Také se může stát nemilá věc. Nosič s uloženými dokumenty nám vypadne a přejede ho automobil, nebo jsme si ho schovali do mikrovlnky a tu nám manželka zapnula. Těch variant, kdy se objeví potíž, je mnoho. Nezoufejme, jsou tu ti, kteří nám pomohou odstranit naše chmurné myšlenky. O tom všem jsme si povídali s Alešem Wagnerem, spoluzakladatelem a spolumajitelem pražské firmy DataHelp, která se na záchranu dat specializuje.

Mám problém, nejdou mi načíst data, disk stávkuje. Co mám dělat a co ne?
Zavolat, napsat, ihned se zastavit nebo disk poslat. Hlavně disk nezkoušet neustále znovu zapínat a jinak trápit. A už vůbec se doma o záchranu dat nepokoušet nebo se nedívat dovnitř.

Jaké druhy poškození se vlastně objevují?
V zásadě nejvíce mechanické, elektronické, softwarové. A pak různé kombinace. Mohou zasáhnout živly, hloupost, nešikovnost nebo nepovedená aktualizace. Těch možností je nakonec opravdu hodně.

Jak taková záchrana dat probíhá?
Můžete se u nás zastavit, sám zařízení poslat nebo využít svozu přepravní službou. V řádu hodin, když médium dostaneme do rukou, známe diagnostiku, šanci, cenu, dobu. Prostě všechny podrobnosti. Potom záleží na kombinaci zařízení – média – závady, od toho se vše odvíjí. Těch kombinací je opravdu hodně. Takže u jednoduchých softwarových problémů máte data během hodin a u těch nejsložitějších to zabere i nějaký ten týden. Pak jsou také možnosti expresních řešení.

Záchrana se odehrává u stolu v pracovně nebo v nějaké laboratoři? Slyšel jsem, že se nějaké činnosti odehrávají ve vakuu?
Je to spousta stolů v pracovnách, které se dají nazvat, s úsměvem řečeno, samostatnými laboratořemi. Ve vakuu se záchrana dat ale neprovádí, ani v žádném disku vakuum není. To je spíš taková „městská legenda”. Nicméně se spousta činností musí provádět v bezprašném prostředí. K tomu požíváme takzvané laminární boxy. Takže v těch „laboratořích” máme právě tyto boxy, mikroskopy, měřící zařízení a počítače se speciálním hardware a software.

Když má záchranář na stole poškozenou věc, co nastane? Jsou nějaké zavedené postupy, které se dokola opakují, až se přijde na zádrhel, nebo je to „co kus, to originál“?
Pokud je záchranář zkušený, tak často už před diagnostikou ví, kde bude problém. Stačí nám na to krátký popis problému a v kombinaci s typem média již kolikrát víme. Ale i přesto je třeba držet se zavedených postupů. Jsou to totiž většinou velmi citlivá zařízení a neodborná manipulace nebo právě nedodržení správného postupu vše ještě zhorší. K tomu ale bohužel často dochází ještě před tím, než se zařízení dostane k nám. Jedním z nejlepších diagnostických nástrojů je, kromě speciálního hardware, záchranářovo ucho. Lze říci, že na každý problém je určitý zavedený postup. Nicméně často se závady kombinují. Výrobci chrlí nové a nové modely s jinou strukturou firmware a hardware, takže se ten zavedený postup musí často znovu nově vymýšlet.

Liší se to kus od kusu, ale jak byste procentuálně uvedl úspěšnost obnovy dat u vás?
Liší se to model od modelu, technologie od technologie. Například úspěšnost z SSD disku je nižší než z mechanického disku. Záchrana dat z microSD karty je výrazně složitější, než z běžné SD karty atd. Záchrana z mobilního telefonu je složitější než vše ostatní. Nicméně celková úspěšnost napříč všemi médii je 80 až 90 procent.

 Co je nejvěrnější kamarád záchranáře? Mikroskop, lupa, pájka…
…přesně tak. A měřící přístroje, klávesnice, myš. Pak trpělivost a pevná ruka.

Každého zajímá, kolik za to, že znovu uvidím svoje fotografie, zaplatím? Od čeho se odvíjí cena?
Můžete zaplatit tisícovku nebo také dvacet tisíc. Napříč všemi médii - disky, ssd disky, disková pole, telefony, karty, flash disky - je průměrná cena za záchranu dat zhruba sedm tisíc korun. Cena se odvíjí od zmíněné kombinace zařízení – média – závady.

Disk v mikrovlnce, kterou manželka zapnula. Disk v utopená tatrovce i ten, co ho manželka přejela autem. Máte tam ještě nějaké další pikantnosti z poslední doby?
Rád bych. Ale kromě rozžvýkaného flash disku od pejska nic nového zajímavého nemám.

Jak byste popsal pracovníka – záchranáře dat? Co by mu nemělo chybět?
Vzhledem k citlivosti samotné záchrany mu nesmí chybět trpělivost a preciznost. Často se jedná o hodinářskou práci a hlemýždí tempo. Jednotlivé procesy bývají zdlouhavé, ale je třeba vše provádět s precizností Švýcara a trpělivostí a chladností Švéda nebo Němce. A jak jsem již s úsměvem kdesi řekl, absence přítelkyně a sportovních zájmů je obecně v IT výhodou.

Je takových kvalitních lidí dostatek? Kde se takový „týpek“, předpokládám, že jde výhradně o muže, vlastně rodí, kde vzniká? Je to nějaký radioamatér, samouk, nebo…
Lidí určitě není dostatek, ale záchrana dat jde naučit. Jen to opravdu trvá a je třeba trpělivosti učeného a hlavně učícího. V naší firmě se začínáme také proto více specializovat. Je to většinou opravdu muž, který má blízko k počítačům nebo právě klidně ten radioamatér. Nebráníme se ani samoukům. Jak jsem říkal, lze to naučit, pokud k této problematice má člověk blízko a má nějaké základní vlohy.

Ten zájem o vaše služby se časem jistě mění, že?
Mechanicky nebo elektronicky poškozené disky tu s námi byly od začátku a ještě nějakou dobu budou. Nicméně tenkrát nás třeba ještě nenapadlo, že budeme zachraňovat data z mobilních telefonů a tabletů. Výrazně také přibylo paměťových karet. Neexistovali ani SSD disky. Běžně se nepoužívala domácí síťová úložiště (NAS) a disková pole běžela jen ve velkých firmách.

Napadlo mě, že před časem jsme si vypalovali fotky na cédéčko. I s tím máte zkušenosti? Co když se cédéčko zlomí? I v tomto případě dokážete udělat zázrak?
Pokud je zlomené, tak s tím bohužel již nikdo nic neudělá. CD a DVD již moc nefrčí. Ale čas od času je stále řešíme. Přece jen ještě nějaké svatby a dovolené u moře na nich jsou.

Kdy a proč přišla myšlenka na založení firmy na záchranu dat? Co bylo tím definitivním impulsem, kdy jste do toho s kolegou „šli“?
Oba jsme se Štěpánem Mikešem na konci devadesátých let pracovali v jedné počítačové firmě a stále více jsme se setkávali s tímto problémem. Nezávisle na sobě jsme se začali o záchranu dat zajímat a částečně ji nabízet. Když jsme na to přišli, spojili jsme síly a založili specializovanou firmu. Psal se rok 2003.

Kdy jste zjistil, že počítač má „střeva“, která lze vypreparovat a dělat s nimi zázraky?
To jsem zjistil někdy v dobách 8bitového počítače Atari 800XL, který mimochodem stále mám. Chodil jsem možná do druhé třídy. Takže stará dobrá 80. léta. Měl jsem například upravený magnetofon, který se tenkrát používal k nahrávání a ukládání programů a her. Musel jsem často opravovat a vylepšovat joystick, který se neustále ničil hraním a kvedláním při hraní olympiády. U svého prvního PC jsem vzhledem ke své finanční situaci malého kluka pořizoval často nefunkční nebo polofunkční cd mechaniky, disky nebo grafické karty a snažil se je opravit.

Jste vyučený v oboru?
Ne, jsem samouk.

Jen pro dokreslení – sportujete a máte přítelkyni, či manželku? Jinak řečeno, jste ideální záchranář?
Já sportuji téměř každý den a mám přítelkyni. Takže se již vlastní záchraně dat raději moc nevěnuji. Starám se spíše o obchodní stránku.

Četl jsem, že hrajete tenis, fotografujete, cestujete, máte rád sci-fi? A toužil jste vyrazit kouknout se do Konga na gorily. Už jste tam byl?
Za gorilami v Kongu jsem nebyl. Ale docela jste se trefil. Je to na mém „bucket listu” a dokonce to bylo v nejbližší době v plánu a mám i připravený itinerář cesty. Nemělo to tedy být Kongo, ale Uganda. Současná situace tomu ale bohužel nepřeje. Vlastně mě teď z výše vyjmenovaných věcí zbývá jen to sci-fi.

Co byste mi doporučil, abych své fotky neztratil? Asi zálohovat, že? Kde a kolik kopií pro klid duše mám mít?
Měly by stačit dvě kopie, které jsou na sobě ale naprosto nezávislé. Takže ne dva disky v jednom počítači. Nejběžnější a asi nejednodušší je kombinace lokální zálohy, například na externím pevném disku a další zálohy na cloudu nebo síťovém úložišti. Každopádně čím víc kopií, tím lépe.

A jak jste na tom vy se zálohováním? Už se vám něco ztratilo? Pokud ano, podařilo se to zachránit?
Mně se to zatím ještě nepovedlo. Ale z nějakého důvodu se to velmi často stává mé přítelkyni a to se naštěstí zatím zachránit vždy podařilo.