A dodal, že fauna není něčím pevně daným, ale jedná se o dynamický systém, který se stále obměňuje. Ať už spontánně, nebo lidským přičiněním.

Je fauna v Praze bohatá?

Fauna v Praze je, co se týče savců, na které se zaměřuji, poměrně bohatá. V České republice žije řádově devadesát druhů savců a na území Prahy se vyskytují minimálně dvě třetiny z nich, takže se jedná o poměrně vysoké procento. Je to dáno jednak tím, že prostředí hlavního města je poměrně členité, a jednak tím, že leží na rozhraní polabských nížin a vrchovin, jako jsou Hořovická vrchovina nebo Brdy. Díky tomu je prostředí Prahy pro zvířata relativně rozmanité.

Asi ale nenarazíme na stejná zvířata na Václavském náměstí a v Prokopském údolí?

Samozřejmě. Směrem od centra do periferie se diverzita zvětšuje. Kdybychom brali úplné centrum Prahy, jako Václavské náměstí a jeho okolí, asi do dvou, tří kilometrů, žije tady skutečně jen pár druhů - potkan nebo myš domácí. Někdy se sem dostane ježek a pak malý rejsek, kterému se říká bělozubka šedá. Teprve dále, když přibývají parky a vodní toky, se do města dostává více druhů.

Snaží se některé druhy migrovat z periferie do centra města?

Migrace je hodně limitovaná zejména komunikacemi. Pro pozemní savce jsou silnice dost velkou hranicí. Asi před deseti lety jsem našel přejetého ježka u Jiráskova mostu na smíchovské straně Vltavy, což už byl docela velký průnik. Ale to, že skončil pod autem jasně dokazuje, jak to dopadá. Snaha o migraci tedy existuje, ale je omezena fyzickými překážkami. To se ovšem netýká netopýrů, kterých je v Praze poměrně dost druhů. Proto můžeme potkat netopýry i v centru. Je tu pár běžných druhů, jako je netopýr večerní či netopýr rezavý. Zajímavostí je netopýr pestrý, což je původně lesní druh, který na podzim migruje a ukrývá se ve skalních štěrbinách. A teď už dlouhou řadu let zaznamenáváme od října do prosince či listopadu, že tihle netopýři nalétávají na výškové stavby na Pankráci. Zřejmě si je zaměňují se skalami. Ročně se jedná o desítky nálezů, netopýři pak často skončí i s polámanými křídly, protože narazí do stěny.

Vyvíjí se nějak fauna v Praze?

V posledních desetiletích jsme svědky toho, že do Prahy proniká celá řada druhů. Jedná se třeba o nutrie, které si lidi často pletou s bobry, nebo norka amerického, neboli minka, který se v Čechách v devadesátých letech rozšířil a dnes se už běžně vyskytuje podél Vltavy v Praze.

Přizpůsobují se nějak zvířata městskému prostředí?

Určitě ano, i když u savců méně, protože tolik přizpůsobiví nejsou. Ale například u ptáků je to markantní. Třeba kos černý, kterého dnes považujeme za úplně triviální druh, byl v období první republiky v Praze docela vzácné zvíře. V poslední době je zase zajímavá vysloveně invaze holuba hřivnáče. To je velký šedozelený holub, který má na krku dva bílé proužky. Když jsme v sedmdesátých nebo osmdesátých letech jezdili do východního Německa, byly tam hřivnáčů plné parky, ale u nás jsme ho neznali. Pak se najednou v devadesátých letech objevil i u nás a dneska už je v každém parku. Podobnému přivykání městskému životu se odborně říká synantropizace a je to známý jev. Bezpochyby bychom ho mohli najít i u řady druhů hmyzu a podobně.

Za první republiky nebyly údajně v Praze labutě, je to pravda?

Ano, labuť velká je v podstatě severský druh a původně byla chována u zámků a v parcích jako okrasný pták. Teprve v padesátých letech minulého století se začala postupně šířit, až se dostala do invaze, která pak zaplavila celé naše území.

To je zajímavé, člověk si dnes Vltavu bez labutí pomalu nedokáže představit.

To je všeobecná představa většiny lidí, že fauna, případně i flóra je neměnná nebo že se mění v dlouhých historických dobách. Fauna se ale skutečně mění. Teď je třeba u nás hitem šakal. Většina lidí si ho spojuje se severní Afrikou nebo Indií, ale on se k nám už deset nebo patnáct let šíří z jihovýchodu Evropy a dneska už na něj narazíme i ve středních Čechách. Fauna je tedy dynamický systém, který se neustále mění, a to nejenom vlivem člověka, ale i spontánně a často zřejmě v důsledku takzvaného globálního oteplování, které bezpochyby existuje. Týká se to i některých druhů teplomilných druhů netopýrů, které jsme dříve znali z jižní Evropy a dnes už se objevují i tady v Praze.

Teď se třeba začínají znovu šířit bobři, je to tak?

Bobři jsou zajímavý případ. Je to hlodavec, takže se poměrně snadno a rychle množí. Historie výskytu bobra u nás je ve zkratce následující. V polovině devatenáctého století u nás vymizeli. Byli zcela vyhubeni, protože se tvrdilo, že budou ničit hráze rybníků a podobně. Obnova jejich populace začala v sedmdesátých letech, kdy je Němci a potažmo i Rakušané vysadili na Dunaji. A jak jsem říkal, bobři se celkem snadno šíří, takže se pak proti proudu přítoků dostali na naše území, kde začala populační exploze, která v podstatě trvá dodnes.

Ale bobr je i tak stále přísně chráněn, že?

Dnes je bobr stále chápán jako ohrožený a chráněný druh, což je ukázka toho, jak je ochranářská legislativa těžkopádná. Neříkám, že by se měl vybíjet na každém kroku, to v žádném případě. Ale považovat ho za vysloveně přísně chráněný druh, už není aktuální. Chtělo by to změnu, ale legislativa je tak těžkopádná, že se na něj dnes pořád vztahují přísné regule.

Co bobři v Praze?

Měl jsem zprávy a sám jsem kontroloval výskyt bobra ze západního směru, který se sem dostal po Berounce. Letos v zimě jsem viděl několik ohryzů pod Černošicemi a předloni nebo před dvěma lety v Hostivicích. Pokud teď kolegové zjistili výskyt i přímo v Praze na Vltavě, je to jenom logické vyústění šíření, které neustále pokračuje.

Takže na bobry budeme narážet častěji?

Určitě. Bobr se stává obecným zvířetem, se kterým se dnes můžeme setkat v podstatě kdekoliv, kde má k tomu vhodné podmínky. V Praze bude jeho rozšíření záviset především na potravě, potřebuje k životu měkké dřeviny, které jednak žere a jednak z nich staví. Takže si lze těžko představit, že bude bobr někde u Karlova mostu, kde by neměl do čeho hryznout. Spíše bych tak očekával, že se bude vyskytovat někde třeba kolem libeňského přístavu a v jiných tišších oblastech. Bobr je totiž navíc docela plaché zvíře.

Jaká další zvířata se v Praze šíří?

Určitě třeba nutrie, které se šíří bezpochyby kvůli oteplování, protože jsou na rozdíl od bobra celkem teplomilné a náchylné na silné mrazy. Proto dříve většinou zimu nepřežily. Ve městech je navíc lidé i krmí, takže jejich expanze pokračuje. Původ mají ve farmářských chovech, protože se po revoluci kožešinové chovy přestaly vyplácet, takže někteří chovatelé nutrie vypustili do volné přírody. Stejný případ je norek, který je ale problém, protože škodí například na racích či na užovkách. A navíc je to velice agilní a chytrá šelma.

Nevadí zvířatům v Praze znečištění?

Samozřejmě vadí, ale popravdě řečeno podmínky bývaly mnohem horší, než jsou dnes. Pamatuji ještě Vltavu v dobách, kdy přes trojskou čističku přešlo leccos, a podívat se do Vltavy pod Trojí byla hrůza. Myslím, že dnes znečištění není tak akutní. Pod Vranskou přehradou žijí dokonce i pstruzi a vysazené hlavatky. Jiná situace může být na potocích, jako je Botič nebo Rokytka.

Stará se Praha náležitě o svoji faunu?

Myslím, že magistrát a odbor životního prostředí tomu věnují docela dost pozornosti. Teď právě ve spolupráci s městem chystáme na příští rok soubornou publikaci o savcích v Praze. Chtěl bych touto cestou poprosit čtenáře, aby se s námi podělili o jakékoliv zajímavé pozorování nebo nálezy. Zajímavou věcí, kterou bych chtěl blíže prozkoumat, je třeba Petřín, který je jedinou lokalitou, kde se v Praze vyskytuje plch velký. Připomíná malou šedivou veverku a na Petříně bezpochyby stále žije, ale zřejmě už méně hojně. Kdyby někdo měl nějaký zážitek s plchem, ať už na Petříně nebo někde jinde, určitě by nás to zajímalo. Stejně tak i jiné druhy, třeba nutrie.

Jaké nejméně pravděpodobné zvíře se v Praze vyskytlo?

Třeba před dvěma lety se v areálu Waltrovky, kterou teď bourají, objevil jelen. Asi tam nějak zaběhl zřejmě z Křivoklátska. Takže v Praze se může objevit v podstatě cokoliv, co žije na našem území.

Čtěte také: V Praze se po více než 185 letech usadili bobři evropští