K záchranné stanici pro zraněná nebo nemocná volně žijící zvířata v Jinonicích se dostanete tak, že z ulice Radlické odbočíte vlevo do ulice Mezi Lány a z té opět vlevo do ulice Mezi Rolemi a pak už jen stoupáte vzhůru. Až úplně na vrcholu kopce, kde silnice přechází v polní cestu je sídlo záchranné stanice. Pěkné místo pro zvířata, ale i pro lidi, kteří se o ně starají.

Stanice má za sebou bohatou historii, včetně období asi před pěti lety, kdy její péče o zachráněná zvířata nebyla právě nejlepší a kdy za to dostala pokuty od České inspekce životního prostředí. Tato kapitola je už ale uzavřená: od loňska patří záchranná stanice pod Lesy hlavního města, jež jsou organizací magistrátu, má nové zaměstnance a od září prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Díky ní má dnes zařízení novou podobu a je schopno přijímat všechna volně žijící zvířata kromě rysů, medvědů a vlků.

„To tam skutečně musí být uvedeno, protože na území Prahy se mohou dostat různá zvířata,“ vysvětluje vedoucí stanice Karel Kerouš. Kdyby například taková velká zvířata utekla svým chovatelům, mohla by se teoreticky třeba po střetu s vozidlem dostat až do stanice. Ale na to není stanice vybavena.

Pacienti hned od prvních dnů

Zvířecí pacienti se začali ve zrekonstruované stanici objevovat hned v první dny po jejím otevření 5. března. „Máme tu ježka, zajíce, káně, užovku a další. Zajíci, ježci, ptáci a netopýři patří ve všech záchranných stanicích k hlavním klientům,“ říká pan Kerouš, který se práci se zvířaty věnuje už přes třicet let.

Podle něj přinášejí lidé zraněná zvířata do stanice buď sami, nebo po poradě s policií, která jim poradí telefonní číslo a adresu stanice. Pro zraněná zvířata si však pracovníci stanice dojedou také sami někdy až přes celou Prahu.

„Teď jsme tu měli dvakrát hlášen případ sražení srnek autem. V obou případech šlo o starší srnku s mládětem, poprvé to bylo v Modřanech, podruhé v Horních Počernicích. Už se bohužel nedalo nic dělat. V Počernicích sice zraněný srneček utekl, ale podle krvavých stop to s ním nedopadlo dobře,“ říká Karel Kerouš.

Kvalitní zázemí

Ve stanici je připraveno nové veterinární zázemí, včetně oddělení intenzivní péče. Stanice spolupracuje s veterinářkou, která je schopna a ochotna přijet i mimo pracovní dobu. Místnosti pro ošetření zvířat a pro jejich rekonvalescenci jsou v propojených stavebních buňkách, které by časem měly dostat i trochu přívětivější vzhled.

„Chceme tomu dát jiný kabát, patrně stříkanou omítku, a také barvy, aby se to více hodilo k té zdejší přírodě,“ říká vedoucí stanice.

Okolí skutečně působí dojmem volné přírody: v těsném sousedství je sice kompostárna, ale hned za ní je borový lesík a na něj navazující pole.

Plocha stanice má asi tři čtvrtě hektaru, ale snad již brzy by se mohla ještě zvětšit o přilehlý pozemek, který sice patří Lesům, ale není oplocen. „Pak bychom tam udělali výběh pro zvířata, jež se již zotavují a potřebují se protáhnout,“ dodává šéf stanice.

V budoucnu by se stanice kromě péče o zraněné ptáky a drobné savce měla věnovat i osvětě. „Chtěli bychom stanici zpřístupnit veřejnosti, vybudovat tu zvláštní expozici, chodníky, aby se nechodilo v blátě a také malé parkoviště před vjezdem,“ říká o plánech do budoucna vedoucí Kerouš.

Stanice by měla spolupracovat i s lesními zookoutky provozovanými Lesy hlavního města, kam by měla umisťovat některá trvale hendikepovaná zvířata.

Do jinonické záchranné stanice bude zraněná zvířata vozit i Pražská záchranka Českého svazu ochránců přírody, která sídlí v centrále této organizace v Michli a která dosud musela vozit zachráněná zvířata mimo Prahu do Pátku u Poděbrad, na Kladno, nebo až do Vlašimi. Ušetří se tak čas i peníze.

Kontakt na novou stanici

Jinonická záchranná stanice je veřejnosti k dispozici 24 hodin denně. V případě, že na území hlavního města naleznete zraněné zvíře nebo budete potřebovat radu, jak s ním dále nakládat, můžete kdykoli volat na číslo mobilního telefonu 773 772 771.

Karel Kerouš, vedoucí zvířecí záchranné stanice v Jinonicích, řekl Deníku: Dělali jsme tu sami a tím ušetřili

S vedoucím jinonické záchranné stanice pro volně žijící zvířata Karlem Keroušem jsme hovořili hlavně o rozjezdu provozu tohoto zařízení.

Říkáte, že jste k dispozici po 24 hodin denně. Jak to zvládáte, kolik máte zaměstnanců?

Na všechno jsme pouze tři. Rekonstrukční práce, které se tu dělaly, jsme z velké části museli zvládnout sami, aby se ušetřilo na nákladech. Služba 24 hodin denně znamená, že jsme stále na telefonu a je-li třeba, přijedeme pro zraněné zvíře i v noci.

Chcete stanici zpřístupnit veřejnosti. Co jí nabídnete?

Děti se tu dozvědí něco bližšího o divokých zvířatech a budou se moci naučit stavět krmítka nebo budky pro ptáky. Připravíme i odborné přednášky uzpůsobené tematicky ročnímu období. Otevřeme asi koncem roku.

A nakonec náklady. Kolik máte vlastně peněz na provoz?

Na tu obnovu, provoz, energie, dovybavení stanice i na mzdy jsme na letošní rok dostali celkem dva miliony korun. Je to vlastně málo, ale snad to zvládneme.