„Tehdy jsem potkal kamaráda, enologa a velkého vinařského odborníka. Rád zkouším nové věci, a tak jsem nahlížel i do jeho řemesla. Vyzkoušel jsem různé práce a pochopil, že víno není jen ušlechtilé pití, ale je v něm ztělesněný příběh. Je závislé na tom, kde roste réva, a jak se k němu po celou dobu chováte.”

Stále ale tápal. Chyběla mu atmosféra, která ho nadchla na americké univerzitě. Byla to motivace k neustálému vylepšování. Vždy se mu líbil přístup „Když chceš a makáš, tak to dáš“.

S kamarádem, vinařem z Piemonte, se dohodli na partnerství a Honza mu pomáhal rozjet český trh. „Začátek byl docela drsný. Neměl jsem zkušenosti ani odhad, jak půjdou vína na odbyt. Když mi kamion přivezl tři palety jednoho vína, prodával jsem je pak ještě dva roky. Přesně takové zkušenosti vás ale posunou dál,” směje se.

Po šestiletém působení v Itálii se v roce 2014 vrátil do Čech, absolvoval sommeliérský kurz a začal pracovat pro jednoho z hlavních distributorů vína do gastronomie, kterému rozjel dovoz z celého světa.

Zlom přišel, když hledal dárek pro kamaráda. „Víno byla jasná volba. A protože mám rád originalitu a věřím, že ji oceňují také ostatní, napadlo mě věnovat mu ke čtyřicetinám čtyřicetileté víno. Dárek sklidil úspěch.”

Přemýšlel, jestli by mohl být o zralá vína větší zájem, a také brzy zjistil, že se přímo na ně žádná tuzemská vinotéka nespecializuje. „Rozhodl jsem se to zkusit a za vlastní peníze koupil šest lahví padesátiletého archivního vína. Tehdy jsem ještě neměl e-shop, tak jsem vína nabídl přes inzerát. Nečekaně se po nich doslova zaprášilo.”

Víno z archivu

Následovala tvorba vlastního e-shopu. Bylo nutné postupně najet na systém skladování a logistiky, protože počty prodaných lahví rostly. „Kapacita šatních skříní přestávala stačit, a pokojová teplota také nebyla pro skladování ideální,” vzpomíná. Bylo potřeba vymyslet i to, jak velká ročníková vína představit zákazníkům. „Vsadil jsem na vlastní zkušenost – že mi nápad na archivní víno vyřešil situaci s dárkem.“

E-shop Vinozarchivu.cz prodává vína italská, česká, slovenská, vína z Francie, Německa, Maďarska, Portugalska, Španělska i USA. Archivní vína Pánek prezentuje především jako osobitý dárek.

„Roste zájem o kategorii vín, která jsou už teď skvělá k pití, ale mají potenciál zrát ještě další dlouhé roky. Zákazníci si je oblíbili jako dárek k osmnáctinám, promoci, nebo třeba sňatku či narození dítěte. Skvělým dárkem je i víno z roku, ve kterém se pár seznámil. Prostě k příležitostem, na které mohou lidé vzpomínat s otevřením vína při jejich výročí klidně za dvacet let.”

Hodně se učil z vlastních chyb: „Dnes máme s vinaři vybudovaný vztah. Znám příběhy těch, od nichž vína kupuji. Rád vína ochutnávám a vybírám ta, která jsou něčím zvláštní. Mají svůj vlastní příběh, který se snažím odvyprávět. Také se snažím rozšiřovat nabídku českých archivních vín, která zatím nejsou moc k dostání. Proto se i s českými vinaři bavím a motivuji je, aby své skvělé lahve archivovali a vína s archivním potenciálem pouštěli na trh až tři nebo pět let po sklizni.”

Od založení v roce 2015 Vinozarchivu.cz roste a rozšiřuje se do dalších zemí. V současnosti má v ČR, na Slovensku a v Polsku měsíčně minimálně 500 spokojených zákazníků.

„S rozšířením na další, především západní trhy, vidím potenciál i pro několikanásobný růst. Především mě ale těší, že mohu lidem zprostředkovat zážitek se skvělými víny, která měla čas pořádně rozvinout svůj potenciál. Je totiž velká škoda, že pod tlakem prodejců pouští spousta vinařů na trh lahve příliš brzy. Každé dobré víno prostě potřebuje určitý čas.”

Jak vidí budoucnost svého byznysu? „Během několika dalších let bych chtěl, aby se vinozarchivu.cz stalo nejoblíbenějším prodejcem archivních vín v Evropě. Na tom už pracujeme. V Polsku se nám daří skvěle, i přesto, že spousta obchodníků si stěžuje, jak je to tam těžké. Je to o tom, že máme unikátní kompetenci, kterou nikdo jiný nemá a nenabízí – a také vynikající servis. Snažím se obklopovat lidmi, kteří jsou odborníci a posouvají mě dál. Skvělý tým vznikl tady v Česku a tak věřím, že se to povede i v jiných zemích,” dodává Jan Pánek.

Když se tenhle chlapík posedlý vínem „nemotá“ kolem vína, rád se proběhne, projede na koloběžce, otužuje se. Ale je možné, že i při tom pohybu na víno myslí. Má štěstí, že jeho manželka má víno také ráda. Jak to bude s jejich třemi dětmi, ukáže čas…