Málokdo z nás si asi umí představit, jak se dostat od financí ke kávě a farmaření. Jak se to stalo u vás?
Celé to byla vlastně vlastně velká náhoda, když jsem jel s kamarádem v roce 2011 do Afriky na dovolenou. Tanzanii jsem si okamžitě zamiloval a chtěl tam začít podnikat. Ve financích jsem plánoval skončit, protože už toho bylo na mě moc, měl jsem pod sebou hodně lidí a velkou zodpovědnost. Byl to vlastně život mezi počítačem, tabulkami a neustále v autě na cestách. Lákalo mě, že Afrika je prostě jiný svět, vše je tam totiž asi 200 let zpátky. Vybral jsem si pěstování kávy, protože kakao je sice pěkné, ale plodí jednou za deset let, káva už po pěti a sklízí se jednou do roka, proto byla volba jasná. Asi tři čtvrtě roku jsme v Tanzanii sháněli vhodné pozemky, projížděli různé farmy, kamarád mi tlumočil a já jsem po večerech počítal a řešil takové ty ekonomické otázky.

Jiný kraj, jiný mrav. Afrika je od evropské kultury velmi odlišná. Můžete vzpomenout na začátky vašeho podnikání?
Bylo to velice tvrdé, když se nám podařilo sehnat vhodný pozemek v horách asi 1800 metrů nad mořem, každý den jsme tam jezdili na motorce 28 kilometrů ve dvou. Když jsme si totiž chtěli pronajmout nějaký baráček, tak nás tam nikdo nechtěl, nikdo nám neposkytl ubytování a museli jsme tak denně jezdit na plantáž a zase zpátky.
Nakoupili jsme vždy jídlo a pití na celý den. Jeden sójový suk jsme si dávali napůl, krájeli lovecký salám po pěti centimetrech, aby nám vystačil a měli jsme s sebou pro oba litr a půl vody. Když jsme se večer vraceli zpět na hotel, tak už tam žádné jídlo nebylo, protože místní jedli dříve, než jsme se vrátili. Takto jsme fungovali tři roky.
Až v roce 2015 se nám podařilo postavit dům na farmě, kde jsme bydleli. Samotné pěstování kávy byl pěti nebo šestiletý cyklus stylem pokus omyl, než se nám podařilo vybrat správné sazenice, zjistit, kdy je sázet a jak je hnojit. Vozím si pro své rostliny hnůj přímo od Masajů. Pěstujeme bourbon a compact, což je vlastně jeden druh arabicy. Na plantáži pěstujeme zhruba 83 tisíc rostlin kávovníku. Vše se sklízí ručně, nemáme žádné kombajny ani jinou techniku.
Ladislav Kolář opustil finance a zařídil si kávovníkovou plantáž v Tanzanii
Jakou povahu mají obyvatelé Tanzanie, jak náročné je s nimi spolupracovat?
Místní jsou trochu jako Češi, ale s tím rozdílem, že nemají vzdělání, takže fungují na jiných hodnotách.
Je pravda, že když přijede běloch do Afriky, tak je to pro ně plná peněženka. Místní totiž mají představu, že každý musel pracovat, našetřit a má ten budget na dovolenou. Všechno je pro vás tak okamžitě desetkrát dražší a všichni chtějí peníze, protože si myslí, že my si žijeme v luxusu. Nemají absolutně představu o tom, co je to chodit do práce, oni by to mentálně nezvládli. Pro černocha je nemyslitelné žít v Evropě, přestože někteří to zkouší.
Zaměstnance jsme si museli vychovat, chodit do práce přesně na sedmou hodinu je pro ně totiž šílené. Mají na všechno času dost, protože my máme sice hodinky, ale oni mají ten čas a nikam nechvátají, vše je pro ně v pohodě. Pokud nepřijdou ke mně na farmu na určitou hodinu poprvé, řešíme to domluvou, podruhé následuje důraznější domluva, to na ně většinou funguje, protože když se na někoho před ostatními zlobíte a zvýšíte hlas, tak je to pro místní velké pohoršení. Potřetí strhávám peníze a to pak každý pochopí velice rychle.
Dnes už mi pracovníci chodí i půl hodiny předem. Komunikace s nimi a zadávání úkolů je úkol pro moji ředitelku, která umí anglicky a přetlumočí jim vše potřebné.
Voda je v Africe většinou nedostatkovým zbožím. Jak řešíte zavlažování plantáže?
Tanzanie je naštěstí jedna ze zemí v Africe, které mají nejvíce vody. Navíc tím, jak jsme v horách, máme výhodu, že jsou tam všude spodní prameny. Vybudovali jsme vlastními silami dva rybníky, které mi natékají a v období dešťů mám udělané trativody, protože když spadne hodně vody, tak by mi spláchla stromky a všechny živiny. V období sucha to funguje tak, že v brázdách, kde káva roste, stálo v období dešťů až 15 centimetrů vody. Kávě to nevadí, protože se voda pomalu vsakuje. Tím, že je půda jílovitá, tak se jíl pomalu rozmočí, pustí vodu dolů a jakmile deště skončí, jíl se uzavře a vytvoří nepropustnou krustu. Nahromaděná voda pod pozemkem poté vzlíná zpět nahoru.

Kromě toho, že dáváte práci místním lidem, také pomáháte africkým školám. Jak konkrétně?
Od začátku jsme začali podporovat jednu místní školu a školku. Vozím jim tam například písek nebo cihly, které nakoupím, protože oni si budovy staví sami. Dětem jsem pořídil také fotbalové míče, protože tento sport v Africe milují. Kupuji jim ale i sešity a propisky. Do školky jsem přivezl sazenice 150 banánovníků, aby měli jídlo, což je pro ně to hlavní pro přežití. Až po zajištění jídla se řeší ostatní věci. Pěstuji také ovoce, jako jsou avokáda nebo manga a dávám je svým pracovníkům i do škol.
Nějaké kulinářské speciality v Tanzanii vůbec neznají, vaří se velice skromně bez koření, používá se vlastně pouze sůl. Upřímně, africká kuchyně mi nechutná, pouze jejich polévky, které jsou velmi silné vývary, ty mám moc rád. Oni navíc vůbec nepoužívají brambory, ale banány na vaření, které chutnají velmi podobně.
Ladislav Kolář opustil finance a zařídil si kávovníkovou plantáž v Tanzanii
Můžete zhodnotit, co vám vaše současná práce dala?
Mám svobodu a volnost, kterou bych neměl, kdybych zůstal u financí. Byla to pro mě super škola, která byla velmi náročná a měl jsem ji i rád, ale nastal čas na změnu. Beru to tak, že jsem díky financím dostal jiné životní možnosti. Farmaření mě naplňuje, dělám dobrou kávu a chci se rozvíjet i dále a uzavřít kruh. To znamená, že si kávu vypěstuji, dovezu, prodávám především zelené zrno malým pražírnám po celé republice, i to pražené, které mám většinou pro své známé.
Hodně mi pomáhají také kamarádi z Jindřichova Hradce. Ve městě můžete moji kávu Kolda Coffee ochutnat například v Čokínu v Panské ulici, Čajovně u zámku nebo Bezlepkovém bistru. Chystáme během několika týdnů také eshop.
Snažím se dělat vše tradičním způsobem a přírodně, moje káva je ve vysoké kvalitě 82 až 87 bodů, což nám hodnotí certifikovaný odborník, který jezdí po celém světě.