Po sedmileté práci v malebném městečku Litoměřice, ležícím na soutoku Labe a Ohře na západním okraji Polabské nížiny, přišla pro Michaelu v roli manažerky jedna z nejtěžších prověrek. „Když jsme pandemickou situaci začali řešit, ani ve snu by mě nenapadlo, že vše bude mít tak dlouhý průběh a zásadní dopad na můj život. Do dubna letošního roku jsem zastávala pozici obchodní, marketingové a provozní ředitelky Zahrada Čech s.r.o., ale covidová doba tomu chtěla a celá struktura kulturního světa v Litoměřicích se transformovala. Od května jsem v nové pozici, která mi umožnila rozšířit si své obzory a pohlížet na kulturu také z jiného úhlu pohledu než jen z toho výstavního,“ přibližuje své pocity velká patriotka Ústeckého kraje.

Manažerem velmi brzy

Do vedoucí pozice Michaela nastoupila hned ve 22 letech, kdy se po škole stala vedoucím obchodního týmu v tehdejším rádiu North Music. Už v té době „přičichla“ k organizaci akcí, které rádio dělalo a strašně ji to bavilo. Bylo prý zajímavé vytvářet projekty, které zaujaly stovky, tisíce lidí. Ještě před bakalářským studiem absolvovala sedmileté studium na rumburském gymnáziu a hned poté se rozhodla jít „do světa“.

Kulturou vše začalo

V oblasti kultury se Michaela pohybuje přes dvacet let. Rodačka z Jiříkova ve Šluknovském výběžku prošla v tomto oboru od médií přes produkční agentury až po specifickou sekci výstavnictví. „Během práce jsem absolvovala bakalářské studium na Univerzitě Jana Ámose Komenského, kde jsem studovala Sociální a masovou komunikaci. Ta mi výrazně pomohla v oblasti marketingu a komunikace stejně jako rozhledu v oblasti fungování veřejné sféry. Organizaci akcí, které na současné pozici pořádám, plánuji vždy s ohledem na lidi, na které je cílena. Důležité je rovněž vytvářet příjemné prostředí pro obyvatele Litoměřic i turisty, a tím i podporovat cestovní ruch ve městě.“

Ve svém okolí má Michaela pověst workoholika, který práci dělá srdcem. Moc jí baví něco organizovat, vymýšlet nové projekty, zajišťovat provozní chod.

Covid-19 tým stmelil

Nástup Covidu-19 byl pro celou společnost velká rána, na kterou asi nikdo z nás nebyl dostatečně připraven. Jako organizátora hromadných masových akcí se firmy krizová opatření dotýkala po celou dobu.

„Jako první nás stopli, jako poslední pustili. Nebyla to jednoduchá doba, snad se nebude opakovat. Báli jsme se, co bude dál a bylo velmi náročné držet zaměstnance, o které jsme si nemohli dovolit přijít, protože jsou to profíci ve svém oboru. Ale tým, který to se mnou táhl, byl neuvěřitelný, loajální, neopustil nás nikdo a za to všem patří velký dík. Další velké poděkování patří jednomu z majitelů, který nám poskytl významnou finanční injekci a my jsme to nejhorší přežili.“

Čas s rodinou je k nezaplacení

V osobním životě se Michaela nejvíce věnuje dceři a manželovi i proto, že vzhledem k jejímu pracovnímu vytížení je společně strávený čas s rodinou velmi vzácný. Zároveň plánuje dostudovat a získat inženýrský titul. „Pokud jde o profesní plány, chci zajistit kvalitní a bohatou kulturu pro celé Litoměřicko. Jsem za to vlastně ráda, protože k mému workoholismu patří právě výzvy, které mě ženou dopředu a pomáhají mi k lepším výkonům.“

Podporu svého manžela Michaela vnímá jako klíčovou. „Je to pro mě to úplně nejdůležitější, jinak bych tuhle práci vůbec nemohla dělat. A nejen, že mě manžel podporuje, on mi také se vším pomáhá, ať už ze soukromého nebo pracovního hlediska. Je totiž ochoten se kolikrát převléct „do tepláků“, a pomoci mi se stavbou na jakémkoli projektu. A vzhledem k tomu, že máme 9letou dceru, tak vlastně on je ten, kdo zajišťuje v domácnosti vše potřebné. A musím pochválit i Amálku, je velmi statečná a podporuje maminku, jak se dá.“

Všechen svůj volný čas tak Michaela tráví s rodinou, jejíž součástí je i labrador. „Ten mě dokáže neuvěřitelně nabíjet, procházky s ním jsou úžasné. Ráda jezdím na kole, plavu a čtu. Ale letos jsem si toho ještě moc neužila. A když mi to volný čas dovolí, tak se ráda kouknu na nějaký pěkný film nebo si přečtu knížku. Manžel se neustále snaží, abych trávila volný čas i aktivně, ale sportovního ducha jsem vytratila už někde na základce,“ dodává se smíchem.