„Definitivně poslední impuls k tomu přeměnit sen v realitu byl okamžik, když jsem odešel z Kobe restaurants a řekl si ‚teď, nebo nikdy‘. Jen jsem si myslel, že ty přípravy budou trvat dva tři měsíce, ne rok, ale covid dozníval, k tomu spousta administrativy. Nakonec se to podařilo,“ říká Jakub Karásek, jehož chloubou je Sushi Burritos.

„Je to velká rolka s rýží, kde se spojují asijské a latinskoamerické chutě, je naplněna různými ingrediencemi, s nimiž se obvykle setkáváme u klasického burrita i sushi, a nakonec je nožem překrojená napůl. Obával jsem se, jestli když lidé přijdou do restaurace jíst příborem či hůlkami a najednou budou jíst rukama Sushi Burritos, zda je to neodradí. Naštěstí jsem se zmýlil, lidé přijali náš koncept pozitivně a spousta z nich se vrací.“

Majitel sushi restaurace v mládí nenáviděl na talíři játra a další vnitřnosti, naopak miloval rajskou a svíčkovou omáčku od maminky. Vyučil se kuchařem, ale ne proto, že by za směr učení mohly zmíněné omáčky. „Babička mi tehdy řekla: Jdi na kuchaře, lidi budou žrát pořád,“ směje se.

Po vyučení a nástavbovém studiu vystřídal několik podniků. Začínal v české restauraci na Vinohradech, v létě jezdil s cateringovou firmou po festivalech. A pak už jeho život protnulo sushi. Zakotvil v Sushi Pointu na Příkopech. „Zatímco v klasické české kuchyni měl kuchař kolem 16 tisíc korun měsíčně, já si tehdy přišel při sushi i na 35 tisíc, to byly skvělé časy.“

Cesta na Nový Zéland 

Když mu bylo 23 let, vycestoval na Nový Zéland. „Nebyla v tom touha nabrat kuchařské zkušenosti, ale únik z dění v soukromí, potřeboval jsme změnit prostředí.“ Na Zélandu zprvu sbíral limetky, pomeranče, pak se dostal se do hotelové kuchyně, podílel se na teplé kuchyni, k sushi Evropany totiž nepouštěli. Po roce na pár měsíců odcestoval do Austrálie, kde cestoval stopem a pouštním vlakem napříč kontinentem. Posléze si přidal i dva měsíce v Anglii. A od roku 2012 se už potlouká zase v Česku.

close O vlastní restauraci uvažoval dlouho. Jeho sen se proměnil v realitu vloni v září. Jakub karásek si otevřel v Praze japonskou restauraci Sushirrito info Zdroj: Deník/Jiří Macek zoom_in O vlastní restauraci uvažoval dlouho. Jeho sen se proměnil v realitu vloni v září. Jakub Karásek si otevřel v Praze japonskou restauraci Sushirrito

Vařil v restauraci hotelu Mariot Praha. Pomáhal rozjíždět v Brně sushi bar ze sítě Sushi Pointu. Byl u otevření restaurací v Praze, Ostravě, Bratislavě, Žilině. Když ho cestování už unavovalo, zakotvil v pražské pobočce na Václavském náměstí, které se později změnilo pod Kobe Restaurants, na starosti měl sekci sushi. „Byl jsem tam asi šest let na pozici head sushi chef, hodně mi to dalo. Uvědomil jsem si, že sushi je skvělá volba.“

Když nastoupil v pražské Zbraslavi do firmy, která se zabývala rozvozem sushi, řekl mu majitel, že u něho bude do doby, než si otevře svoji restauraci. Trvalo to rok a když se se objevily prostory v pražské Michli, neváhal.

Sushi rozváží, využívá rozvozové firmy, jeho cílem je plná restaurace. Těží i z toho, že si dokáže sushi připravit zatím sám, občas mu pomohou kamarádi z předchozích štací. „Přítelkyně Petra, se kterou máme dvě děti a je na mateřské, mi zajišťuje administrativu. Jako servírku mám sestřenici Lucku, která stíhá ještě působit v pražské Státní opeře. A hledám další servírku, je čas tým posílit. Navíc se poohlížím pro letní měsíce po nějakém prostoru s výdejním oknem.“

Od rána do noci v restauraci 

Na koníčky, především kick box, čas nemá. Od rána do noci je v restauraci. Věří, že až se restaurace „zajede“, bude mít víc času na rodinu. Zatím musí držet kvalitu a dostat se do podvědomí zákazníků