Myšlenka na výrobnu těstovin přišla postupně. Helena Cyrnerová měla čtvrt století zkušeností z mezinárodních společností, kde pracovala v obchodu a marketingu. Po smrti manžela vycítila, že touží po činnosti, která ji bude dávat větší smysl. A protože v té době pomáhala spolku Náruč, který poskytuje sociální služby, pomýšlela právě tímto směrem. Nevznikla ani cukrárna, ani kavárna, ale nakonec se spolu s dcerou rozhodly pro čerstvé těstoviny. Dcera byla po mateřské a bylo pro ni velkým překvapením, když maminka přišla s myšlenkou založit firmu a zaměstnat postižené. „Vůbec jsem si neuměla představit, jak je to obtížná oblast, s kolika nástrahami se budeme potýkat,“ říká Gabriela. „Nejenom zajištění receptury a výroby, ale i práce s postiženými lidmi. Je to úplně jiný svět.“

Psal se rok 2014 a Pasta Fidli začala produkovat základní druhy těstovin - špagety, tagliatelle, penne, později i ravioli, bramborové noky a nedávno také bramborové knedlíky a pesta. Těch tu nyní vyrábějí jedenáct druhů, těstovin čtrnáct tvarů a sedm ochucených druhů.

Zrod i pozdější chod výrobny těstovin byl podpořen evropskými dotacemi. Jen start přišel na 12 milionů korun, EU přispěla částkou 2,5 milionu. Vloni Pasta Fidli získala dotaci 1,5 milionu na rozšíření sortimentu. Díky grantům pořídila firma chladicí dodávky, nakoupila technologií k rozšíření výroby, ale také k rozvoji PC dovedností handicapovaných zaměstnanců. Těch tu před koronavirovou krizí pracovalo osm, nyní jich je pět. Pracují tu například lidé po autonehodě se sníženou hybností, lidé po operaci páteře, ale třeba i schizofrenik.

Helena Cyrnerová si nemůže spolupráci s dcerou vynachválit. Jedna na druhou se mohou spolehnout. Zatímco maminka ráno naloží čerstvé těstoviny do velkého auta, usedne na místo řidiče, nastartuje, zařadí a vyrazí zásobovat prodejny a restaurace po republice, tak dcera Gabriela s přehledem ohlídá chod firmy a i pod jejíma rukama vznikají čerstvé těstoviny a další produkty.

Firma narušuje rodinné vazby

Jak to tak bývá, soužití maminky s dcerou není ani tady vždy ideální. „Společná firma narušuje rodinné vazby a to v tom směru, že i v soukromí se především bavíme o firmě. Dohadujeme se, jak dál, co dělat jinak a to ne vždy ve vzájemném souladu. Dělí nás generace, takže i názory jsou jiné. Proto jsme si musely hodně striktně rozdělit kompetence a tam jedna druhé musíme důvěřovat a nezasahovat. Společně řešíme pouze strategická rozhodnutí. To vše je ale někdy na úkor vazby matka - dcera. Musely jsme se naučit fungovat jako rovnocenní partneři a pokud tam někdy uvnitř cítíme tu rodinou vazbu, snažíme se to moc navenek nedávat najevo. Ano, může to zajít i tak daleko, že dcera Gábina někdy má pocit, že jí nejsem dostatečně matkou, když ji něco trápí, že řešíme její problémy v rychlosti po ránu ve firmě. Je jí ale 34 let a musí se s tím naučit fungovat. Nicméně je pravdou, že smrt mého manžela a jejího otce nás hodně spojila a společné podnikání nás semklo ještě více,“ popisuje vzájemné vztahy s dcerou maminka.

Loňský rok byl ve firmě kritický. Ze dne na den přišli o většinu zákazníků. Z původních 150 nyní výrobky odebírá necelá desítka. Z dvousměnného provozu se stal jednosměnný. „Přeorientovali jsme se na segment koncových spotřebitelů, kteří vyžadují širší nabídku. K přežití nám dopomohl i nový e-shop pro koncové spotřebitele, především však sami koncoví spotřebitelé, kteří začali u firmy nakupovat, a tím ji zachránili nejenom v jarních měsících, ale i na podzim roku 2020,“ říká paní Helena.

S dcerou nechtějí hnát firmu do stále vyšších obratů a zisků, postačí jim udržet chod o deseti zaměstnancích. „Snažíme se vytvářet rodinnou atmosféru, abych o lidech věděla co nejvíce. Prostě vytvářet přátelské pracovní prostředí, aby se nám tady všem žilo příjemně. Pro mě je největší radost, když mi někdo ráno řekne, že se těšil do práce,“ říká paní Helena a dcera Gabriela dodává: „Mamka je neuvěřitelný romantik, pro mě je super, že lidé ráno přijdou do práce a jejich fyzický stav umožňuje jejich plné nasazení do výroby. Protože zvládnout celou škálu výrobků v pár lidech není jednoduché. Neboj, mami, ono to bude lepší, obě tomu přece věříme,“ říká s úsměvem dcera a maminka ještě utrousí: „Věřím, vždyť naše čerstvé těstoviny, kde základní suroviny odebíráme z Itálie, jsou kvalitní, ukázaly nám to předcházejí roky. Doba je těžká, ale určitě bude lépe.“

A proč se podnik jmenuje Pasta Fidli? „V tom názvu je obsaženo to, že být handicapovaný neznamená beznaděj a utrpení, ale naději, pohodu a také radost ze života. Že to není o tom každý den přemýšlet nad osudem. Je to o naději a o tom, si uvědomit, že i když mi dneska není zrovna fajn, tak slunce zítra vyjde znovu,“ dodává Helena Cyrnerová.