„O volných prostorách ve sportovní hale u Kauflanfdu mi řekl kamarád. Když jsem ale zjistil, co by kryokomora všechno obnášela, zase jsem se vrátil za pult,“ vzpomíná Dalibor Kolář.

Netrvalo dlouho a zase vyběhl. Jak tak funěl, napadlo ho, že když nebude nabízet zimu, nabídne teplo. Psal se rok 2014 a on otevřel v Mladé Boleslavi saunu. „Přítel mi řekl, ať nevymýšlím krkolomný název, nejlépe se prý zapamatuje nějaký jednoduchý. Třeba MB Sauny,“ říká o startu saunařské kariéry.

Produkty z Olejového mlýna v Petráveči
Muž postavil mlýn a lisuje v něm netradiční oleje. V oblibě je třeba ten z kmínu

„Provozovat sauny vypadá na první pohled, že je to pohoda. Příprava, údržba a provoz sauny je pohoda, která mě baví. Pak se ale kouknu na finanční stránku a tam je to mnohdy na hraně. S penězi je to vždy sázka do loterie, nic moc. Ale nestěžuji, snažím se myslet pozitivně. Mně to prostě baví. A to, i když krize byla,“ naráží na covidovou pandemii.

„Katastrofa! Sauna skoro dva roky zavřená, od státu jsem téměř nic nedostal, výdělek nula, žil jsem z úspor a tu a tam z nějaké brigády. K tomu myšlenky, že jsem do vybavení investoval skoro milion a půl. Tak jsem tu černotu šel vyběhat. Běhání je můj velký koníček, to mě zachránilo. A běhání mi pomohlo i ve chvílích rodinné krize a rozvodu, kterému asi covidová atmosféra pomohla. A naopak, když mám po běhu bolesti, únavu, je fajn, že si ulevím ve své sauně. Takže běh a sauna do sebe zapadají.“

Velká saunařská rodina 

Přiznává, že než začal vést saunu, o saunování nic nevěděl. „Já jen nechtěl stát za tím pultem. Rychle jsem pochopil, že sauna je úžasná věc. Mám stálou klientelu, rozdělil bych ji na dvě skupiny. Saunaři chodí celý rok a ohřívači od září do května. Se všemi se znám, jsme taková velká saunařská rodina. Mám radost, když vidím, že ke mně přicházejí unavení lidí a odcházejí absolutně spokojení s úsměvem na tváři.“

Už ho nebavilo stát za pultem v elektře. A tak si Dalibor Kolář v Mladé Boleslavi otevřel saunu. U toho běhá a sám organizuje charitativní běhUž ho nebavilo stát za pultem v elektře. A tak si Dalibor Kolář v Mladé Boleslavi otevřel saunu. U toho běhá a sám organizuje charitativní běhZdroj: se svolením Dalibora Koláře

Kapacita je zhruba dvacet míst. Dvě kabinky. V té menší určené i pro soukromé saunování barevná bodová světla a reproduktory. Oblíbené saunové ceremoniály ale nepraktikuje.

„Říkám tomu tajdrlíkování s ručníkem, ale nic proti. Pro mnohé to zní úsměvně, ale nabízím vyšlehání větvičkami – březovými, vrbovými, eukalyptovými. Není to o bolesti, ale o příjemné masáži, kterou si klient objedná.“

Příští rok to bude deset let, co saunu otevřel. Jeho vážné běhání za rok také oslaví desítku. Sportoval ale už odmala. Chodil do atletické sportovní třídy, mnozí mysleli, že bude desetibojař. Jenže on to viděl jinak. Učení, práce, rodina, dvě dcery, sport šel stranou.

Damaškový nůž z Děčína pomůže na Matterhornu i v džungli
Patří ke špičce mezi výrobci nožů. Damaškovou ocel zdobí muž i měděnými vzory

„Až když starší dcera začala hrát basket, stal ze ze mě trenér a u toho bylo třeba trochu běhat,“ směje se, že tehdy nemyslel na dlouhé štreky. „I tak jsem si ale myslel, že jsem borec. Když jsem se vydal bez velkého tréninku na čtyřiadvacetihodinovku, po pár hodinách jsem pochopil, že běžec vůbec nejsem. Totálně vyřízený. Nakonec mě ultraběhy učarovaly.“

Tisíce uběhnutých kilometrů

Má za sebou desítky dlouhých závodů. „Vše si zapisuji do bloku, žádné chytré hodinky nemám, jsem stará konzerva a běhám podle citu, pro radost, ne podle pípání na hodinkách. V deníčku mám zapsáno přes 13 tisíc uběhnutých kilometrů. Nejtěžším závodem byla nedávná Beskydská sedmička – 100 kilometrů přes sedm beskydských kopců, převýšení pět tisíc metrů. Příští rok se chci zúčastnit běhu na 666 kilometrů v osmi dnech.“

Už ho nebavilo stát za pultem v elektře. A tak si Dalibor Kolář v Mladé Boleslavi otevřel saunu. U toho běhá a sám organizuje charitativní běhUž ho nebavilo stát za pultem v elektře. A tak si Dalibor Kolář v Mladé Boleslavi otevřel saunu. U toho běhá a sám organizuje charitativní běhZdroj: se svolením Dalibora Koláře

Před devíti lety převzal po městu štafetu a začal pořádat Běh Mladou Boleslavi, který nyní nese název Josyma běh. „První dva městské ročníky nebyly podle mých představ, spíš taková povinná akce pro školy. Začal jsem to pořádat sám. Výtěžek v prvních ročnících směřoval rodinám s hendikepovaným dítětem. Posledních pět ročníků spolupracuji s organizací Nedoklubko a výtěžek putuje do Klaudiánovy nemocnice do oddělení předčasně narozených miminek.

Obchod Sýrožrouti najdou zájemci na nymburském sídlišti
Z vojáka sýrařem. Podnikatel založil Sýrožrouty a v Nymburce nabízí skvělé nitě

Letos se na konci srpna vydalo na tři tratě dlouhé 5, 10 a 21 kilometrů přes tři sta běžců. Nedoklubko získalo rekordní částku 96,5 tisíce korun. Dalibor závod nejen organizuje, ale vždy běží i nejdelší trať.

Zajímavostí je, že každý účastník běhu dostane medaili – šišku na stuze. Ty šišky Dalibor před každým závodem sám v lese nasbírá. „Mám radost, když vidím usměvavé a upocené běžce. A mám radost, když vidím, jak peníze ze závodu pomáhají,“ uzavírá.