Danuše, rodačka z Ostravy, která dnes žije střídavě v Berlíně a v Praze, s námi hovořily nejen o tipech za čím jet do německé metropole, symbolu kultury a cool stylu.

Řekněte nám vašich pět nejoblíbenějších míst v Berlíně?
Berlín má ještě stále věhlas svobodné metropole, kde je vše dovoleno. Mnohé z toho už neplatí, ale otvírací doba 24/7 je ještě pořád aktuální a s ní i noční bary, kde by se puritánům protočily panenky. Dát tipy na Berlín není jednoduché, každý upřednostňuje něco jiného. Co mám ráda já? Zajít si s manželem na jídlo do 6. patra legendárního obchodního domu KaDeWe.

Tři bratři Herkovi položili základy firmy Wuders. Na snímku spolu se svými rodiči, od nichž převzali mnohé zkušenosti.
Tři bratři rozjeli úspěšné podnikání. Vyrábějí designové kousky ze dřeva

Jít se projít do jakékoliv berlínské zahradkářské kolonie - protože Berlíňané jsou vzhledem ke minulosti z dob studené války, kdy byli ostrovem uprostřed socialistického tábora, dodnes zvyklí si hodně zeleniny a ovoce pěstovat sami. Mám také velmi ráda Galerii Haus Am Waldsee v Zehlendorfu. Miluju brouzdat se po berlinských butikach v Mulackstrasse a Neue Schönhauser Allee. A co bych ještě doporučila? Otevřít střechu kabrioletu a s větrem ve vlasech projíždět podél berlínských lesů, jezer a zámků.

Jaké jsou dnes trendy v německé společnosti? Na co má být našinec připravený?
V Německu mne překvapuje, do jaké hloubky se věnují tématu, jak být korektní, jak někoho neurazit. Přerůstá to až do nezdravé polohy. Třeba mánie genderismu. Na separátní oslovování mužů a žen v médiích a politice už se snažím si zvyknout, ale teď přichází téma transgender. A to pochopit není lehké. Například Lufthansa už nechce oslovovat hosty "Vážený pane nebo paní", ale chtějí používat genderově neutrální jazyk a tak říkají jen "Dobrý den", "Dobrý večer" nebo jednoduše "Vítejte na palubě". Ja věřím, že Češi v tomto směru zůstávají ještě normální.

Co si myslí německá elita o Česku?
Nejdříve si přiznejme, že Němce Česko nezajímá. Německá politická či intelektuální elita se o Česku zajímá, když je k tomu důvod. A ty moc nejsou. Ale to není špatně. Česko totiž funguje a nedělá problémy. Takže politicky nikoho nevzrušujeme. Jméno Václava Havla je ještě pořád zárukou, že jsme neskončili úplně v zapomnění. Jistý ohlas mělo ve své době v určitých kruzích Klausovo modré myšlení.

Hospůdku Kamčatka v malé vesničce Kamenice na Sokolovsku – na úpatí Slavkovského lesa – oživuje provozovatel Martin Tuch. V porovnání se starou provozovnou má dnes Kamčatka dvojnásobné prodeje piv. A to díky novým hostům – turistům i kolemjdoucím
Jak nastartovat vesnickou hospodu? Provozovatel Kamčatky jde příkladem

Později jsme se v médiích objevovali bohužel spíš v souvislosti s trapným humorem našeho současného prezidenta. Tento rok se však o Česku v Německu píše a mluví nezvykle mnoho. A to díky návštěvě premiéra Fialy v Kyjevě a samozřejmě díky našemu předsednictví v EU. Věřme, že hlavy pomazané tuto šanci využijí pozitivně. 

Nicméně české a německé hospodářství je silně provázané, tam určitě zájem je…
To je fakt. Z hospodářského hlediska je Česko pro německé firmy důležitým partnerem. Podle Česko-německé obchodní komory má u nás zastoupení něco mezi 4 - 6 tisíci německými firmami. A nejde jen o byznys. Samozřejmě existují silné vazby v umění - hlavně ve světě klasické hudby. Dobré jméno má v Německu také česká fotografie, skláři a filmaři. Co Němce ale opravdu zajímá, je krásná Praha plná krásných žen a dobrého piva. To mají rádi všichni.

Vy jste do tehdy Západního Německa přišla už za socialismu? Jak se vám podařilo emigrovat? A jaká byla vaše první práce?
Já jsem neemigrovala. V roce 1986 jsem se vdala za Němce. Za homosexuála, abych svobodně mohla i nadále cestovat mezi oběma zeměmi. Opustit zemi a nevidět svoji rodinu pro mne naprosto nepřicházelo v úvahu. První práce? V neděli jsem si koupila deník BZ, našla v něm inzerát, v pondělí se představila v CK Shalimar a v útery jsem začala prodávat zájezdy. Plat - 1 140 západoněmeckých marek. Wow, to bylo pro holku z Ostravy tehdy peněz! K tomu jsem chodila umývat okna k mému "manželovi", abych se mu aspoň trochu odvděčila za to, že si mě vzal. Okna byla dvojitá, vysoká tři metry.

Vydáváte prestižní periodikum N&N Czech German Bookmag, pořádáte za podpory velvyslanectví a řady institucí česko-německé salony v Praze i Berlíně. Co vás k tomu vede? 
Chtěla bych přiblížit Němcům Česko a Čechům Německo z pohledu, jakého možná neznají. Ještě stále mne překvapuje fobie některých Čechů vůči Německu. A taky mě mrzí, že pro mnohé Němce je Česko opravdu jen o pivu a krátkých sukních. Existuje navíc tolik věcí, kde jsou si Češi a Němci podobní, kde mají hodně společného, ale nevědí o tom, respektive si to neuvědomují. Na druhé straně, to co nás rozděluje, může být obohacující pro obě strany.

Mně hodně vadí, jak lidé stále jen něco kritizují, ale pro zlepšení moc nedělají. Online je vyloženě líhní pro anonymní kritiky, kteří sice mají plnou pusu, ale činy žádné. Tištěné slovo má jinou váhu než nějaké posty na facebooku. Proto vydávám každý půlrok magazín, který v sobě spojuje vysokou kulturu, politiku, byznys, ale i progresivní umělce, mladé tvůrce.

Firma Mikov s desetimilionovým měsíčním obratem ročně vyrobí přes 200 tisíc nožíků ve tvaru rybiček.
Originální nůž. Legendární rybička je pro šéfa firmy Mikov srdeční záležitostí

Víte, v tištěném magazínu, se věci nepíšou za tři minuty a neřeší se tam věci jedním klikem. Proto vydáváme všestranný a inteligentní magazín a pořádáme salony, abychom upevnili naše sousedské vztahy, sdíleli naše radosti i starosti. Vím, že je to jen kapka v moři, ale Češi a Němci spolu žijí už po tisíce let, je to dlouhý příběh. A já chci k jeho pokračování přispět aspoň tou kapkou.

Jan Müller