Hlavní znak činnosti dnes už Taťány Gregor Brzobohaté se dá nazvat jednoduše: Chovám se odpovědně!

Taťáno, jak se máte?

Dobře, děkuji! Pracuji, věnuju se svojí komerční práci. Kromě focení a natáčení se také podílím na kreativní tvorbě reklam svých klientů, pomáhám jim s PR a marketingem, věnuji se sociálním sítím jako influencer. To všechno mě hodně vytěžuje. Aktivně se podílím na osvětě a různých kampaních a aktivně promuji SDGs, což jsou Cíle udržitelného rozvoje, přispíváme ke změnám v oblasti genderové rovnosti, feminizaci chudoby anebo udržitelného rozvoje. Dokud to šlo, hodně jsem cestovala, měla spousty přednášek, účastnila se konferencí, eventů. Od roku 2015 jsem v OSN vystoupila už jedenáctkrát.

Vedle toho věnuji volný čas Nadaci Krása pomoci, kde se zabývám fundraisingem, jsem předsedkyní správní rady, zároveň podporovatelem i dobrovolníkem. A těší mě, že rosteme a že je o nás stále více a více slyšet a že každý rok můžeme pomoci většímu množství lidí.

Co pro vás znamená výraz „chovat se odpovědně?“

Byť jsem křesťanka, je mi blízký třeba i buddhismus. Proto bych řekla, že to znamená žít ve prospěch nejen sebe, ale i v sounáležitost celku. Protože v zodpovědnosti se skrývá velká dávka ohleduplnosti k sobě i ostatním.

Pohybujete se mezi různými skupinami lidí v Česku i v zahraničí. Na jaké úrovni, je podle vás, rovnoprávnost žen a mužů?

Když se bavíme o rovnosti, tak má Česká republika třeba nejhorší výsledek rozdílu platů žen a mužů za stejnou pracovní pozici v EU. Plat ženy je až o 22 procent menší! Za námi je už jenom Estonsko. To není dobrá vizitka. Ženy tvoří 50 procent obyvatel planety a je bezpodmínečně nutné, aby měly stejné příležitosti jako muži, jinak se dobrovolně připravujeme o 50 procent našeho potenciálu jako lidstvo. Přitom se tahle investice ekonomicky vyplatí. Například Kanada investuje do podpory rovných příležitostí rekordní sumu a přidávají se i další země. Třeba McKinsey Global Institute odhaduje, že snížení globálního rozdílu v odměňování žen a mužů by mohlo vést k nárůstu ročního hrubého domácího produktu o 12 bilionů amerických dolarů!

Co myslíte, jak by se to mohlo zlepšit?

Měli bychom nepřestávat bořit stereotypy o mužské a ženské roli obecně, také na pracovním trhu, ale i fungování v rodině a zároveň posilovat sebevědomí žen, aby samy věřily, že si zaslouží stejné ohodnocení, jako mají muži. Zároveň je nutné podporovat ženy, aby měly možnost vrátit se po mateřské do práce a nemusely volit mezi rodinou a kariérou.

Pokud bych se měla vrátit k tomu, aby se situace rozdílu platů mezi muži a ženami vyrovnala, tak bych doporučila cestu Skandinávie, to znamená každý muž povinně na rodičovské tak, aby výpadek v práci nebyl jenom na straně ženy. Cestou na zvážení je i transparentní firma, kdy všichni znají platy všech. A i když jsem původně byla proti kvótám, tak trochu měním názor. Kvóty, například v politice, nemusí být špatný nápad alespoň na určitou dobu na začátku, aby se podařilo prolomit ten „glass ceiling" (skleněný strop – pozn. red.), protože jinak to bude trvat hodně dlouho. A pak, až bude rovné zastoupení běžné, můžeme kvóty zrušit, protože už nebudou třeba.

Máte bohaté zkušenosti ze světa, lze to porovnat právě se situací u nás?

Skandinávie jde vždycky příkladem a v USA v sídle OSN je asi největší feminista na světě! Generální tajemník OSN Antonio Guterres. Genderová rovnost je jedno z hlavních témat SDGs a opravdu tomu dává velkou váhu. Když přebíral kormidlo OSN, tak se zavázal, že dosáhne genderové rovnosti v rámci OSN a svůj slib opravdu splnil. Je to tak úplně poprvé v celé historii OSN, kdy je v top vedení zastoupeno 50 procent žen. Je to ze všech stran skutečně velice vítáno! A tohle je něco, co by i pro nás mělo být inspirací. To je obrovský posun, který bych si přála vidět i u nás. Jak v politice, ve vedoucích pozicích, tak v byznysu. Myslím si, že už se nemusíme přesvědčovat, proč je to dobře, jak skvěle se tyhle dva aspekty doplňují nebo jak je diverzita správná pro pracovní kolektiv i byznys. Mělo by to být v praxi samozřejmostí.

Jak mají pode vás ženy těžké prosadit se v konkurenci mužů?

Jak které. Samozřejmě je to podle toho, jak si věří. Vnímám to tak, že se respekt získá jedině podle dobře odvedené práce. Je to ta nejlepší odpověď na jakoukoliv pochybnost a znevažování, nejen ohledně gender otázek.

Myslíte, že ženy mají dostatečně tvrdé lokty prosadit se právě v mnohdy mužském světě?

Jsem přesvědčená o tom, že pokud mají ženy podporu svých partnerů, jejich limity jsou ve hvězdách.

Kdo je váš ženský vzor?

Jedna z osobností, která mě osobně velmi inspiruje a která zvládá roli matky i úspěšné podnikatelky, je Melinda Gates (manželka miliardáře Gatese – pozn. red.), která bohužel tvrdí jednu neblahou prognózu, že opravdové rovnosti se ženy dočkají až v roce 2227. Ale s tím se nehodlám smířit! Nebo třeba výrazná ženská osobnost, Under Secretary paní Amina Mohamed, se kterou jsem se setkala osobně v Praze. Je to druhá nejvlivnější osoba OSN, zvládá fantasticky svoje poslání a má šest dětí! Taktéž Angelina Jolie, jejíž příběh je známý. Z našich velvyslankyň velmi respektuji pro jejich práci a vážím si těchto dam: Edita Hrdá, Kateřina Fialková, Marie Chatardová.

Zastavme se u nadace Krása pomoci. Po titulu světové krásky jste žila a pracovala v zahraničí a taky jste stihla založit právě tuto nadaci. Proč jste se rozhodla pomáhat seniorům?

K této oblasti mám osobní vztah. Měla jsem velmi blízký vztah se svojí babičkou z maminčiny strany, hodně pro mě v dětství znamenala a ovlivnilo mě to. Také je moje mamka zdravotní sestra, v péči o starší osoby mi také šla příkladem. Když jsem se po Miss World rozhodovala, komu mi dává smysl pomoct, všimla jsem si, že seniory podporuje i mezinárodně žalostně málo lidí. Přitom právě jim vděčíme za naše životy, podporu. Já jsem to díky svému dětství tak měla. Vážím si svých předků a jsem hrdá na to, odkud pocházím a že mám československé kořeny. To všechno mi dávalo smysl vrátit tu pomoc sem a právě jim. Během mého roku spolupráce s Miss World jsme podpořili miliony dolarů děti po celém světě, ale ne moc tady u nás a nikdy moc ne seniory, až tedy na dva menší lokální projekty ve Vietnamu a na Ukrajině. Proto jsem si přála vytvořit vlastní projekt, který je blízký mému srdci. Tahle práce mě naplňuje a dává smysl. To, jak se staráme a jak se chováme ke starší generaci, hodně vypovídá o vyspělosti společnosti obecně. A je pravda i to, že si tím budujeme půdu pro sebe. Je to budoucnost všech, ať si to uvědomujeme nebo ne.

Jak je těžké sehnat do nadace peníze?

Máme za sebou dvanáct let profesionální práce a výsledky, zhodnocujeme efektivitu naší práce. Financujeme na 16 projektů sociálních služeb po celé ČR. Máme vlastní sociální službu Doma bez obav, díky které pomůžeme zkvalitnit život 620 klientům za rok a toto číslo stoupá.

Jsme součástí několika pracovních skupin, kde lobbujeme za změny legislativy, zastupujeme neziskový sektor v OSN. Populace stárne, mnoho lidí a firem si to naštěstí uvědomuje. Tedy máme dnes lepší pozici, než když jsem začínali, ale sehnat prostředky určitě nejlehčí není ani dnes. Třeba letos se podařilo uvést do života spolupráci se sítí restaurací Pizzerie Coloseum, kde připravili speciální jarní menu a z každého hlavního jídla směřuje do naší nadace 50 korun.

Padesát korun. Je to málo, nebo hodně?

Víte, cena za hodinu pečovatelské služby nebo asistence je pro klienty 130 korun. Takže když v únoru a březnu kdokoliv ochutnal všechna tři hlavní jídla, pokryl celou hodinu péče pro jednoho staršího člověka. Veškerý výtěžek směřuje na přímou sociální službu Doma bez obav, která zajišťuje seniory v domácím prostředí, zajišťujeme jim domácí péči, osobní asistenci, pomáháme vyřídit příspěvky na péči a podobně. Naši klienti - senioři - většinou nemají rodinu a žijí sami. Pomáháme jim se vším, co potřebují k důstojnému a kvalitnějšímu životu, jsme většinou jejich jediná opora v životě a jsme tu pro ně kdykoliv. Od zajištění jídla, přes elektrikáře či zapůjčení zdravotních pomůcek nebo dobrovolníka - parťáka, který je pravidelně navštěvuje. Dokážeme pomoci i třeba ve chvíli, kdy jim „vybouchne“ topení. Máme poradenskou linku i psychologickou pomoc. Zkrátka pomáháme seniorům žít důstojně a kvalitně doma tam, kde si přejí. Předcházíme tím ukládání seniorů do institucí, ústavů nebo domovů. Navíc ty kapacity u nás nejsou a nebudou. A kvůli tomu, jak stárne populace, to bohužel nebude lepší. Takže je to velká výzva, je to kvalitní projekt, za kterým stojím už téměř dvanáct let a je to už součást mého života.

Na co jste nejvíce pyšná v rámci nadace?

Že jsme za 12 let pomohli tisícovkám lidí po celé zemi. Zkvalitnili jsme jim život, dali nový náboj a motivaci žít lépe a důstojně a pomohli jim tak, že nemuseli kolikrát do ústavní péče, kam v drtivé většině nechtějí a kde by jenom dožili. Ty systémové změny trvají, ale pracujeme na nich. Na globální úrovni OSN řešíme přijmutí nové lidskoprávní úmluvy seniorů, kde ČR a neziskový sektor zastupujeme.

Myslíte, že nálada ve společnosti k ochotě pomoci se u nás lepší?

Řekla bych že ano, že Češi se dokážou semknout, být obrovsky solidární. Stále je více a více mecenášů, firem a jednotlivců, kteří přispívají do vzájemného společenství. Jsou tu i spousty mladých lidí, kteří měsíčně posílají pár stokorun potřebným, a když nemohou podpořit finančně, tak se věnují dobrovolnictví. Možností, jak být užitečný pro tenhle svět, je mnoho, stačí si vybrat. Je vidět, že lidem stále více záleží na tom, co dělají, že jim nestačí jen pocit, že vydělali peníze, ale chtějí se nějak dále angažovat, udělat dobrý skutek.

Pojďme lehce „prolustrovat“ váš život. Je vám šest let a hrajete si na…

…na módní přehlídky, taky na Angeliku a na missky. Jako malá jsem už projevovala svoji exhibici, ráda jsem tancovala, hrála, byla jsem hodně živé dítě. Často jsem byla u babičky, děda mě učil tenis a volejbal, šly mi všechny sporty, byla jsem číslo, ale přitom jsem se celkem dobře učila.

Kdy přišla myšlenka na svět módy?

Už v jedenácti mi první book nafotil Jadran Šetlík, který si mě všiml na nějakém castingu. Od 14 let jsem působila u Milady Karasové v Czechoslovak Models.

To jste ještě nebyla ani v pubertě.

Ale byla, na mě to přišlo dřív. Mám čtyři mladší sourozence, vyrůstala jsem se dvěma ségrama. Takže jako nejstarší jsem za ně měla zodpovědnost a měla jsem určité povinnosti. Takže od mala rozumbrada.

Hodně jste sourozence sekýrovala?

Kdepak, oni sekýrovali mě! Já je musela brát s sebou, starat se o ně a oni věděli, že na mě leží ta zodpovědnost, tak toho využívali a dali mi dost zabrat. Často jsem si chtěla hrát se staršími kamarády, ale nešlo to, měla jsem je za zády. Ale dneska na to ráda s úsměvem vzpomínám, to zase jo. Až do šestnácti jsem vyrůstala obklopená rodiči, prarodiči a dokonce i s praprarodiči, což bylo úžasné. Ti byli ročník 1910 a 1912 a jak já jsem milovala, když jsme společně prohlíželi jejich staré fotky. Když vyprávěli, jaké to bylo za první republiky, když byli mladí…

Jak vás to popadlo přihlásit se na Miss?

Přihlásila jsem se sama, chtěla jsem zkusit štěstí. Věnovala jsem se modelingu, bavilo mě to, bylo mi osmnáct, měla jsem zkušenosti i ze zahraničí, ale nechtěla jsem být řadová modelka, tak jsem se zkusila prosadit tímto způsobem. Miss ČR byla nejsledovanější akce roku, byla noblesní a na úrovni, byla to tenkrát zkrátka událost a věděla jsem, že objevila mnoho ženských osobností, které nebyly „jenom krásné”. Přišlo mi, že by to mohla být příležitost. A taky můj sen byla Miss World, kam jezdily dívky, které se umístily. Jsem prostě ta generace, která na kultu Miss vyrostla.

Vyšlo to, vyhrála jste a najednou jste cestovala do Varšavy na světovou Miss.

Rozhodně to byl splněný dětský sen. Odmalička jsme se ségrama sledovaly světové soutěže. Rády jsme tipovaly, jak to dopadne. Ta atmosféra a nádhera mě fascinovaly a říkala jsem si, že bych to chtěla jednou taky zažít a stát tam. Byla to pro mě nedostižná meta.

A najednou..

…a najednou jsem tam byla. Bylo to neuvěřitelné a tak, jak soutěž postupovala, jsem vnímala, že si mě všimli, měla jsem úspěch v dílčích soutěžích. Trošku jsem získala sebevědomí, ale nechtěla jsem tomu přikládat větší váhu, že to může být jen pocit, který může klamat. Ukázalo se, že pocit to byl správný.

Vyhrála jste a jela zpátky, co doma?

Odletěla jsem nejdříve do Londýna, kde jsem po většinu roku žila. Když jsem poprvé navštívila Prahu, čekalo mě pompézní přivítání, rodinná sešlost, strašně moc lidí všude, kde jsem se mihla. Jeden fotograf mi říkal, že ani když přijela Madonna, nebylo tam víc novinářů. Byl to blázinec! Taky mi ale došlo, že soukromé akce a procházky Prahou bez povšimnutí skončily. Zaměřila jsem se od té doby maximálně na svoji práci a snažila se dělat dobré jméno naší zemi ve světě. Věřím, že se mi to dařilo a daří. Mám svoji práci ráda a je to snad vidět!

Když jste přebírala korunku světové krásky, tušila jste, co vás čeká?

Jsem ráda, že jsem to moc netušila, možná bych to ještě zvážila. Tušila jsem tak trochu, co bude následovat, ale byl to, hodně slabý odvar. Nikdo u nás neměl v republice s takovým úspěchem zkušenost. Říkala jsem si, jestli to není velký sousto, jestli to zvládnu, určitý pochybnosti jsem jistě měla.

Nenapadlo vás během těch let, zda jste raději tehdy neměla zůstat doma?

To nikdy, nemám tohle v povaze. Vždycky jsem měla velký sny a je to tak dobře. Dětství po rozvodu rodičů nebylo vždycky ideální. Přála jsem si ten život udělat hezký a být hrdá na svoji práci a mít možnost dělat věci, které mi dávají smysl. Myslím si, že je dobré mít velké sny, zkusit to za to rozhodně stojí!

A co děti, na internetu jsem se dočetl, že se kvůli tomu doma i hádáte…

…ale vůbec ne, jsou to pomluvy bulváru, úděl toho, že na nás takhle mohou vydělávat. Jsme manželé, děti si v budoucnu pochopitelně přejeme. Oba jsme hodně vytížení, ale plánujeme to. Tohle si ale člověk může plánovat, jak chce a pak je třeba život jiný.

Pohádáte se s manželem občas?

My žijeme úplně stejně jako většina jiných manželských dvojic. Žijeme jako většina párů. Ale považujeme život za výjimečný. Rozhodně se nehádáme kvůli dětem, to bychom spolu nebyli sedm let. Jo a tuhle Ondra přišel domů a povídá, že mi složil písničku. Nádherný okamžik. Žádný výročí, žádný takový klasický důvod. Prostě jen tak!

Mimochodem, když jste zmínila spolupráci se sítí italských restaurací, jaká jídla máte ráda?

Nemám vyhraněné oblíbené jídlo, ale řekla bych, že miluju domácí stravu. A manžel báječně vaří, tak vařila jen moje babička, je šikovný, talentovaný a je obrovskou výhodou, že ho to baví, on si u vaření odpočine. Občas přiložím ruku k dílu, ale on mě k plotně moc nepustí, protože má ve svém kuchyňském království rád svůj prostor. Ondřej vaří báječně, ale moje babička, to byla královna kuchyně. Je fakt, že se jí ale Ondra hodně přibližuje. A jinak miluju italskou gastronomii. Možná i proto ta zmíněná spolupráce vznikla. 

Děkuji vám za rozhovor. Mimochodem, proč jste zvolila k našemu setkání zrovna tuhle kavárnu RAW v pražské Dlouhé ulici.

Protože mám ráda veganská jídla. A ke všemu tady mají fantastické zákusky. Dříve jsem si dávala takzvané rostlinné pondělky a teď si dávám už jen masový čtvrtek.

VIZITKA: V roce 2006 zvítězila v soutěži Miss Česká republika, následně se stala nejkrásnější ženou světa. Miss World a topmodelka, ale v současné době také předsedkyně správní rady Nadace Krása pomoci i SDGs ambasadorka OSN. V roce 2008 stála u zrodu zmíněné nadace podporující kvalitní život seniorů. Jmenuje se Taťána Gregor Brzobohatá (32 let) a úspěchů na mezinárodním poli dosahovala už pod dívčím jménem Kuchařová. Narodila se ve slovenské Trnavě, vyrůstala v Opočně, nyní s manželem Ondřejem žijí v Praze.