To ale není zdaleka všechno, další část společnosti se věnuje pěstování polních salátů, které putují do všech obchodních řetězců. O tom, jak všechno funguje jsme se bavili s jednatelem firmy Tomášem Valtrem.

Jak vzniklo vaše zahradnictví?
Zahradnická tradice v Litoli vznikla v padesátých letech minulého století. Moje rodina se sem přistěhovala koncem 70. let. Tatínek pak začal společnost řídit v době, kdy se jmenovala Společný zemědělský podnik pro výrobu zeleniny se sídlem v Semicích. První skleníky stály v Semicicích, další v Přerově a třetí v Litoli – se specializací na zeleninovou sadbu a řezané květiny. Po revoluci se společnost tatínkovi povedlo zprivatizovat a pokračoval v zeleninové sadbě, což byl nosný program. Postupně jsme začali rozšiřovat program pěstování hrnkových květin – to asi od roku 1996. V roce 2005 jsem řízení firmy převzal od tatínka, který však chodil do práce až do smrti, byl fit, zemřel nečekaně.

Kateřina Macháčková z Prášil při výrobě Šumavských skleněnek a část jejích výrobků.
Šumavské skleněnky. Svými květinovými lízátky Kateřina okouzluje i za hranicemi

Dařilo se vám podnik rozvíjet?
Zlomový rok byl 2006, kdy jsme se spojili s anglickou firmou G´s. Získala u nás podíl, to nám umožnilo přístup k moderním technologiím a také vstup na evropský trh, což významně zlepšilo rozhled a rozvoj firmy. Ostatně, když tatínek začínal, tak skleníky měly rozlohu jeden hektar, dneska máme 11 a dalších dva a půl hektaru stavíme. V oblasti, v níž podnikáme, jsme asi největší firma v České republice a možná i ve střední Evropě. Hrnkové květiny jsou náš hlavní arktikl, prodáváme do většiny řetězců v České republice a na Slovensku. Snažíme se rozvíjet i mimo řetězcový trh, takže jsme otevřeli zahradnictví a zahradní potřeby právě v Litoli.

Jaká je v tomto odvětví konkurence?
Konkurence je a vždycky bude. Nám se daří rozvíjet, takže jsme momentálně asi o trochu lepší, ale nikdy nevíme, co se může stát, situace se může rychle změnit. Na druhou stranu, květinový byznys není úplně snadný, na rozdíl od jiných odvětví jsou počáteční investice obrovské. Jeden skleník vyjde na 50 milionů a potřeba jsou alespoň tři. Lidí, kteří chtějí investovat 150 milionů do skleníků moc není. Přístup do odvětví je složitější, to nás trochu chrání, další je doprava, ta je velmi složitá a čím dál nákladnější, což nás zase chrání od úspěšných západních firem.

Při práci
V deseti letech sáhl na tátovu kytaru. Dnes má Šandor studio, kde točil i Gott

Máte secího robota, že?
Firmu, která nám měla roboty dodat, jsme vybírali velmi pečlivě, protože se po světě objevila řada výrobců. Vybrali jsme si robota z Austrálie, který se nám zdál nejlepší. Firma však nevydržela covid a zkrachovala, tak jsme šli do naší druhé varianty. To je robot, kterého máme teď na poli a testujeme ho. Myslím, že v robotech je budoucnost, také máme vizi, že testování k nám může přitáhnout mladé lidi, což se děje.

Co aktuálně plánujete?
Nyní stavíme dva a půl hektaru nových skleníků, které by měly být hotové do konce roku. Umožní nám rozšíření květinové výroby. Nedaří se nám totiž uspokojovat poptávku, jak bychom si představovali. Investice do robotů je pro nás také prioritou, myslím, že ten čas přichází a budeme rádi investovat do výroby další prostředky, abychom zachytili nové a moderní trendy.