Lenka Plzáková po studiu potravinářské chemie a výživy si po letech práce v různých velkých firmách od autoprůmyslu až po farmacii uvědomila, že má potřebu dělat něco trochu jiného. A volba zabývat se výživou předškolních dětí nebyla náhodná. „Tuto cílovou skupinu jsem si vybrala proto, že v tomto věku se formují základní stravovací návyky a děti velmi dobře přijímají informace. Navíc o tuto věkovou kategorii nikdo nejevil moc velký zájem, což je velká škoda. Výchova ke zdravému životnímu stylu u školních dětí je totiž výrazně méně efektivní a u teenagerů už téměř nemožná,“ vysvětluje.

Projekt Cepík tým kolem Lenky Plzákové stále rozvíjí, připravuje nové pomůcky, materiály či divadelní představení. Rovněž se začíná v projektu více orientovat na rodiny, protože hlavní část návyků se tvoří právě zde. Proto jsou součástí i rodinné výlety v okolí krajské metropole na Labi.

Poslední novinkou je otevření mobilního rodinného centra s kavárnou na ústeckém Střekovském nábřeží u cyklostezky s názvem KOLOcafé. „Zde se snažíme nabízet zdravější varianty rychlého občerstvení. Navíc jsme KOLOkafé propojili s rodinnými výlety, kdy za určité množství výletů dostanou děti odměnu od Cepíka.“

Dětské stravování se postupně zlepšuje

Pohyb i stravování je podle Lenky Plzákové vždy hlavně otázkou rodiny. Stravování u dětí se pomalu zlepšuje, a hlavně maminky si stále více uvědomují, že je velmi důležité, co doma jedí. Obecně však chybí nejenom u dětí, ale i u dospělých dostatečná konzumace ovoce a zeleniny. „Velmi často jíme smažené pokrmy a oběd, který neobsahuje maso, není pro nás obědem. Tím nechci říct, že bychom měli být vegetariáni. Ze studií je však patrný zbytečně vysoký podíl bílkovin (maso, vejce, luštěniny) na úkor polysacharidů (pečivo, těstoviny, brambory, rýže). Navíc jíme velmi málo ryb, což se mimo jiné projevuje nedostatkem jódu a vitamínu D,“ vypočítává ředitelka centra.

Velkým problémem je také pohyb. Rodina určuje, jak bude dítě trávit volný čas, a ne vždy se nám dospělým chce trávit ho aktivně. A pohyb potřebujeme všichni – jak dítě, tak dospělý.

Interaktivní představení

Vysvětlovací kampaň Cepíku pro děti je vlastně jakousi divadelní hrou doplněnou o interaktivní prvky a centrum s ní má velmi dobré zkušenosti. „Děti této formě rozumí, Cepíka si pamatují a na divadla se těší. Navíc jsou představení vždy spojená s nějakým heslem, které je učíme. V prvním díle je to například heslo zaměřené na ochutnávání jídla a to zní: “Každé jídlo, které máme, aspoň trochu ochutnáme.“ To heslo pak pomáhá pedagogům v případě dítěte, které jídlo odmítá, aby ho alespoň ochutnalo. Ale vždy je to o propojení divadla s pedagogy. Samotné divadelní představení není všemocné,“ zdůrazňuje Lenka Plzáková.

Projekt školí i pedagogy či kuchaře

Okolí dítěte má na jeho chování zásadní vliv, proto Cepík pracuje i s pedagogy, kuchařkami a rodiči dětí. Školení pro pedagogy má dvě vzájemně propojené části, kdy se jednak věnuje vývojové psychologii předškolních dětí, v druhé části pak samotné výživě, potravinám a různým mýtům o výživě. „Kuchařky školíme přímo v gastrostudiu, kde šéfkuchaři před nimi připravují inovativní recepty z nových surovin jako je bulgur či kuskus, nebo ze surovin, s kterými je ve školkách problém, ať už jde o ryby nebo luštěniny. Pro rodiče Cepík připravuje v odpoledních hodinách přímo ve školkách besedy o výživě.“

Součástí projektu je rovněž preference společné večeře oproštěné od rušících vlivů jako je televize či čtení. V současné uspěchané době se rodina přes den většinou nevidí a kdy jindy by si měla společně sednout a popovídat si. „Nejlepší příležitostí je právě večeře. Navíc děti

berou rodiče jako velký vzor, učí se nápodobou. Jestli rodiče jedí zeleninu, večeří se v příjemné atmosféře, dítě to časem přijme jako normu a je pravděpodobné, že to pak v dospělosti přenese i do své rodiny. Když každý z členů jí o samotě, nebo s mobilem, televizí u počítače, tento návyk se rovněž fixuje a často vznikají v rodině problémy, kde bývá příčinou právě nedostatečná komunikace,“ popisuje varovné signály Lenka Plzáková.

Poslední jídlo dne by podle ní mělo být 2-3 hodiny před spaním. Večeře by měla vždy obsahovat zeleninu, u dětí to může být i ovoce, trochu složených sacharidů jako je například pečivo a malou část bílkovin, třeba šunku nebo sýr. „Není správné u nás dospělých, o dětech ani nemluvě, vynechávat úplně přílohy, jak máme někdy ve zvyku. Dát si jenom zeleninový salát s tím, že pak zhubnu, nemá většinou dlouhotrvající účinek. Pro trvalé hubnutí je důležitý zejména pravidelný pohyb.“

Pokud dítě některou z potravin vyloženě odmítá, doporučuje odbornice u předškolních dětí tuto potravinu „schovat“. Jestli dítě nechce zeleninu, můžeme uvařit zeleninovou polévku, kterou rozmixujeme. „Doporučuji nedávat dětem zeleninové saláty, ale kousky zeleniny, kterou dítě přijímá, třeba připravit jim okurkové nebo mrkvové tyčinky do kelímku a máme pro dítě zajímavé jídlo. Luštěniny se dají přidat do mletého masa nebo do různých placek, do polévek. Obecně to však nesmíte vzdát. Děti mají nedůvěru k novým jídlům, potravinám, je potřeba je nabízet opakovaně, klidně i 10krát, a neházet při prvním neúspěšném pokusu flintu do žita,“ vysvětluje.

Projekt dříve nabízel pomoc i v Královéhradeckém či středočeském kraji, nyní ale na další pobočky není dostatek financí, a tak se soustředí jen na Ústecký kraj.