„Ta mi zavřela dveře nejen k vlakům, ale i k hokeji, protože mám problémy se stabilitou," dodal. Třetí sen se Pavlovi vyplnil. Ale cesta k němu byla složitá. A dlouhá.

Po absolvování obchodní školy při Jedličkově ústavu si začal v roce 1994 hledat práci. Než ji našel, trvalo to tři a půl roku. „Když jsem se někde ucházel o místo, stačilo, abych řekl, co mám za handicap a většinou ode mě dali zaměstnavatelé velmi rychle ruce pryč. Stačilo říct slůvko epilepsie a byla konečná."

V půlce devadesátých let jednu práci přesto získal. Pavel ale přiznává, že v té době na něj byla moc důsledná a zodpovědná. „Dělal jsem inventář toho, co měli. Ode všeho tam bylo třeba pětadvacet kusů a já jsem u jedné položky jeden kus neviděl, u druhé položky jsem třeba zase jeden kus připočetl navíc…"

Neměl čas na zapracování

Počáteční chyby Pavlovi zaměstnavatel netoleroval. Dostal výpověď. „Vylili mě za pouhé dva dny! A paradoxem bylo, že šéf, který mě na to místo přijímal, byl sám handicapovaný. O to víc mě tehdy mrzelo, že mi i přes chybu nedal větší čas na zapracování."

Možná ještě větším paradoxem však bylo, že se k Pavlovi za půl roku dostala petice za lepší podmínky pro práci handicapovaných. „A nevěřil jsem svým očím, když byla v hlavičce petice adresa bývalého pracoviště!"

Nakonec se z Pavla prodavač stal. A to dokonce hned ve dvou obchůdcích. V Eliášově obchodě prodává výrobky několika neziskových organizací a v Ateliéru Via Roseta se i sám podílí na tvorbě mnoha výrobků dárkových předmětů z textilu, papíru a keramiky.

Jeho koníčkem je cestování

Když Pavel zrovna nestojí za kasou, tráví svůj čas cestováním. Prahu má projetou křížem krážem. A za posledních deset let si dokonce vymyslel čtyři okruhy, které pravidelně střídá.

„Prvním je Kačerov - Smíchov - Dvorce - Budějovická, druhým Luka - Řepy - Anděl - Petřiny, třetím Skalka - Háje - Hostivař - Strašnická a posledním Palmovka - Spojovací - Malešice - Želivského - Mírák a Pavlák," popisuje Pavel, nadšený cestoval nejen vlaky, ale i pražskou MHD. Dříve jezdil i do okrajů Prahy. Už se tam ale bojí.

„Po posledním záchvatu, který se mi stal v Modřanech, radši nic nepokouším a jezdím mé stálé trasy. Nebojím se kvůli tomu, že by mi ta místa znovu připomínala ty ošklivé chvíle, ale proto, že se mnou záchranka nezacházela příliš hezky."

Novému vztahu se nebrání

Když dojde řeč na vztahy, Pavel zčervená. A přiznává, že stále bydlí s rodiči. „Někteří kamarádi, kteří mají také nějaký handicap, už mají v mém věku za sebou alespoň svatbu. Takže ano, o přítelkyni samozřejmě přemýšlím, novému vztahu se nebráním," usmívá se Pavel. A k dobru přidává historku z nedávné doby. Do obchůdku přišla dívka a ptala se ho, kde by našla nějaké pěkné dřevěné korále.

„Občas tápu, kde co máme, ale tohle jsem zrovna věděl, tak jsem jí poradil. Byla to milá slečna tak ve vašem věku, tak jsem se snažil, abych se předvedl v tom nejlepším světle. K tomu, abych odváděl práci dobře, jak si představují moje šéfové, totiž musím mít motivaci. A tou je třeba i hezká zákaznice," směje se Pavel.

Via Roseta ve zkratceObecně prospěšná společnost Via Roseta vznikla v roce 2011.

Jejím posláním je pomáhat lidem s mentálním a kombinovaným postižením a s duševním onemocněním naučit se mnoha sociálním a pracovním dovednostem, které jsou potřebné pro jejich smysluplné začlenění do běžného způsobu života.

Via Roseta nabízí 2 sociální služby: výtvarně-textilní dílnu Ateliér Via Roseta, kde zaměstnává lidi s mentálním a kombinovaným postižením a s duševním onemocněním. V Ateliéru se klienti zaměřují na výrobu dárkových a užitkových předmětů z textilu, papíru a keramiky.

Druhou službou je tréninkové pracoviště pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením Eliášův obchod, kde uživatelé služby prodávají výrobky nejen z Ateliéru, ale i z mnoha jiných terapeutických dílen a chráněných pracovišť.

Organizace má celkem šest zaměstnanců: čtyři sociální pracovnice, pracovnici v sociálních službách a administrativní pracovnici. Kromě toho zde našlo placené zaměstnání i 31 uživatelů služeb.

Projekt Ateliér Via Roseta je financován z Operačního programu Praha Adaptabilita. Z těchto finančních prostředků byl Ateliér vybudován a je hrazen provoz od začátku roku 2013 do konce tohoto roku. Druhá služba Eliášův obchod je financována z prostředků Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, pražského magistrátu a Prahy 6.

Rozpočet v minulém roce byl ve výši 3 750 tisíc korun.