliba jde ještě dál. Má nastudované snad všechny slevové letáky. Vždy má přehled o tom, kde je nejlevnější prášek, kde aviváž… A nutí mě tam pro ně jezdit,“ směje se Šimon, který Tomáše pravidelně vyzvedává doma. „Má problém s orientací. Ale na práci je jako ďas!“

Tomáš s rodiči pravidelně jezdí na chalupu, kde pomáhá s rekonstrukcemi, drobnými úpravami. Ale ani na venkově se neobejde bez milované pračky.

„Jednou před adventem šli Tomovi rodiče popřát sousedům hezké svátky. Chtěli jít 
i s ním, ale on jim naznačil, že ho bolí hlava, že radši zůstane na chalupě. Když se pak rodiče po pár hodinách vrátili 
z návštěvy, nestačili se divit. V chalupě byl ozdobený vánoční stromeček, záclony 
a závěsy byly v pračce a Tomáš do toho ještě myl okna…“ vypráví se smíchem Gabriela.

Stejný rituál na začátku dne v prádelně

Podobně pracovitá je i čtyřiatřicetiletá Lenka Kadlecová, která svůj den 
v prádelně začíná vždy stejným rituálem. „Dám si kafíčko. 
A když je potřeba, tak jdu pracovat.“

Lenka je
v prádelně už od jejího založení. Dvanáct let. A umí tak všechno. Mandluje, skládá prádlo, občas žehlí. A protože je velmi zodpovědná, má na starosti 
i paragony a příjem a výdej prádla.

Když Lenka zrovna není 
v prádelně, tráví nejraději čas doma na zahradě s maminkou, třiadevadesátiletou babičkou a čivavou. „Žádné zvířátko jsem nechtěla. Dlouho. Když mi bylo pět let, přejelo mi auto moje koťátko. Ale pak jsem dostala čivavu. A tu mám aspoň místo miminka,“ usmívá se Lenka, která v domácnosti nejčastěji luxuje a utírá prach. „A ve volném čase ještě vyšívám a čtu knížky od Jaroslava Foglara!“

Kvalitu služeb si zákazníci pochvalují

Z toho, jak se za dvanáct let rozrostlo povědomí o prádelně, má velkou radost její zakladatelka Gabriela, která zdůrazňuje, že si kvalitu služeb lidí s mentálním handicapem pochvalují nejen drobní živnostníci. Mezi stálé zákazníky patří i velké banky, restaurace, ordinace obvodních, zubních či dětských lékařů nebo mateřské školy.

„Práce v prádelně a mandlu je hodně náročná. A to nejen fyzicky. Prádlo se musí správně roztřídit podle barev a druhu látky, nacpat do praček, potom mokré přendat do sušiček a nakonec vymandlovat 
v mandlu, který má teplotu 175 stupňů a pěkně vás zahřívá. 
A dokážete si jistě představit, že hlavně v létě je to síla!“ dokládá náročnost práce v prádelně Gabriela.

S pomocníky, jako jsou Tomáš a Lenka, však jde práce pěkně od ruky. A hlavně 
s úsměvem.