Na farmě se starají přes dvě desetiletí o svěřenou krajinu a zvířata. Barbara a Jacob ji zdědili po dědovi, který se tu sám choval ekologicky. Obdělávají tři sta hektarů pastvin, orné půdy, lesů a luk, kde mají skot, huculské koně, ale i slepice a kachny. Před tím tu hospodařila družstva konvenčním způsobem. Oni mají vlastní kompostárnu a hospodaří v ekologickém režimu, tedy s omezením umělých hnojiv.

Ekologické a regenerativní zemědělství k sobě mají velmi blízko. Regenerativní zemědělství ale vychází z přirozeného chování přírody s minimálními zásahy člověka a je velice jednoduché. Jedním ze základních principů je to, že se půda neorá. Seje se do meziplodin nebo posklizňových zbytků. Plocha tak zůstává zelená, což je důležité pro fotosyntézu. S tím souvisí již zmiňovaná pomoc klimatické změně. Fotosyntéza efektivně stahuje CO2 ze vzduchu a důmyslně ho ukládá do půdy, kde je naopak třeba.

Jediná věc zatím brání sourozencům v tom, aby se na farmě chovali zcela regenerativně. Česká legislativa. “V současné době bohužel narážíme na rozpor v dotacích při zavádění prvků regenerativního zemědělství. Například máme povinnost sklízet nedopasky, které se naopak v režimu regenerativního hospodaření ponechávají,” říká Barbara Tetzeli.

Podmínky chování zemědělců stanovuje Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Bez jejich splnění nedosáhnou na potřebné dotace. Kompostování a ponechání posklizňových zbytků na poli, tak, jak to doporučuje regenerativní zemědělství, nepovažuje SZIF za hnojení. “Hnojit prostě musíme. Tohle je podle mého názoru ten zásadní problém,” upozorňuje Barbara Tetzeli. Ministerstvo zemědělství podle jejích slov určuje, kolik organické hmoty mohou do půdy přidat.

“Další věc, na kterou narážíme, je hlídání množství dusíku v půdě. Tahle povinnost nás nutí půdu hnojit a vápnit, ale jen v určité míře. Nesmíme půdu zatížit příliš, nepředusíkovat ji. Vždycky se musíme držet hodnot, které nám určuje ministerstvo zemědělství, jinak bychom byli bez dotací. Nemáme jenom horní hranici, ale i spodní”, říká Tetzeli.

Množství dusíku, který se, ať už pastevně nebo hnojením v půdě ukládá, se každoročně měří a dokládá SZIF. Ten na základě výsledků a přísných limitů přiděluje dotace. Regenerativní zemědělství je tedy i u nás aplikovatelné, ale musí být ve shodě s vládními nařízeními. Což, jak se zdá, se zatím neděje.

Ekologické versus regenerativní 

Na farmě Olšovka mají i několik desítek hektarů orné půdy. I tady vnímají rozpor. Organická hmota podle nich sice stahuje uhlík, ale zároveň zvyšuje množství dusíku v půdě. A to není v souladu s ministerskými nařízeními a principy regenerativního zemědělství. Na tom je třeba legislativně zapracovat.

Zemědělci jsou tedy zatím ekonomicky nuceni dodržovat řadu striktních podmínek pro obdělávání půdy. K této otázce se vyjádřil i mluvčí ministerstva zemědělství (MZe) Vojtěch Bílý: “ Ministerstvo se tímto tématem systematicky nezabývá. V ČR hospodaří tímto způsobem pouze jednotky zemědělských subjektů”.

O státních dotacích pro zemědělce, kteří se rozhodnou třeba jen na části pozemku hospodařit regenerativně a ukládat tak oxid uhličitý do půdy, zatím ministerstvo neuvažuje a upřednostňuje pouze ekologický režim hospodaření. “Ve vztahu regenerativního a ekologického zemědělství považujeme ekologické zemědělství za jednoznačně prioritní, neboť se jedná o léta ustálený a jasnými podmínkami a legislativou podložený komplexní systém hospodaření. Dotačně regenerativní zemědělství podporováno není a není zohledněno ani v rámci Strategického plánu Společné zemědělské politiky EU pro nadcházející období, a to zejména z důvodu, že se zatím jedná o legislativně i metodicky neukotvený systém”, dodává Vojtěch Bílý.

“V tomto ohledu si myslím, že státy EU na západ od nás jsou v řešení této problematiky napřed. Šetrněji, ekologicky a regenerativně hospodařící zemědělci mají vyšší dotace a celkově vnímám jejich větší podporu,” říká Barbara Tetzeliová.

K zapojení více zemědělců do regenerativního zemědělství ale nabádá například společnost pro snižování uhlíku v atmosféře Carboneg, která slibuje zemědělcům odměny. “Do našeho projektu se už zapojilo 15 farmářů, a další oslovujeme nebo nás kontaktují sami. Pořádáme odborné webináře, poskytujeme poradenství, odebíráme první vzorky půdy na jejich pozemcích. Po přechodu na regenerativní hospodaření by se měl zvýšený podíl uhlíku v půdě projevit už za rok. Pro regenerativní zemědělce pak máme připravený vlastní systém odměn za uložené tuny CO2,” říká Václav Kurel, zakladatel poradenské společnosti Carboneg.

Budoucnost zemědělství? 

“Projekt Carbonegu sám o sobě dává určitě smysl. V rámci komplexu hospodaření, vůči šetrnosti k planetě a přírodě. Myslím si, že je to cesta, kterou by v budoucnosti zemědělství mělo jít. My, jako zemědělci, bychom se měli snažit přispět k tomu tím, že budeme nápomocní chtít tímto způsobem hospodařit”, vzkazuje Barbara Tetzeliová.

Pokud tedy v brzké době dojde k úpravě české nebo i unijní legislativy, budou moci nejen na farmě Olšovka udělat další krok k zdravější půdě a zároveň i něco navíc. Pomáhat snížit množství oxidu uhličitého v atmosféře.

“Jsme připraveni ministerstvu poskytnout veškerá data a studie, které máme k dispozici. Ať už jde o evropské nebo mimoevropské regenerativní zemědělské projekty. Evropská komise totiž s jejich cílenou podporou počítá a v Česku bychom na to měli být včas připraveni. ” dodává Václav Kurel s tím, že obavám zemědělců rozumí, ale přechod na regenerativní hospodaření není nijak náročný. Nejde podle něj o nic jiného, než o návrat k základním přírodním principům, a ty podpořit.