Písek vozí až do Egypta. Zrnka z pískovny v Českém ráji jsou i v pastelkách

Jako dítě jedl koláče s mákem, teď ho sám pěstuje. České tradice se ujal Němec

Renata Mikulová pracuje ve firmě Sklopísek Střeleč už víc jak pět let. Tehdy prý ani nevěděla, na co všechno se písek používá. “Víte třeba, že se dává do pastelek, aby se s nimi dalo kreslit? Prvního půl roku jsem hlavně zkoumala, co se z těch našich zrnek vyrábí,” směje se, zatímco se přesouvá z kanceláře směrem na parkoviště. Areál pískovny je obrovský, proto je pohodlnější se přesouvat autem.

Všichni návštěvníci se v první řadě vypraví na vyhlídku. Odsud mají celý lom jako na dlani. A kdyby si neznalci nevěděli rady s rozeznáním jednotlivých vrstev horniny, napoví názorná informační tabule. Po pravé straně se rozprostírají několikabarevné schody lomu, kde právě horníci pomocí těžké techniky těží bělostný pískovec.

Jeden z největších vývozců

Pískovna v Újezdě pod Troskami je jedním z největších vývozců sklářských, slévárenských i stavebních písků u nás. Jejich písek se používá na výrobu skla, na sportoviště, pod koně, ale i do zubní pasty nebo pastelek.Zdroj: Deník/Kateřina Chládková“A támhle na druhé straně je vidět, jak se snažíme lom směrem od Českého ráje rekultivovat. Zase tam vzniká les,” ukazuje Renata Mikulová. Ochránci přírody mají přísná pravidla, jak místa těžby zahladit. Na opačný konec lomu se svážejí zbytky z filtrace písku, které by výsledný produkt poškozovaly, ale mají plně přírodní původ. Na nově vznikajícím útesu tak už nyní rostou stromy a tráva.

Dnes už si ochránci i místní na pískovnu zvykli. Zpočátku prý ale dvakrát nadšení nebyli. “Občas se najde někdo, kdo si stěžuje na náklaďáky nebo na hluk. Turistům se zase nelíbí, že z Trosek vidí přímo na fabriku. Neuvědomují si, že je to potřeba. Ale místní už si na nás zvykli. Vytváříme pracovní místa, většina našich zaměstnanců je z okolí. Snažíme se to tady udržet hezké a každý rok dáváme několik milionů školkám, potřebným lidem i pořadatelům kulturních akcí v okolí,” vysvětluje Mikulová.

Chtěl, aby tu po něm něco zůstalo, tak koupil ruinu pivovaru a vaří pivo

Práce v lomu a zpracovávání hornin těžkou technikou vyžaduje velkou opatrnost. I malá chvilka nepozornosti může skončit fatálně. Své o tom ví i ve Sklopísku. “V roce 2010 se při výkonu práce smrtelně zranil jeden ze zaměstnanců filiálky v zahraničí. Verdikt vyšetřovatelů tehdy naznačil, že kdyby měl helmu, mohl žít. Tehdy jsme se rozhodli začít klást větší důraz na bezpečnost práce, pravidelnou revizi strojů a celkově zabezpečení pracovního prostředí,” říká ředitel firmy Petr Hübner. Jejich práce usilovná snaha se vyplatila, v současnosti je Sklopísek uznávaný jako jedna z nejbezpečnějších firem u nás.

Historie těžby kvalitního sklářského písku přímo na okraji Českého ráje sahá až do roku 1939. Současná firma Sklopísek Střeleč vznikla v 90. letech a od té doby se vypracovala na největšího dodavatele sklářských, ale i stavebních a jinak užitkových písků nejen v tuzemsku, ale i v řadě zahraničních zemí. Hlavními odběrateli jsou kromě českých sklářských firem především okolní země, dále pak například Slovinsko a nejvzdálenější zákazník sídlí až v dalekém Egyptě. Možná to zní překvapivě, vozit písek do země, kterou z 90 procent pokrývá poušť. Prý ale není písek jako písek a pro výrobu skla je potřeba ten nejbělejší a nejjemnější, který z České republiky dělá silného hráče mezi sklářskými zeměmi.

Na bezpečnost musí dbát i návštěvníci. Všichni jsou před návštěvou proškolení, nafasují helmy, pevné boty a reflexní vesty. Nic se nesmí nechat náhodě, výrobny jsou protkané kovovými schodišti a plné těžkých strojů. “Choďte po vyznačených cestách, po schodech vás budu jistit. A hlavně nikam nestrkejte ruce!” varuje Renata Mikulová před vstupem do výrobních hal. Firma má za sebou více než tisíc dnů bez úrazu a všichni zúčastnění by byli radši, kdyby to tak zůstalo.

Nadstandardní přístup letos již podruhé ocenil Český báňský úřad, když Sklopísku Střeleč udělil sošku Zlatého Permona. O cenu se každý rok utkává několik desítek hornických a důlních společností. “Jelikož dnes už všechny zúčastněné firmy dosahují vysoké úrovně na poli bezpečnosti, hodnotili jsme i na základě přístupu k zaměstnancům. A tady jsme byli velmi potěšeni rozsahem benefitů, důrazu na bezpečnost a tím, že vedení firmy na zaměstnancích tak záleží,” pochválil firmu při předávání ceny předseda ČBÚ Martin Štemberka. Zlatého Permona získala firma poprvé v roce 2014. K první bronzové sošce tedy letos přibyla druhá a taky jedna velká putovní, kterou příští rok přejde na dalšího držitele ceny.

Vliv na okolí se snižuje

Velká část zásluh patří podle ředitele Petra Hübnera především zaměstnancům. “Všichni se aktivně snaží pracovní prostředí vylepšovat, ohlašovat závady a chovat se zodpovědně,” chválí ředitel. Potvrzují to ale i další z celkem 90 zaměstnanců firmy. “Každý jeden člověk se dívá kolem sebe a když vidí i tu nejdrobnější závadu, hned to hlásí. Díky ochotě zaměstnanců jsme v zajišťování bezpečí na pracovišti tak daleko,” doplňuje Mikulová.

Sen proměněný v realitu. Majitelka spinningového centra podniká s radostí

S vývojem technologií a zároveň se snahou dodržet přísné předpisy se snižuje i vliv na okolí pískovny. Menší hluk a téměř žádná prašnost postupně smiřují i ty nejzavilejší odpůrce. “Snad jen kdyby nebylo takové sucho. V tomhle počasí písek nasaje horko a kvůli tomu tady u nás skoro nezaprší. Ale to by nejspíš bylo i bez lomu. Pískovec je tady v okolí všude,” posteskne si místní paní Milena, zatímco v zapadlé vesničce pod Troskami marně vyhlíží autobus a osvěžující déšť.