Na jih Moravy s rodinou doslova utekla před pár lety z Liberce. „Bylo nám tam zima,“ zdůvodňuje s úsměvem. Její předkové z více než dvoutisícové vinařské obce pocházejí. Dřevostavbu si s mužem postavili v místech, kde historicky stávalo stavení z roku 1850. A také u rybníka. „Trávívala jsem zde jako dítě každé prázdniny. V Šutráku jsem vyrostla,“ vypráví sympatická žena.

Zmrzlinářka Martina Prejzová vymýšlí nepřeberné množství kombinací.
Nikdy mě nenapadlo, že ochutnám zmrzlinu z aloe, říká majitelka stánku

Nápad prodávat zmrzlinu u vody, kam se v letních vedrech přicházejí denně zchladit stovky lidí, se jí v hlavě rodil několik let. „Když jsem do Rakvic jezdila s dětmi, neměli jsme si zmrzlinu kde dát. Ve hospodě, která zde dříve bývala, měli kdysi dávno točenou a pak už jen asi dva druhy kopečkové. Bylo mi to líto. Jakmile jsme dostavěli domek, začala jsem s prodejem točené u sebe v průjezdu. To bylo předloni,“ přibližuje svoji cestu k vysněnému bistru Procházková.

Zájem předčil očekávání. Lidé chodili bez ustání a opakovaně. „Nabídka přestala dostačovat. Lidé se ptali na kávu, ale také na to, zda je možné u nás posedět. Oslovila jsem proto vedení obce s tím, zda by mi nepronajali nevyužitou plochu u pláže. A oni souhlasili,“ říká usměvavá blondýnka.

Profesionální stroj 

Dalším krokem mělo být pořízení vlastního stroje na točenou zmrzlinu. Nakonec z něj však sešlo. Novým členem rodiny se totiž stala profesionální mašina z Itálie na výrobu zmrzliny řemeslné. „Stroj na točenou zmrzlinu je nutné obden zcela rozebrat a do posledního těsnění vyčistit. To nás odrazovalo. Člověk po celodenní námaze zavře a ještě musí hodinu a půl minimálně ve dvou čistit stroj,“ zdůvodňuje Procházková, jejíž pravou rukou je od počátku nyní jednadvacetiletá dcera Tereza.

Gelaterie Stanislava Žáka ve Strážném denně nabízí osmadvacet druhů čerstvé domácí zmrzliny. Vychutnat si ji mohou lidé přímo na místě v kornoutu, nebo si vybrat a odvézt domů rovnou tři druhy ve speciálním boxu
Nebe v hubě? V jednoduchosti je síla, tvrdí zmrzlinář ze Šumavy

Obě dámy se nejprve musely naladit na zcela jiný způsob výroby zmrzliny. S učením jim ochotně pomáhali lidé, kteří již mají v oboru zkušenosti. „Daly jsme se úplně jiným směrem. Točená zmrzlina je totiž jen o tom, že rozmícháte prášek s vodou a nalijete ho do stroje. Řemeslná je jiný level. Je to skutečná zmrzlina. Šly jsme do ní i proto, abychom přinesly do Rakvic něco nového a obec v tomto směru pozvedly,“ zdůvodňuje šestačtyřicetiletá rodačka z Liberce.

Špachtle u Šutráku nabízí standardně šest druhů domácí zmrzliny. Tři jsou vždy na smetanovém základu a tři pak sorbety. „Základem smetanové je plnotučné mléko a smetana. Používáme nejkvalitnější dochucovadla a italské produkty od nejlepších tamních výrobců zmrzlin. Například čokoládovou vyrábíme tak, že rozpouštíme v teplém mléce pravou belgickou čokoládu. V ovocných zmrzlinách máme zase vždy stoprocentní rozmixované ovoce,“ popisuje Procházková.

Zmrzlinu má gorgonzolovou i zemlbábovou
Je libo gorgonzolovou či zemlbábovou? Světoběžník experimentuje se zmrzlinami

Běžně mají v Rakvicích v nabídce čokoládu, jahodu a citron. Zbytek obměňují. „Například citron ale čas od času nahrazujeme limoncellem s příchutí tradičního italského likéru Limoncello, který si dovážím přímo z Itálie od kamarádky,“ zmiňuje zmrzlinářka.

Připravené receptury

Zmrzliny vyrábějí dámy u Šutráku podle připravených receptur. Než je nabídnou zákazníkům, procházejí přísnou hodnotící kontrolou. „Pokud mám být upřímná, pro mě je nejlepší zmrzlinou štrúdl. Samozřejmě zkouším, zda se nám zmrzlina povedla a bude lidem chutnat, ale s kornoutkem mě tady určitě denně nepotkáte,“ překvapuje šéfka podniku, který proslul také nabídkou vaječné pochutiny typické v Hong Kongu – bubble wafflí.

Zmrzlinu od Šutráku si pochvalují i hosté. Někteří, jako třeba rodina z Frýdlantu nad Ostravicí, se sem vracejí pravidelně jen kvůli ní. „Byli jsme tady poprvé s tátou a ségrou loni. A letos jsme se sem vrátili. A než se vrátíme domů, ještě sem určitě přijedeme. Mně nejvíc chutná citronová. A taky ostatní sorbety. Nemůžu totiž mléko,“ pochvaluje si asi desetiletý Viktor, který tátu láme hned o několik porcí.