Jejich životní příběh se začal psát v roce 1993, když koupili v Drahotěšicích statek, jehož součástí byly i sady. „To jsme ale ještě ‚pěstovali děti‘, začala vyprávění Jarmila Voběrková. „Stali jsme se totiž pěstouny pro šest dětí, přičemž jsme měli ještě tři vlastní. Bylo to období náročné, ale zároveň také krásné a dobrodružné,“ vzpomínala s úsměvem na tváři.

Důležitým postrčením, které je přivedlo k vyrábění produktů z ovoce, byli jejich známí, kteří chtěli tehdy zrušit jejich s.r. o. „Nám se líbila jejich myšlenka – pomáhali Bosně dostat se z následků války v devadesátých letech. Pomáhali jim se stavbou domků a také je učili pěstovat a zpracovávat plodiny na polích, které od nich následně vykupovali pro český trh, například dýňová semena na dýňový olej, sušené švestky na povidla i na prodej, sušenou zeleninu, sušené hrušky, sušená rajčata na nakládání do oleje,“ vyprávěla majitelka farmy Aronia.

„Domluvili jsme se a oni nám s.r.o. přenechali. Původní myšlenku vozit plodiny z Bosny jsme už ale nechtěli, bylo to prý už dost složité s clem a špatná byla i spolupráce s Bosňáky,“ dodala Jarmila Voběrková. To byl rok 2018, když se jejich podnikání rozběhlo. 

Jahody se pěstují v asi metrové výšce. Ke každé vede hadička se závlahou.
Sladké plody po celý rok. Na známé farmě v Kožichovicích budou pěstovat jahody

Rodina tehdy koupila první profesionální velkokapacitní sušičku ovoce a na úvěr vybudovala potravinářskou provozovnu. „Ten první rok, když jsme spouštěli provoz, se v našem sadu nic neurodilo. Za část úvěru jsme tedy nakoupily fíky a švestky, rajčata a bylinky v Chorvatsku a také nějaké ovoce od Arména,“ řekla Jarmila Voběrková.

„V dalším roce jsme se už zaměřili na sušení vlastního ovoce, jablek, hrušek, švestek a třešní. Pro meruňky a broskve jsme začali jezdit na Moravu. Časem nám sami sousedi nabízeli přebytky ze svých sadů a také jsme navázali kontakty se sadaři z Temelína a Lhenic,“ přiblížila.

Dnes na jejich farmě vyrábí sušené ovoce, ovocné přesnídávky sedmi příchutí, pečené čaje, švestková a fíková povidla, rajčata v oleji, marmelády, sirupy a směsi koření. „Kromě ovoce z regionu nabízíme i ovoce z ciziny, například fíky z Chorvatska, datle z Izraele, rajčata a meruňky z Turecka, ořechy z Ukrajiny nebo dýňový olej z Rakouska,“ uvedla Jarmila Voběrová. Jejich produkty je možné najít také v deseti farmářských a bezobalových obchodech v pěti městech. „Zásobíme také dvě cukrářky marmeládami a povidly,“ řekla.

Největší fofr je na farmě v červnu, kdy zrají třešně, višně a borůvky, pak se přidávají meruňky, broskve, hrušky, blumy. „Šílenství začíná také v říjnu, když dozrávají švestky, protože těch spotřebujeme při výrobě povidel opravdu hodně a všechny se musí vypeckovat a usušit. V prosinci je zase největší prodej kolem Vánoc, na trzích, jednotlivci i firmy si objednávají dárkové balíčky. Celkem v klídku je to naopak od listopadu do května, kdy zpracováváme jablka a hrušky na sušení a na ovocné přesnídávky,“ přiblížila Jarmila Voběrková rok na jejich farmě.

Návrat ke kořenům

To ale není jediné, čím je farma Aronia jedinečná. V roce 2020 obdržela zahrada certifikát Ukázková přírodní zahrada. Od roku 2021 byla jejich farma uznána jako chráněná dílna. „Můžeme tak zaměstnávat naší postiženou dceru a já jí dělám asistentku,“ vysvětlovala Jarmila Voběrková.

Od loňského roku prochází farma Aronia procesem certifikace na bio v rámci ekologického hospodaření. „Snažíme se neplýtvat surovinami, takže zbytky z výroby zkrmujeme našim kozám nebo je kompostujeme. Kompost zpětně využíváme na hnojení stromů a zahrádky, kde pěstuji provensálské bylinky,“ přiblížila Jarmila Voběrková, jak to u nich funguje.

Provozovatelka prodejny v Komárově Jarmila Martinková, únor 2022
V malé vesničce úspěšně rozvíjí prodejnu. Je to o vztazích, říká provozovatelka

Novinkou je také e-shop, který založily děti manželů Voběrkových. „Tahle firma vlastně spojuje celou naši rodinu – syn vystudoval obchodní akademii, takže celou firmu zastřešuje svou živností, vyřizuje objednávky, faktury a tak. Dcera se stará o web a e-shop, manžel vydatně pomáhá při pěstování a sklízení ovoce a dovozu dalších surovin, můj bratr tiskař dodává polepky na výrobky a já s druhou dcerou zpracováváme vše v provozovně,“ nastínila rozdělení rolí.

A co má tato sympatická dáma na své práci nejraději? „Asi nejvíc mě těší to, že má celý proces svůj hluboký smysl a logicky souzní s dynamikou přírody a pro mne ještě s dynamikou lidského životního zrání, v překladu ‚sklízíme to, co jsme zaseli‘. Těší mě i to, že tahle činnost spojuje naši rodinu a také doufám, že jsme i dobrým příkladem pro naše pěstounské děti. Přijetím dětí do pěstounské péče mě navíc ještě začala zajímat identita a potřeba patřit někam, hledat a nacházet své kořeny. Proto také naše výrobky nesou značku Návrat ke kořenům,“ uzavřela povídání.