Lhotka je malý svět, natož jen její sportovní část. Proto nepřekvapí, jak je v ní vše provázané a že Petr Konečný svého času hrával fotbal s Josefem Šrámkem – nynější starosta za Lhotku, Konečný za rivala z Hošťálkovic.
Tamní fotbal navíc v době jeho úpadku vrátil na mapu a jako vlastník jím znovuzaložený klub pozvedl. Dlouho do něj výrazně investoval.
„Pak jednou přijel rozhodčí z Krnova a řekl si o tři tisíce, když doma bezpečně vyhrajeme. Takové jednání jsem odmítl, a když nám vyloučil dva klíčové hráče, řekl jsem si, že s fotbalem už nechci mít nic společného,“ popisuje zeširoka Konečný, kterak začala cesta k nalezení toho pravého sportu.
Proměna skládky
Jeho firma Omlux tak začala počátkem tisíciletí sponzorovat florbalový Tatran Střešovice a Vítkovice, čímž už se přiblížil k holi a menšímu míčku, až nakonec po letech skončil u toho nejmenšího – golfového.
„Pak už je jen pingpongový, ale ten tady nechci,“ říká dnes v klubovně Golf Parku Lhotka, areálu, který vybudoval a otevřel před pěti lety v místě někdejší černé skládky a záplavového území.
Pohledem starosty
„Člověku se až nechce věřit, co tady pan Konečný vybudoval. Ze svého, bez úvěru a dotací. Sám jsem vůči tomu byl až skeptický, že tu chce stavět golfový areál. Klobouk dolů. S golfem je to úplně jiná Lhotka,“ říká Josef Šrámek.
Aby mu tam vůbec rostla tráva, musel navézt přes čtyři tisíce kubíků ornice, zasadil stovky stromů, tisíce květin a keřů. A v roce 2016 začal provozovat driving range, chipping green, putting green a adventure golf.
Pod mnohým nicneříkajícími názvy se skrývá odpaliště pro desítky lidí, cvičiště krátkých ran z pískových bunkrů, krátké jamkoviště a zmenšenina golfu vhodného i pro děti.
Areál hodlá 13. května, v den pátého výročí otevření, obohatit také o plnohodnotnou hru – šestijamkovou akademii s jamkami do devadesáti metrů.
Golf Park Lhotka.
Na profesionálním hřišti je jamek osmnáct, stejně jako domů ve druhé etapě výstavby na „Zeleném vršku“, kterou jeho firma Omlux buduje ve Lhotce jen kousek nad hřištěm. Z prodeje domů chce dále investovat do rozvoje areálu, aby si jednou mohl užít stáří podle svých představ.
Sen o sportovišti
„Hřiště jsem si stavěl tak trochu pro sebe, ale dosud jsem se k trénování paradoxně skoro vůbec nedostal,“ směje se Petr Konečný, jemuž se na golfu líbí především to, že během dlouhých hodin pozná povahu lidí, s nimiž hraje. Sen o vlastním sportovišti, dnes dostupnému široké veřejnosti, na čemž si zakládá, měl už za minulého režimu.
„Že to bude zrovna golf, to by mě nikdy nenapadlo,“ říká provozovatel areálu, který funguje v omezeném režimu i v době covidu, stejně jako restaurace, která se změnila na výdejní okénko s rozvozem jídla. Sezona po nezbytných úpravách opět začíná 1. dubna, i když i v zimě zde převážně lidé asijského původu ještě chodili odpalovat míčky.