Tomáš Lazecký vystudoval Dřevařskou fakultu Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu na Slovensku a obratem se pro své truhlářství, které provozuje roku 1993, začal ohlížet po zručných řemeslnících pro výrobu nábytku. Když se však po čase s přáteli vydal do přírody, každý měl za úkol vymyslet nějakou kratochvíli.

„Já si tehdy vzpomněl na svá mladá indiánská léta a vyrobil jsem luk a šípy. Všichni si samozřejmě chtěli vystřelit, a to byl impuls, kdy jsem začal přemýšlet, že bych je začal vyrábět za účelem prodeje,“ vzpomíná Tomáš Lazecký, který byl už coby dítě velmi chválen za výrobu dobře střílejících luků ze sušeného jasanového dřeva.

S profesionální výrobou začal kolem roku 2000. „Měl jsem takový nápad, že by tento sortiment mohl být žádaný. A jelikož v obchodech se sportovními a loveckými potřebami levnější luky nebyly, začal jsem doma s jejich výrobou. Zprvu jsem to bral jako přivýdělek k hlavní truhlářské činnosti, ale po určité době jsem výrobu nebyl schopen kapacitně zvládat a přijal jsem první zaměstnance,“ vrací se v čase indiánský zbrojovkář.

Osudový Poklad na Stříbrném jezeře

Indiánskou vášeň v něm v dětství pochopitelně probudily legendární Mayovky – nikoli však knihy, ale filmy. „První film, který se tehdy dostal do kin, byl Poklad na Stříbrném jezeře, následoval Vinnetou a Old Shatterhand a další. Tam to všechno začalo.

První česká indiánská zbrojovka.První česká indiánská zbrojovka.Zdroj: Deník/Petr Jiříček

Jako desetiletí kluci jsme se chtěli našim hrdinům vyrovnat,“ zasní se Tomáš Lazecký, dnes zkušený řemeslník v důchodu, který rodinnou firmu v brzké době předá svému zeťovi.

Ve firmě však pracuje i Lazeckého paní a po mateřské se do ní vrací dcera. „Velmi dobře to funguje, jsme vzájemně zastupitelní a táhneme za jeden provaz. To je jeden z důvodů, proč stále fungujeme,“ popisuje muž, který i s rodinnými příslušníky zaměstnává deset lidí a dalších sedm nechává podomácku lepit pérka do šípů. Vše je totiž precizní ruční výroba.

Říká-li však Lazecký „fungujeme“, nemá tím na mysli přežívání. První česká indiánská zbrojovka je naopak velmi dobře zaběhnutá firma, která v době covidové pandemie navýšila výrobu o rovnou polovinu a stále se na tomto obratu drží!

„Lidé začali hledat bližší spojení s domovem a přírodou,“ vysvětluje si to Lazecký, jenž se na stávající počet deseti zaměstnanců dostal právě během covidu, do té doby firma v dílně a obchodním úseku zaměstnávala sedm lidí.

Zájem filmařů i historických uskupení

Její výhodou je, že v tuzemsku prakticky nemá konkurenci, nachází se u nás asi dalších šest výrobců tohoto sortimentu, ti ale mají menší produkci. Největší konkurenci pro Lazeckého firmu tak představuje Asie a Itálie, nicméně naštěstí pro něj Češi většinou dávají přednost domácím produktům.

I díky tomu se na První českou indiánskou zbrojovku obracejí nejen rodiny s dětmi a místní i vzdálenější pionýrské a skautské oddíly a tábory, ale i šermíři a nejrůznější historická sdružení. A dokonce i filmaři.

První česká indiánská zbrojovka.První česká indiánská zbrojovka.Zdroj: Deník/Petr Jiříček

„Chtějí co nejpodobnější luky podobné původním, ale aby už měly moderní parametry. Takový luk jsme sestavili a jmenuje se Kresčak podle bitvy u Kresčaku. Dodávali jsme ale i šípy pro jeden zahraniční film točený na Barrandově, které jsme pro autentičnost museli precizně omotávat motouzem,“ vzpomíná Lazecký, který za název společnosti děkuje svému kamarádovi, jenž kdysi letmo prohodil, že za ním jde do indiánské zbrojovky.

Firma, jenž má nulový dřevěný odpad a dokonce i piliny, hobliny a prach lisuje na brikety, jimiž v zimě topí, aby měla nulové výdaje za teplo, prodává obyčejnější dřevěné luky pro děti (zhruba za 400 korun), které ji kdysi postavily na nohy, ale i profesionálnější zbraně pro střelbu v přírodě či na figuríny. Ty se pohybují i v řádu nižších tisíců. Jsou už ale opatřeny tenkou vrstvou sklolaminátu, využívaného i v kvalitnějších lyžích, pro trvalou pružnost.