S příchutí soli, česneku, chilli, kari nebo slané skořice. „Spousta lidí, jak uslyší slovo červ, si hned představí nějakou mrtvolu. Fuj, hnus. Má k nim už automaticky odpor a do pusy by je v životě nedala. My zpracováváme larvy potemníka moučného, které se chovají na farmě v obilném substrátu. Krmí se mrkví a jablky. Nic, co by člověk normálně nejedl,“ vysvětluje šéf firmy Libor Sloupenský.

Červi se ze substrátu vysejí a nechávají několik dní vyhladovět, aby se vyčistili. Pak se nasypou do mechanické třídičky. „Ta nám hodně pomáhá. Zbytek červů se pak dodatečně třídí ručně. Je to piplačka, ale my se práce nebojíme,“ hlásí v kuchyni jedna z pracovnic Eva Nováková.

Vytříděné červy pak dávkuje na váze na přesně odměřené porce. Zbývají jim poslední okamžiky života. Následuje krátký proces. Šup do horké vody, kde se paří. Pípání stopek a další várka červů putuje do horoucí lázně a na onen svět. „Stopky nám tady dal pan šéf schválně, abychom se prý neflákaly,“ vtipkuje Nováková.

S kolegyněmi fungují jako sehraný tým. Na legraci však není moc času, protože červů je obrovské množství a je potřeba je postupně zpracovávat v daném harmonogramu. Po spaření je čeká sušení v horkovzdušných troubách. A to je podle Sloupenského teprve věda. „Laik si řekne, vždyť usušit červy musí být jednoduché. Hodí se do trouby a hotovo. Přestavte si ale, že byste chtěli udělat tisíc steaků naráz a všechny medium. Některé budou nedopečené a další zase spálené. Tak přesně je to s červy. Sušení musí být vyladěno do nejmenších detailů,“ tvrdí.

Originální pochoutka na párty 

Po vytažení z trouby v kuchyni okamžitě zesílí příjemná vůně sušené pochoutky. Podle Andrey Nymburské, která do konvektomatů sází plechy se spařenými červy, jsou nejlepší čerstvě usušení. „To si myslím, že je největší lahůdka. Ještě teplí, jen tak bez ničeho. Však ochutnejte,“ podává misku křupavé pochoutky.

Červíci jsou výborní. Něco mezi čerstvými chipsy, praženým slunečnicovými semínky a kukuřicí. Teď ještě ochutnat chilli a kari. „Za mě je to třeba na párty nebo setkání s přáteli výborná věc. Originální a zároveň zábavná. Víno přece nosí každý,“ dodává žena.

Po usušení přichází na řadu balení do pytlíků a křupaví červíci můžou do světa. Hmyz je podle Sloupenského potravinou budoucnosti. S manželkou se před několika lety vrhli do podnikání v tomto oboru doslova po hlavě. Prodal úspěšnou firmu, kde nabízel modely autíček a letadélek. „Rodiče mi říkali, že jsem se zbláznil. Já ale věřím, že využití hmyzu má v potravinářství obrovský potenciál a jdu si za tím. Ta doba přijde, jsem o tom přesvědčen,“ říká Sloupenský.

Původně začínali s padesáti kilogramy červů měsíčně. Nyní jich v Blansku zpracují osm metráků a výrobu chtějí rozšířit na dvojnásobek. Nedávno vyhráli krajské kolo Firma roku. I soutěž Potravina a potravinář roku v kategorii Maso a masné výrobky.