Živnostníci v úzkých„Již několik let pracuji jako OSVČ v oblasti fitness jako osobní trenérka. Pomáhám také své sestře, která je samoživitelka a zbývá jí pár měsíců do ukončení insolvence. Bydlíme společně v pronajatém bytě v Praze. Existenčně jsou na mě závislé obě dvě, jelikož mé sestře z platu mnoho nezůstane, nemá ani nárok na žádné příspěvky,“ píše šestatřicetiletá Lucie S. z Prahy, která podle svých slov nikdy od státu nic nechtěla, nebrala žádné příspěvky ani dávky a dokázala se vždy postarat nejen sama o sebe, ale i o druhé.

„Po letech dřiny v podnikání už jsem nás jako živnostník dobře uživila. A to při neustále rostoucích výdajích – na bydlení, služby, potraviny, zálohy na zdravotním a sociálním pojištění. A proto v tuhle chvíli považuju za absolutně nehorázný postoj státu k nám živnostníkům. Nestačí, že posledních několik let neustále čelíme nadávkám od vlády, že jsme vyžírkové, nic si nezasloužíme. Teď nám řeknou, že na žádnou pomoc vlastně nemáme nárok? V očích vlády jsme vlastně nic, když nám odmítá pomoci. Jak si tohle může vůbec dovolit stát, který se nazývá demokracií?,“ ptá se Lucie.

Deník se živnostníků a současné situaci denně věnuje na svých stránkách i na webu denik.cz/podnikani. Pište nám na e-mail zivnostnici@denik.cz své příběhy a zkušenosti, jak nastalou situaci zvládáte.

„Své povolání jsem si vybrala sama, mám ho ráda, baví mě pomáhat mým klientům zlepšit nejen postavy ale i zdraví. Svou práci měnit nechci, je to i smysl mého života. I přesto, že dovolenou jsem neměla několik let, pracuji i 14 hodin denně, nevím, co je vzít si volno, ani po skončení tréninků mě nečeká oddych, věnuji se své vlastní propagaci, administrativě, starám se o současné klientky a hledám nové, žádnou nemoc si nemůžu dovolit už několik let. Co si nevydělám, to nemám,“ vysvětluje fitness trenérka.

S financemi pomohli přátelé

Svou aktuální situaci zatím zvládá jen tak, že si musela finančně vypomoct od přátel. „Musela jsem žebrat u banky, zda by mi alespoň nesnížila splátky v době nouzového stavu, zkusila požádat stát o pomoc, hledám brigádu - a stát není schopný mi projednou pomoci? Bez přátel bychom totiž skončili všechny tři na ulici, protože z odloženého daňového přiznání se skutečně nenajíme a nájem nezaplatíme. Nehledě na to, že já a spousta mých kolegů už ho máme dávno řádně podané,“ přibližuje svou situaci, která je ale podobná u všech osob samostatně výdělečně činných, mladá Pražanka.

Dosavadní neochota vlády promoci této skupině ji rozladila natolik, že se na závěr ptá: „Jsme stejně rovnocenní občané jako kdokoliv jiný, tak proč nemáme stejný nárok na pomoc a právo na rovnocenné zacházení? Rozhodně se tu nechci litovat, jen mám už dost toho nespravedlivého jednání vůči nám OSVČ.“

Koronavirus v Česku