„Prostě jsem do toho spadl a jedu,“ směje se mladý muž z Mostu, když na chvíli usedne ke stolku vedle dětského koutku. Na rustikální komodě za jeho zády kvete ve váze zlatý déšť a z chladicí vitríny kupuje další host balíček s něčím barevným na zub. Co jde nejvíc na odbyt? „Všichni říkají, že mám větrníky nejlepší široko daleko,“ poznamená bečovský cukrář.

Cukrárnu U Pošty otevřel v září před dvěma lety. Předtím sháněl výrobní prostor, ale ve městech nenašel žádný, který by mu vyhovoval. Pak však narazil na Bečov, který vedle pošty nabízel čistý a volný prostor schválený na potravinářskou výrobu. Shodou okolností to předtím bývala cukrárna, kterou tak Vojtěch Borkovec obnovil.

To, že bude podnikat na vesnici, kde je menší kupní síla než ve městě, si uvědomoval. Od počátku mu šlo hlavně o výrobnu, která nyní zásobuje cukrárny a kavárny v různých městech Ústeckého kraje. Prodej ve vsi byl prý spíše takový bonus, který oživuje místní dění. Do cukrárny jezdí lidi ze širokého okolí, třeba i z Mostu a Teplic. Odkud jsou ostatní zákazníci sedící u stolků, majitel nesleduje, protože většinu dne tráví v sousední místnosti, kde sám všechno vyrábí. Když je vzadu, o hosty se stará obsluha.

Zajímavé je, že Vojtěch Borkovec není vyučený cukrář, ale fotograf. Zlom nastal, když dělal provozního v jedné cukrárně a tam ho tento obor oslovil. Zjistil, že cukrařina je vlastně umělecké řemeslo, na které byl zvyklý při vytváření fotek. Jenže jako provozní výrobě dortů nerozuměl, což ho frustrovalo. A tak se to naučil, aby věděl, co a jak dělat.

Inspirace také v zahraničí

Zákusky a dorty vyrábí podle tradičních českých receptur, ale inspiruje se i zahraničními, zejména italskými a francouzskými. Zakládá si na tom, že používá kvalitní suroviny. „Výhoda je, že máme svou výrobu, a proto jsme flexibilní. Když něco dojde, dá se to hned dodělat. Nejsme prostě cukrárna, která funguje na principu nákup – prodej,“ vysvětluje. Jenže výroba mu zabere dost času. V práci, za níž dojíždí z Mostu autem, je každý den, od rána do večera, i o víkendech, protože cukrárna s dětským koutkem má otevřeno celý týden od 9 do 17 hodin. „Sice nemám skoro žádné volno, občas den dva, ale to k tomu asi patří,“ říká Vojtěch Borkovec.

Připouští, že podnikání v tomto oboru na venkově je specifické. Kdyby nevyráběl a nedodával do okolních měst, tak by možná samotnou cukrárnu neutáhl. To by musel hodně investovat do reklamy, ale na tu nikdy nespoléhal. „Já říkám, že doporučení je vždycky nejlepší reklama,“ vysvětluje.

Cukrárna na návsi žije svým tempem. Lidi v ní dopoledne moc neposedí a dortíky si berou hlavně s sebou. Až odpoledne, kdy se dospělí vracejí z práce a děti ze školy, se prostor zaplňuje a z vitríny postupně mizí všechno sladké. Když zdražily suroviny, stouply i ceny zákusků, ale lidi chodit nepřestali. „Nepociťuji pokles,“ říká cukrář. Když se ohlédne zpět, je spokojen a nelituje. „Kdybych toho litoval, tak tu vydržím maximálně rok, což je takový milník, kdy se na to člověk vykašle. Já ale k tomu rozhodně nemám důvod,“ upozorňuje.

Upevnění komunitního života 

Ten důvod je znát v cukrárně i na návsi. Lidi si službu chválí. „Má to tam krásné, úplně jako v Praze,“ svěřuje se u autobusové zastávky 66letá Jana z Bečova, která do cukrárny občas zajde. „Pan vedoucí a prodavači jsou sympatičtí. Je to tu prima,“ říká v cukrárně u obsazeného stolu 64letá Naďa, která ujíždí na rakvičkách. I ty upevňují komunitní život v obci, protože ženy míří za sladkým ve skupinách. „Chodíme sem minimálně jednou týdně a bereme i vnoučata. Kdyby cukrárna nebyla, tak bychom musely jezdit do Mostu, nebo se vůbec nescházely,“ ujišťuje 70letá Eva, která má nejraději bečovský větrník.

Ženy klábosící na návsi oceňují, že místní zákusky jsou levnější než ve městech a že cukrárna dělá i akce pro děti, třeba Dýňování. „Jezdí sem hodně lidí z okolních vesnic i z Loun,“ hlásí jedna z Bečovanek a další se přidává: „Hlavně když potřebujete dort pro děti k narozeninám, tak nemusíte do Mostu. Jdete prostě sem a pán vám ho udělá, což je velká výhoda.“

Obec Bečov
close V Bečově je cukrárna, kterou si lidé oblíbili. Dělá vlastní dorty a zákusky. info Zdroj: Deník/Martin Vokurka zoom_in Vesnice s historií sahající až do roku 1327 má zhruba 1 400 obyvatel a leží v zemědělské krajině na okraji CHKO České středohoří. V roce 2006 byla obec zařazena mezi sociálně vyloučené lokality kvůli migraci problémových rodin a patologickým jevům. Nezaměstnanost tu byla jedna z nejvyšších v ČR, ale v roce 2012 obec začala bourat zdevastované paneláky, opravovat zbylý bytový fond, budovat park a hřiště a situace se úbytkem vandalů začala zlepšovat. „Je to výsledek mravenčí práce,“ řekla už dříve v rozhovoru pro Deník starostka Jitka Sadovská. Obec si za jejího působení udržuje i všechny hlavní doktory - dětského, ženského, všeobecného a zubaře, ve vsi jsou také pekárna, pošta, kino, kadeřnictví, potraviny, textil a obuv, pedikúra a dvě hospody. „Když jdou chlapi na pivo, tak mají své pohodlíčko. Proč by ženy nemohly mít parádní cukrárnu?“ nastínila starostka před dvěma lety cestu, která pomáhá zvedat kvalitu života na venkově a pocit bezpečí, nad kterým bdí obecní policie.

Další zajímavosti Bečova
Kdo se vydá do Bečova na výlet, neměl by vynechat návštěvu několika míst v okolí. K obci patří osada Milá, kde je na stejnojmenném kopci přírodní rezervace s chráněnými teplomilnými rostlinami. Nedaleko je Písečný vrch, který patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám. Před stovkami tisíc let tu byl nejstarší křemencový lom v Evropě, ve kterém pravěcí lidé těžili kámen na ostré nástroje. Orientaci v oblasti usnadňují značené turistické cesty.