„Jsem hodně vytížený, ale je to i tím, že dělám větší zakázky. Drobnějších věcí je méně, ty po večerech stihnu většinou tak do týdne, větší cca za čtyři měsíce po objednání,“ říká například Jan Kašpar z Kolína. „Je toho dost, ale stíhám, většinou zhruba do týdne,“ shoduje se Aleš Musil z obce Hřiby. Nejvíce je teď podle jeho slov zájem o práci na zeleni, kácení stromů. Někdy za pár dní, někdy do týdne stíhá přijet také Miroslav Nemčík z Kolína.

Ročně ve společnosti Centropen vyrobí přibližně 200 milionů produktů, kdy svým zákazníkům nabízí sortiment čítající přibližně 150 různých výrobků
Začali plnicím perem. Dnes znají výrobky Centropen v padesáti zemích světa

Podle zkušeností Jana Čermáka z Volárny jsou zakázky nárazové, záleží na sezóně. „Třeba vloni jsem od května bral objednávky až na září či říjen, v zimě je to slabší, to přijíždím zhruba do týdne. Záleží samozřejmě na akutnosti,“ říká s tím, že nejčastějšími pracemi jsou kapající kohoutky, protékající toalety, drobné práce v domácnosti jako věšení polic apod., dělají se také práce na zahradách.

Hodinový manžel Aleš Thiele: Klientelou jen ženy? Kdepak

Aleš Thiele z Velimi pracuje jako hodinový manžel. Jezdí po regionech Kolín, Poděbrady, Kutná Hora, zakázku v nejvzdálenějším místě má nyní až v Mcelích. Zvládá zednické, malířské, truhlářské, instalatérské práce i elektroinstalace. S touto prací začal vloni po prázdninách a s kratší přestávkou po novém roce se mu zakázky stále jen hrnou. Má obsazeno na dva měsíce dopředu, menší zakázky ale stihne do týdne. Vyjíždí ale také podle akutnosti. Když kape kohoutek nebo protéká toaleta, snaží se co nejdříve zákazníka někam vmáčknout.

Aleš ThieleHodinový manžel Aleš Thiele, 31 let, rodák z Velimy.Zdroj: Deník/Jana Martinková

Jsou mezi vašimi zákazníky jen ženy, nebo se hlásí i muži? 
Samozřejmě i muži. Jsem vyučený zedník a elektrikář, tyto práce nejsou problém ve větších rozsazích. Ale i menší věci - třeba nedávno jsem pánovi osazoval světla a zprovozňoval domovní zvonek. Další zákazník potřeboval připojení digestoře ve stoupačce, ve Mcelích pomáhám pánovi na stavbě domu.

Stalo se vám, že by dámy měly i jiná než pracovní přání? Nepozvala vás některá na rande? 
Nestalo se to, navíc jsem zadaný. Jedinou takovou nabídku jsem dostal, ale od muže a jen přes messenger. Tam bylo od prvního pohledu znát, o co mu jde. Pobavili se i kamarádi, když jsem jim to vyprávěl.

Co na vaši práci říká partnerka? 
Podporuje mě. I na začátku říkala, ať se toho nebojím a jdu do toho.

Majitel autobusové dopravy LuTan Lukáš Taneček
Svůj první autobus koupil za všechny úspory. Dnes muž podniká v dopravě

O jaké práce je největší zájem? 
Většinou drobné úpravy – pověsit světlo, opravit kapající kohoutek nebo tekoucí sifon, vyměnit toaletní mísu.

Máte fixní platbu na hodinu, nebo podle druhu, náročnosti práce? 
Mám platbu na hodinu + doprava a samozřejmě materiál. Pokud je to větší práce, dělám cenovou nabídku.

Kolik zakázek za den stihnete? 
Většinou dvě. Ono to vypadá, že jde o chvilku, když se jedná třeba jen o sifon. Ale nejdřív se tam musíte dojet podívat, protože je tolik druhů a možností, že nemůžu všechno vozit s sebou. Pak dojet koupit, namontovat, pak zákazníka napadne, že by potřeboval ještě něco, a je z toho celé dopoledne. Musí si to člověk trochu plánovat. Když vím, že ten den budu dělat například výměnu vodovodní baterie, což je na dvě hodiny, tak nejdřív jedu dopoledne na něco většího a pak odpoledne na takovouto menší věc. K tomu ale také pochopitelně lidé chodí do práce, takže mohou až odpoledne, kdo dělá na směny, tak zase jenom ráno, prostě se tomu člověk musí přizpůsobit.

Chytrá kolíbka Loonoy
Unikátní kolíbka z Brna: Houpání i sledování dítěte mohou rodiče ovládat mobilem

Máte i stálé zákazníky? 
Ano, například v těch Mcelích, tam je hodně práce. Teď třeba pána z Kolína, kterému jsem dělal plot, pak opravoval vrata na garáži, v bytě potom přivrtával držák na televizi apod.

Stalo se vám, že měl zákazník nějaký opravu nestandardní požadavek? 
Pokud jsou to opravdu záležitosti, na které se specializují odborné firmy, samozřejmě rovnou řeknu, že to nedělám. Ale jinak jsou to většinou pro mě normální věci. Snad jeden okamžik si vybavuji: vypadalo to jako běžná práce – smontovat skříň. Paní si koupila skříň přesně do rozměru prostoru, ovšem do prostoru zádveří. Skříň se skládá třeba na ležato a pak ji musíte do prostoru postavit. Zkrátka je potřeba manipulační prostor třeba metr z každé strany. Když jsem viděl prostor, skříň venku pod plachtou a k tomu další věci, které paní vystěhovala, aby se skříň mohla umístit, nemohl jsem jí říct, že to nepůjde. Ale musel jsem jí vysvětlit, že to nebude možné udělat přesně podle návodu. Skříň jsem skládal napůl venku, musel jsem ji pospojovat atypicky a bál jsem se, že to nabude vypadat hezky. Ale nakonec to vyšlo.