Od památného roku bylo pod značkou Petrof vyrobeno na 635 tisíc nástrojů. Za sto padesát let se mnohé změnilo, precizní ruční práce, pečlivý výběr materiálů a nezaměnitelný zvuk však zůstávají.
Antonín Petrof se narodil 15. srpna 1839 v Kuklenách do rodiny truhláře, v osmnácti nastoupil jako učedník ke svému strýci Johannu Heitzmannovi, který ve Vídni vlastnil malou továrnu na výrobu klavírů. Po návratu do Hradce Králové začal vyrábět a prodávat vlastní klavíry. V roce 1874 výrobu přemístil z otcovy truhlárny do bývalého zájezdního hostince Na Brně za hradbami královéhradecké pevnosti.

Výrobu stále modernizoval a o dva roky po přesunu do výroby zavedl parní stroj. Zakladatel firmy zemřel tři roky před vznikem samostatného Československa, 7. září 1915. Antonín Petrof je pohřbený na hřbitově na Novém Hradci Králové, kterému se přezdívá královéhradecký Slavín.
Vzkříšení slavné značky
Podnikání rodiny Petrofů se v minulosti neobešlo bez dramatických událostí a zvratů. V roce 1948 byla továrna znárodněna, jméno Petrof však na klavírech a pianech zůstalo. Po roce 1989 se, i přes nekončící spory, vrátil majetek „pianinovému“ klanu. Pohasínající hvězdu firmy vzkřísil Jan Petrof.
Návratu slavné značky předků zpátky do rukou rodiny Petrofů předcházela desetiletí, která velkou naději nedávala.
„Byl to zvláštní pocit. A to hlavně s ohledem na to, že jsem u továrny bydlel a měl jsem ji prakticky hned za plotem. Ale časem jsem si odvykl. Jen když jsem v televizi viděl, že někdo hraje na Petrof, tak jsem si říkal, že jsme zase udělali dobré piano. Avšak nikdy jsem si nepomyslel, že bych se k řemeslu naší rodiny někdy vrátil a pokračoval v tradici,“ vzpomíná Jan Petrof.
Jejich klavíry hrají po celém světě. Slavnou firmu vede už pátá generace Petrofů
Továrnu na klavíry a pianina získal potomek slavného rodu v restituci. Musel se však kvůli obnově rodinné firmy zadlužit. Přesto, jak říká, by do rizika šel znovu.
„Ale už bych byl trošku chytřejší. Člověk z neznalosti, než se něco vykrystalizovalo, kolikrát narážel hlavou do zdi. Ale rozhodně bych znovu neprivatizoval celý státní podnik. Chápal jsem však vládu, že to nechce rozdělovat, protože jednotlivé provozovny byly na sobě závislé. Násilné zpřetrhání obchodních vztahů s našimi partnery na celém světě, které fungovaly za komunistického režimu, by nebylo ani prozíravé, ani účelové. Státní podnik se přes velmi levný prodej dostal do téměř šedesátiprocentní závislosti na jednom výlučném distributorovi v USA. Později bylo velmi těžké se s ním rozejít. Obzvláště potom, co chtěl se svými věrnými celou naši firmu násilně převzít a využít značku Petrof ve svůj prospěch,“ popisuje Jan Petrof.
Pátá generace Petrofů
Světově proslulou firmu vede už pátá generace Petrofů. V jejím čele dnes stojí Zuzana Ceralová Petrofová. „Díky mé dceři Zuzaně je to o několik stupňů lepší, než v době, kdy jsem se vrátil. Dobré je také to, že jsme nezrušili vývoj a výzkum. Tón pianin i křídel, ač se to nezdá, podléhá módním trendům. Tyto věci se stále zdokonalují a zlepšují. A pianisté to oceňují. Budoucnost rukodělné práce ale nevidím úplně nejhůř. Současný trend, a to hlavně díky rozsáhlé turistice, se opět k poctivé rukodělné práci navrací,“ pokračuje Jan Petrof.

Na klavíry a pianina Petrof hrála řada významných hudebníků, výrobky rodinné firmy mířily z Hradce Králové i na dvůr císaře Františka Josefa I. nebo do šlechtických paláců. Podle Jana Petrofa tomu tak bylo i před rokem 1989. „Dělo se tak i za komunismu. Například španělskou královnu uhranul kulatý a nebřinkavý zvuk našich pian. A dokonce ladič z Petrofu jezdil do jejího salónu piano ladit,“ uzavírá Jan Petrof.