Kliknutím zvětšíteVinaři jsou jedním ze dvou segmentů (vedle stavebních spořitelen), kterým se na poslední chvíli podařilo změnit plán politiků v rámci úsporného balíčku. Kdo konkrétně se kromě ministra zemědělství a premiéra, kteří daň nechtěli dlouhodobě, za vinaře postavil?
Nebavíme se v první fázi o plánu politiků, šlo o návrh NERVu. Ten obsahoval chyby, dva konkrétní body nebyly legislativně proveditelné, a tudíž celý záměr vybrat 3, 4, 5 miliard padal. Toto jsme ihned po zjištění komunikovali s poslanci Pavlem Kašníkem, Rostislavem Koštialem, Karlem Smetanou a předsedou zemědělského výboru Michalem Kučerou. Ti pak předpokládám společně s dalšími argumenty tlumočili vše dále, mezi své kolegy. Ostatně řada dalších zákonodárců mě například kontaktovala se zájmem o doplňující informace, detaily a fakta. Samozřejmě všechny informace měl k dispozici i ministr zemědělství Zdeněk Nekula a hejtman Jan Grolich.
Úspěch v tlaku na politiky ale teď působí zlou krev. Pivovarům se po dvou letech znovu vrátí 21% DPH na točené pivo, stejnou sazbu budou mít i minerálky a velký růst spotřební daně čeká lihovarníky. A všichni logicky ukazují prstem na vinaře. Vystačíte si jen s argumentem, že vinaři jinde v EU spotřební daň také neplatí?
Je taková doba, a jakkoliv se mi to nelíbí a přestože jsem optimista, lepší to nebude. Radikalizujeme se, média potřebují konfrontaci, sama pak hýbou davem, společně s těmi, kteří tohoto faktu zneužívají. Rychlost našich rozhodnutí je přímo úměrná přečtení titulku. Budu se držet faktu. Za prvé… politik je volen s tím, aby hájil zájmy jeho voličů a nemusí být hned tlačen, aby naslouchal a rozhodoval se. „Kupodivu“ jsem já ani nikdo z blízkých kolegů pistoli na spánku zákonodárce nedržel, a přesto slušnému chování a věcným argumentům rozuměli.
Za druhé… chápu pohnutou situaci a obavy některých kolegů z ostatních průmyslových odvětví o to více, že na víno je uplatňovaná 21% sazba DPH standardně, po celou dobu a bez výjimky i v těžkých časech. Jinak je tomu u lihovarníků, kterým se tentokráte opravdu navýšila sazba spotřební daně. Určitě chci jinak uvažovat o producentech ovocných pálenek z tuzemské suroviny a o tuzemských pěstitelských pálenicích. Tady jsem jistě do budoucna za společnou debatu, která by měla stejně jak u vinohradnictví a vinařství vést k významnější ochraně tuzemského zemědělství, produkce a potravin.
Prozatím se na úrovni evropské legislativy (směrnice 92/83/EHS) srovnává sazbami spotřební daně víno s vínem, líh s lihem a pivo s pivem. Nikoliv navzájem. To je holý fakt.
V médiích se po vyhlášení balíčku objevily zprávy, že někteří politici s vinaři ještě chtějí jednat. O čem? Znamená to, že nulová sazba spotřební daně by nakonec nemusela být úplně nulová, nebo že dojde ke zvýšení nějakých jiných poplatků, které už dnes vinaři platí (poplatek do fondu, za zatřídění vína atd.)?
Potvrzuji. Byla to naše iniciativa. Tu debatu však, alespoň za nás, nevážeme ke změnám v rámci tohoto balíčku. Nutně se chceme bavit o ochraně nebo významnější podpoře tuzemské produkce, potravin, zemědělství, bez ohledu na to, zda jde o ovocné sady, chmel nebo vinice. O cestách, jak v tomto smyslu nachystat legislativu, jak nastavit kontrolní mechanismy včetně třeba celní správy. Digitalizovat. Nechci komentovat celý Green Deal a jeho smysluplnost, ale například debatu nad zdaněním (spotřební daní) uhlíkové stopy si představit umím. Levný dovoz z celého světa je něco, co nechceme ani my.
Bohužel jsme mu dali šanci v roce 2004 vstupem do EU, kdy tehdejší zákonodárci akceptovali zákaz výsadeb nových vinic. Přes 30 tisíc hektarů viničních tratí je tak u nás nevyužitých, ztratili jsme soběstačnost na úkor invazivního levného dovozu prakticky ze dne na den.
O jednu výjimku ale víno přišlo. Už nebude daňově uznatelným firemním darem v částce do 500 korun. Co to pro vinaře znamená? Nečekáte v letošním roce efekt předzásobení – že by si firmy ještě naposledy nakoupily větší množství vína, které by pak rozdávaly v dalších letech?
Beru to jako nepříjemný fakt, se kterým se především malé a střední vinařské firmy budou muset poprat. Pro některé jde až o 40 procent obratu. Ale chci věřit, že to zvládneme. Osobně bych tento krok vládě nedoporučil. Naopak, rozšířil bych daňovou uznatelnost i na vybrané produkty tuzemských pivovarů nebo destiláty z místí suroviny a produkce. Státní kase by to jistě prospělo a z pohledu firemního obdarovávání bych viděl také jen samá pozitiva. Nic proti čajovým svíčkám s logem.
V jakém aktuálním stavu vlastně nyní tuzemské vinařství je? Po covidu některým středně velkým vinařům zbyly větší zásoby. Daří se prodávat, nebo je vidět, že lidé mají hlouběji do kapsy?
Ty nůžky jsou velmi otevřené. Jsou vinařství, která jsou vyprodaná, ale pak je tu řada těch na zásobách. Podílí se na tom jednak poslední tři roky… covid a válečné dopady na hospodářství, ale také tlak levného dovozu z celého světa, který míří do Evropy, tudíž i k nám. Za tři roky klesl kumulovaný prodej našich vín o bezmála 30 procent. V tom posledním roce můžeme jistě hovořit i o tom, že spotřebitel zvažuje, co koupí a co ne. A mnohdy si odpustí to, co je zbytné.
Jedním z argumentů pro zavedení spotřební daně na tichá vína byl fakt, že skoro dvě třetiny vína se k nám dovezou. Tím pádem podporujeme dovoz. Proč se od vstupu do EU nepodařilo zvýšit naši produkci? Víno pěstujeme na 18 tisících hektarech, podle katastru by teoreticky mohlo jít i o dvojnásobek. Jenže ani kvóta jedno procento ročně na zvyšování plochy vinohradů nebývá vyčerpána. Nejsou lidi, nebo finance na novou sadbu?
Již jsem to naznačil. Od devadesátých let „jsme vrostli“ z osmi na 18 tisíc hektarů vinic. Naučili lidi na víno, cestovat za ním. V roce 2004 vstupem do EU a vlivem špatného vyjednávání našich zákonodárců byl na nás uplatněn zákaz výsadeb. Až do roku 2015. Přitom v katastrech máme cca 50 tisíc hektarů. Ano, byli bychom dnes soběstační. V reálu však již v roce 2004 začal vykrývat volný prostor, zvýšenou poptávku a zájem spotřebitele dovoz. Bohužel ve významně větším rozsahu ten levný. A proč se v posledních letech nedaří naplňovat ono jedno procento nových výsadeb z celkové výměry (povoleno od roku 2015)? Covid, ceny vstupů, chybí lidi a kvalifikovaná pracovní síla především.
Velkým tématem je ale i samotný výnos z našich vinohradů. Sousední země, jako je Německo či Rakousko, mají podobné klima, ale výnos z jejich vinic je vyšší i o desítky procent. Proč se nám to nedaří?
To je několik faktorů. Za všechny třeba zahuštění vinic. A taky legislativa. V tomto ohledu však nejsou největší hrozbou Rakušané nebo Němci. Například Itálie v některých regionech pracuje s povoleným výnosem 50 tun na hektar. My máme 14 tun. Podobně jako Itálie se chová dalších x zemí po světě.
Cesta do budoucna je tedy pro nás za mě jasná – pro běžná vína zahustit běžné vinice, volit rezistentní odrůdy, které nevyžadují tolik ošetření, a tudíž jsou ekologické i ekonomičtější. Systémem těchto a dalších opatření včetně legislativních budeme schopni chránit své a konkurovat světu. Tady hovoříme o objemu a základní kvalitě. Pak tu máme skvělé tratě a z nich vyšší kvalitu vín, která si obhájí i vyšší cenu. Nejsou ve většině, ale s ohledem na úžasnou dispozici našeho klimatického pásu mají jedinečný charakter. Systémová opatření však musí vhodně chránit i tuto produkci „reprezentantů“.
30
Kondice
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Celebrity
TN.cz
