Richard Lukas i jeho paní jsou rodilí Ostraváci. Proto podle nich není divu, že oběma jejich dětem bylo diagnostikováno astma. A rodiče řešili, co s tím.

„Začali jsme se zabývat zdravím a stravou a zjistili jsme, že bio je naše cesta,“ povídá vystudovaný stavař, který ale paradoxně vždy tíhl k zemědělství. Manželé koupili kousek pole a rozhodli se, že začnou farmařit.

Biokosiky.cz

Po zhruba deseti letech už je původní cesta ke zdraví dětí a záliba v jednom živí. A jako hobby už Richard Lukas dělá naopak stavebnictví.

Dalším skokem kupředu bylo v roce 2012 zřízení e-shopu biokosiky.cz, kde si lidé objednají košík s libovolnou skladbou biopotravin a Lukasovi jim ho dovezou.

„Začalo to legračně se šesti košíky – a to si ještě půlku koupila rodina,“ směje se při té vzpomínce Lukas, který dnes týdně rozveze kolem stovky košíků. V Jeseníkách mají také svého řezníka – masem doplňují plodiny a v Krásném Poli nedaleko prodloužené Rudné zřídili ovocný sad se třemi tisíci stromy.

Biofarma LukasBiofarma LukasZdroj: Deník/Petr Jiříček

Revanšují se přírodě

Zatímco Lukas se s několika zaměstnanci stará o farmu a sad, jeho paní řídí e-shop a také prodejnu na Alšově náměstí v Porubě. Právě tam manželé začali s dalším odvětvím svého podnikání – bezobalem.

Do prodejny chodí stále více a více lidí jen pro to, aby si nabízené zdravé potraviny – ale třeba i aviváž čí mýdlo, které rovněž dělají „čistě“ – mohli nabrat do vlastních obalů.

„U nás nekoupíte nic neekologického. Náš plán je nezatěžovat přírodu, ale vracet jí to, co nám dává,“ vypráví Lukas, podle něhož je vtipné, že se k němu chodí radit i velcí zemědělci s pěti sty hektary půdy, zatímco on má hektarů sotva sedm.

„Dělají klasickou dotační politiku – na něco se vypíše dotace, a jelikož to pole to ještě snese, tak tam plodinu nasadí. Musí ji hnojit, stříkat, starat se o to. Pak úrodu dají do sýpky a někdo ji od nich za pakatel vykoupí. Mají sice 500 hektarů půdy, ale jsou strhaní a dotaci stejně projedou na naftě,“ míní muž, který vše dělá postaru.

Trojpolní systém

„Je třeba točit plodiny, střídat půdu a vracet ji minerály. Ne všechno jen stříkat a půdu tím ‚zabetonovat‘. Nehledě na to, že ty plodiny pak ani nemají chuť,“ popisuje své nastavení Richard Lukas, mezi jehož nejnovější přírůstky do portfolia patří včelaření. A zdravou cestu razí i u svých zvířecích pomocníků.

Včelám nechává část medu, aby byly silnější a zdravější, a i takové slepice žijí z jejich bio zbytků. Výsledek prý vidí na větším počtu snesených vajec. A co manželé náhodou neprodají, udělají z toho protlaky, mošty nebo marmelády. „Vše vracíme do oběhu,“ zní jejich heslo.