O osm let později byla v tomto hostinci Eichenbaum (po roce 1948 U Bedry nebo sokolský dům - pozn. aut.) založena místní pobočka Sokola. Tehdejší majitele, rodinu Eichenbaumů, jimž byl ale podnik po válce zabaven, připomíná pamětní deska na fasádě.

Porevoluční majitel, Petr Smetana, si nejprve v roce 1991 od podniku Restaurace a jídelny Český Těšín pronajal vnitřní vybavení restaurace, o rok později pak celou budovu. To ještě netušil, že v rámci restitucí, budovu získají zpět místní sokolové. Od nich pak Smetana objekt podruhé odkupoval.

Společnost Nilmore a její plně recyklovatelné oděvy
Unikátní oděvy. Prošoupané kalhoty dovedly manažera až k cirkulární módě

Poté budovu postupně opravoval, vylepšoval, předělával, rozšiřoval, v horním patře vybudoval malý penzion. O zákazníky hospoda U Smetany nikdy neměla nouzi, slavily se tu narozeniny, svatby, probíhaly rodinné sešlosti. Vedle pivnice, dnes je k dispozici ještě restaurace, banketka a velká terasa. Najednou podnik pojme klidně i 250 lidí.

„Na té pamětní desce by mělo být i mé jméno, protože jsem to byl já jako jediný, kdo se o ni celých více než sto let staral a investoval do ní nemalé peníze, zatímco ostatní majitelé z toho jen čerpali. I díky mě dnes ten dům vypadala, jak vypadá,“ říká trochu zahořkle Smetana.

Krabičky neměly smysl 

Přes všechny běžné problémy podnik šlapal. A pak přišel covid… „Byla to rána. Oba zaměstnanci odešli a já tu zůstal sám. Tržba spadla skoro na nulu, nějaký prodej piva přes okno, to bylo o ničem. Ani jsem nevařil, utnul jsem to! Žádné krabičky, to nemělo smysl,“ vzpomíná Petr Smetana. „Vyřizování kompenzací a podobných blbin, to byla jen ztráta času a nervů,“ dodává.

Covid a z něj vyplývající problémy, omezení a trápení hospodských, hoteliérů a celkově lidí v gastrosféře a cestovním ruchu byla v jeho případě jen shodou okolností, které vedly k tomu, že hospodu pronajal. Ještě před vypuknutím covidové pandemie totiž cítil, že to není ono, že mu dochází dech. První covidový tok ještě překonal, o června 2021 ale hospodu pronajal, ponechal si jen penzion. „Cítil jsem, že je nejvyšší čas, ne-li pozdě…,“ říká Smetana.

Jaroslav Chmel a jeho podnikání
Pokora je nutná jak k zákazníkům, tak k zaměstnancům, říká dlouholetý podnikatel

Jelikož je ve svém podniku prakticky denně, z blízka může vidět, jak se mu daří. „Samozřejmě, že to není žádná sláva. Lidé stále nechodí tolik, co před covidem. Navíc teď ty problémy na Ukrajině, zdražování a tak dále. Jsem zvědavý, jak to bude dál,“ přemítá.

„Vzpomíná na doby, kdy vymýšlel nejrůznější akce, aby přitáhl lidi, na to, jak v hospodě kmital od úterý do soboty. „Nákupy, kuchyň, obsluha, údržba, opravy. Třicet let v jednom kole. Vypiplal jsem to tu od prvopočátku, a přirostlo mi to k srdci, mám k tomu tady citový vztah, což je, přiznávám, v byznysu nerozumné,“ říká Petr Smetana.

Musí se dívat do budoucna 

Na otázku, zda věří, že se situace otočí a bude konečně líp, váhavě říká: „Nevím, těžko říct. Covid mě každopádně utvrdil v tom, že kromě vás samotného, vám nikdo nepomůže. Ti silnější vás pohltí,“ říká Petr Smetana.

Momentálně je však v takovém rozpoložení, že vážně uvažuje, že celý podnik prodá. „Doba je zlá. Musím se ale dívat do budoucna,“ netají