Zdeněk Ptáček to má do práce dva metry přes dvůr. Výrobna knedlíků navazuje na jeho dům. „Byl to momentální nápad,“ odpovídá, proč se před třiceti lety pustil právě do výroby knedlíků. „Jsem vyučený kuchař – číšník. Zkoušeli jsme je dělat pomaličku už v hospodě za komunistů. Tenkrát ještě nebyly živnosti, udělovaly se nějaké koncese,“ vzpomíná.
Po roce 1990 se do podnikání pustil s obchodním partnerem, po dvanácti letech se osamostatnil.

Výroba knedlíků kromě devíti pracovníků zaměstnává i podstatnou část jeho příbuzenstva. „Udělal jsem z toho skoro rodinný podnik. Pracuji tu já, manželka a dcera. Vystudovala bakaláře, teď bude ještě dva roky studovat dálkově a při tom šla pracovat sem,“ popisuje podnikatel.
Zdeněk Ptáček
25 tisíc houskových "šišek" měsíčně
Pod pojmem knedlík si asi každý představí šišku či kouli z mouky, vody, trochy kvasnic a soli. „Děláme nejen houskové knedlíky, ale i bramborové. S uzeným masem, se švestkami, povidly, pak taštičky, šulánky s mákem. Z ovocných děláme jahodové, borůvkové , meruňkové, povidlové. Máme dva druhy klasických, houskové, obyčejné, pak ještě malé. Dohromady je to čtrnáct druhů každý den,“ vypočítává Zdeněk Ptáček.
Každý den znamená od neděle do čtvrtku. Víkend mají Oskavští v pátek a sobotu.

U knedlíků to chodí podobně jako v pekařině. Vyrábět je třeba tak, aby se mohlo v pondělí čerstvé zboží rozvážet. Jen klasických houskových knedlíků z oskavské výrobny do obchodů či hospod měsíčně putuje okolo pětadvaceti tisíc.
„Nejvíce děláme na pátek, pak hodně na pondělí. A pak když jsou Velikonoce, Vánoce. Než zavřeli kvůli covidu, bylo pro nás dobré období svatomartinské husy. To jsem koukal, že jsme udělali množství jako na Velikonoce. Odbyt knedlíků je hodně sezonní. Když jsou nové brambory, všichni kupují je. Když zase začnou hřiby, houskových knedlíků jde daleko víc,“ nastiňuje Zdeněk Ptáček.
Brambory, žádný prášek
Sortiment během let postupně rozšířil, stále se však drží osvědčených receptur. "Bramborové knedlíky dělám z brambor, ne z žádného prášku. A maso do nich dávám také pravé uzené, z Mladějovic,“ poznamenává.

Výrobně dominuje velký nerezový stůl, na kterém pracovníci v rychlém sledu balí jeden meruňkový knedlík za druhým. V rohu stojí velký stroj, ve kterém se knedlíky vaří. „Lepší by bylo všechny vařit ve vodě. Klasické knedlíky tak vaříme, po vytažení je ale musíme propichovat, aby se nesrazily. Ovocné vaříme v páře, kde se propichovat nemusí. V počtech tisíců knedlíků by to nebylo možné,“ vysvětluje Zdeněk Ptáček.
Neříkal si někdy, že by bylo lepší se vrátit k povolání kuchaře v restauraci? „Hodněkrát. Měl jsem tu hospodu Čertův mlýn, pořád mě tam něco táhne. Mám čtrnáctiletého syna, na vaření má talent, už zvládne spoustu věcí sám. Časem bych mu třeba šel pomoct. Ale je otázka, jestli se pro kuchařské povolání rozhodne,“ uvažuje podnikatel.