Přestože podnik patří matce a tetě, jeho chod stojí a padá, především tedy to první, na Tomáši Adámkovi, provozním, ale podle potřeby i uklízečce, kuchaři, číšníkovi a řemeslníkovi. Od roku 2000, kdy byl založen jako výdejní okénko s posezením u cyklostezky, urazil podnik velký kus cesty.

„Po třech letech jsme zrekonstruovali interiér a každým dalším rokem jsme něco zlepšili a zvětšili, jeden rok venkovní terasu, další rok interiér, protože v místě, kde dnes hosté jedí, bývala stodola a válelo se zde seno a žací stroje,“ vzpomíná na otevření interiéru a největší proměnu Tomáš Adámek, který má Stodolu má na starost poslední čtyři roky, a to po všech stránkách.

„Patří to k tomu, je to rodinný podnik, naše živnost a reklama,“ říká muž, jehož je možné ve Stodole s velkou pravděpodobností při některé z výše uvedených činností i zastihnout.

Rodina nucené zavření během covidu využila k renovaci a celkové proměně interiéru – nová je zde podlaha, obložení, stropy, majitelé ji každým rokem chtějí posunout na další úroveň.

„Z přilehlého domu naší rodiny chceme do budoucna pro naše svatebčany vybudovat penzion se šesti sedmi pokoji, sálem a novou kuchyní. Ještě letos bychom ale chtěli na sezonu zprovoznit venkovní gril s udírnou,“ poodhaluje plány Adámek.

Rodina však není příznivcem velkých úvěrů, v novém zázemí pro hosty se proto obratem promítá zisk na tržbách. „Venku bych chtěl jako fanoušek tenisu vybudovat také tenisový kurt s klubovnou, kterou si budou pronajímat firmy na teambuldingové akce,“ zasnil se provozní Adámek.

Příběh by byl. A co jídlo?

Zatímco řada jiných podniků má v nelehké době co dělat, aby přežila, ve Stodole si díky pevnému zázemí a především stálé klientele a dobrému jménu mohli dovolit uvažovat jinak. Na staročeská jídla – ale i špičkový burger, který je tam spolu se svíčkovou a výpečky se sladkokyselým zelím a domácími knedlíky top jídlem – se sjíždějí lidé z širokého okolí, ale i zaměstnanci nedaleké průmyslové zóny.

Z místních chodí na „meníčka“ menšina, v létě jich je ale plná zahrádka, stejně jako cyklistů, kteří okukují také kamerunské kozy a kačeny, díky čemuž se podniku odjakživa říká také „Na Kačenkách“.

„Jsme staročeská restaurace, na svíčkové, kachně a podobných jídlech si zakládáme, zaměřujeme se ale také na kvalitní asijskou kuchyni. Manželka je Vietnamka, sám jsem ve Vietnamu byl, takže k tomu máme blízko. Primárně jsme ale česká restaurace,“ zdůrazňuje Adámek, podle něhož je asijská kuchyně, zcela nesrovnatelná s asijskými fastfoody v obchodních centrech, především záležitostí tematických víkendů.

Ve snaze přilákat nové zákazníky udělala Stodola trefu do černého dohodou s minipivovarem Nachmelená Opice, která jí dodává čtrnáctistupňovou IPU. Ve Stodole čepují také plzeň a Radegast, exkluzivita pro Prazdroj se jí ale nevyplatí, pivní fajnšmekři jsou pro ni víc, a když není Opice, otáčejí se ve dveřích na patách. „Je to i určitý závazek,“ míní Adámek.

„Člověk už si nemůže dovolit čepovat pivo na čtyřikrát, jako kdysi, personál každý rok proškolujeme, aby uměl na hladinku, šnyta, věděl, jak ošetřovat pivo, jezdí i na soutěže o mistra výčepního. Od té doby k nám na pivo začalo chodit daleko víc lidí,“ těší celý tým ze Stodoly.