K černému řemeslu Ondřeje v podstatě přivedla láska k historickému šermu. „Mám rád středověk a vše co se ho týká a už na základní škole jsem jezdil na rytířské tábory. Už tehdy jsem si chtěl vykovat meč a rytířskou zbroj – to byl můj dětský sen,“ bere do ruky meč, který potvrzuje naplněnou tužbu. „To jsem dělal ještě na ohništi. Vzal jsem kus železa a na obyčejné kolejnici jsem si z něj vymlátil meč.“

V brněnské Poštovské ulici v pátek slavnostně otevřeli pivovar Harry. Na snímku je sládková Tamara Dolníčková.
Rodiče chtěli mít z Tamary učitelku. Ona ale život zasvětila pivu

A bylo rozhodnuto – umělecké kovářství vystudoval na střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově. „Pak jsem ještě vystudoval Fakultu umění a designu v Ústí nad Labem, ale zůstal jsem u té kovařiny,“ říká s pohledem upřeným do kovářské výhně, kde se do ruda barví kovaná kulatina. Dětství prožil v Praze, další životní etapu v Kounově a pak narazil na zchátralý statek v česko-polském příhraničí.

Jak se mu žije a pracuje na konci světa? „Je to super,“ usmívá se. „Je tady klid a vzhledem k tomu, že se dá v pohodě prodávat přes internet a fungují dopravní společnosti, tak nemáme problém sehnat práci a prodáváme i do zahraničí.“

Změna obchodních návyků 

I Ondřej Klír je jedním z těch, který kvůli covidu musel za poslední rok změnit své obchodní návyky. „Před covidem jsem hodně jezdil po staročeských a trzích a jarmarcích. Díky e-shopu nemám s odbytem výrobků žádný problém,“ říká, že i ze zastrčeného koutu republiky se dá obchodovat stejně dobře, jako kdyby měl prodejnu v Praze. Aktuální zrušení vánočních trhů mu živnost naštěstí nijak výrazně nezkomplikuje.

„Ještě předloni jsme před Vánoci prodávali měsíc na Hradčanském náměstí. Ten výpadek jsme sice pocítili, ale přesunuli jsme se na internet a v podstatě to zvládli bez problémů.“

Malování na přání v prodejně Vánočních ozdob na Benešově nábřeží ve Dvoře Králové nad Labem.
České ozdoby dobývají svět. Američané si věší na stromeček hamburgery

Jeho sortiment je pestrý – od hřebíků, křesadel, zvonečků, růží či keltských nožů až po plastiky různých námětů a velikostí, z nichž aktuálně největší zájem je o vážky.

Kromě kovařiny se kovář věnuje i včelařství. „Dostal jsem se k tomu v Kounově, kde jeden známý včelař hledal následovníka, kterému by to předal. Tak jsem mu řekl, že bych to chtěl zkusit. Naučil mě to a od té doby chovám včely,“ potvrzuje jeho slova desítka zazimovaných včelstev na zahradě za kovárnou. Letošní rok byl pro kováře-včelaře hektický.

„V podstatě jsem se nezastavil, což je samozřejmě na jednu stránku dobře. Medu bylo dost a práce v kovárně taky. Bohužel je to na úkor opravovaní statku. Je to také dané tím, že už bydlíme, tak to tolik nepálí,“ přiznává, že na zvelebovaní domu moc času nezbývá.

Zahradní i interiérová dekorace

Momentálním tahounem jeho produkce jsou vážky. „Lidé je většinou chtějí jako dekorace do zahrady nebo jako interiérové doplňky. Teď dělám vážku o rozpětí křídel 100 centimetrů, která se hodí třeba na fasádu,“ drží v ruce plastiku s lesklou povrchovou úpravou. „Skládá se ze sedmi součástí pospojovaných sváření, šroubování a nýtováním. Největší dřina je výroba těla, udělat křídla je zase spíš titěrná práce.“

Veronika Kösslová vyrábí látkové knížky pro děti.
Žena se pustila do šití „chytrých“ knížek. Těší ji, že jsou z nich děti nadšené

U vchodu do kovárny je vyrovnáno ve třech řadách několik plechových „krabic“, které vypadají jako poštovní schránky. Jejich pravý význam překvapí. „Jsou to v podstatě bankomaty na bitcoiny,“ odpovídá na dotaz. „Spolupracuji se španělským partnerem a vyrábíme Bleskomaty. Ty slouží k tomu, že do zájemce vloží hotovost a pomocí aplikaci si ji převede na bitcoiny,“ vysvětluje princip.

„Já vyrábím kostru a společník Carlos do toho dodává software,“ překvapuje kovář, že v pohraniční obci se rodí část infrastruktury pro kryptoměny.

„Tady je vidět, že na kryptoměnách se dá vydělávat různými způsoby – člověk nemusí jen spekulovat na burze s bitcoiny,“ dodává s úsměvem a pokračuje ve výrobě dalšího páru noh pro novou vážku.