V historických záznamech o Hukvaldech se dá najít zmínka, že v pravém křídle místního dvora, kde je v současnosti restaurace U námořníka, byl původně byt šafáře.

Koncem 19. století bylo celé křídlo přeměněno na mlékárnu. Vyrábělo se v ní máslo, tvaroh a sýr, přičemž smetana se prý vozila až do Vídně na císařský dvůr. Z doby před 50 lety tam pak někteří pamatují závodní jídelnu státního statku, ve které prý výborně vařily hukvaldské ženy.

Proto se tak nikdo nemůže divit tomu, že šéfkuchař Petr Eliáš otevřel restauraci U námořníka právě na tomto místě. Tehdy se psal rok 1997 a na vývěsním štítu byl ještě název Gloria.

„Vzhledem k tomu, že jsem v minulosti sbíral své kuchařské zkušenosti mimo jiné jako Chief Steward na lodích Československé námořní plavby s. p., zvykli si stálí hosté říkat, že se jdou najíst k námořníkovi. Proto se po čase název restaurantu změnil na dnešní U námořníka,“ vysvětlil Petr Eliáš, šéfkuchař, provozovatel a majitel restaurace U námořníka.

Když restaurace začínala fungovat, měla jen pár stolů. Podstatnou změnou prošla v době epidemie koronaviru. „Během covidu jsme v restauraci udělali spoustu práce. Pořídili jsme novou myčku, upravili prostor kuchyně a pro hosty vytvořili novou venkovní zahrádku před restaurací. Udělali jsme kus práce, na kterou by za běžného provozu nebyl prostor. Nyní se sice trochu bijeme s tím, abychom byli schopní provoz lépe zvládnout, ale nebojím se toho, že bychom si s tím neporadili,“ poznamenal Eliáš.

Pomohli stálí zákazníci 

Období koronakrize pak přestála restaurace U námořníka také díky svým stálým zákazníkům. „Umožnili jsme jim kupovat vouchery, které mohli uplatnit při návštěvě restaurace až to bude možné. Byli jsme příjemně překvapení, jak veliký byl o ně zájem. Díky nim jsme tak stále měli určitou hotovost a nemuseli nikoho propouštět. Skončili jen ti, kteří odešli sami. Pro mnoho lidí z oboru gastronomie to bylo velmi těžké rozhodování,“ upozornil Eliáš.

Restaurace U námořníka je pak jednou z mála, která vydržela po celou dobu fungování vydržet v jednom trendu, který nastolila už na začátku.

„Mnozí se většinou k něčemu upnou, vydrží u toho tři, čtyři, pět let, ale pak trend opustí. My se pyšníme tím, že se po celou dobu zaměřujeme hlavně na masové speciality připravované na otevřeném ohni. Návštěvníci mohou sledovat, jak připravujeme jejich jídla. Držíme si klientelu, která se k nám ráda vrací a postupně se ještě rozrůstá,“ popsal Eliáš.

Od roku 2014 pak funguje v rámci podniku U námořníka také penzion disponující čtyřmi dvoulůžkovými pokoji.

„Vznik penzionu vyšel z dávných plánů i z poptávky hostů. Někteří totiž při návštěvě restaurace zmiňovali, že by si rádi dali i víno a zůstali u nás přes noc. Nabízíme tak hezké, útulné pokoje s rodinnou atmosférou. S hosty se vidíme každý den u snídaně. Ty děláme z domácích surovin, a to přímo před našimi návštěvníky. Jsou mezi nimi takoví, kteří jezdí každý rok. K nim přibývají i noví. Všichni se rádi vrací. Hodnocení na různých portálech máme v nejvyšších číslech,“ uzavřela Kateřina Eliášová, která má na starosti provoz penzionu a ubytování.

Restaurace U námořníka, kterou v Hukvaldech provozují manželé Eliášovi, je vyhlášená výborným jídlem. Hosté se tady nejčastěji vracejí na masové speciality připravované na otevřeném ohni. Bifteky, steaky, špízy, ale také zvěřinu, hovězí, vepřové i kuřecí maso. To všechno připravují v restauraci U námořníka v Hukvaldech před očima hostů na otevřeném ohništi, které je nedílnou součástí interiéru tohoto podniku.

„Vždycky jsem chtěl restauraci postavit na jídlech připravovaných na otevřeném ohni, aby hosté měli možnost přímo sledovat kuchaře při práci. Veškerá masa tak děláme na grilu, v kuchyni se pak dodělávají brambory a omáčky. Z krbu se stalo ohromné lákadlo, na které si lidé zvykli. V tomto ohledu jsme exkluzivní a spousta hostů tady chodí právě kvůli tomu,“ uvedl Petr Eliáš, šéfkuchař, provozovatel a majitel restaurace U námořníka.

Největší lákadla? 

A která jídla patří mezi největší lákadla oblíbené hukvaldské restaurace? „Obrovským hitem jsou hovězí nebo telecí líčka s kaší s mrkvovopetrželovými chipsy. Velmi oblíbená jsou také naše žebra s chlebem, cibulkou a šípkovou omáčkou či játra na rožni s hranolky a tatarkou. Je to sice obyčejné jídlo, ale lidé sem na něj chodí cíleně a říkají, že doma ho nikdy tak neudělají nebo že jinde by si ho nedali, ale u nás ano. To samé platí o tataráku s topinkami,“ přiblížila Kateřina Eliášová, která provozuje restauraci společně se svým manželem.

„Nemůžu opomenout ani biftek z mladého býčka, steaky, barbecue česnekový steak a vepřovou krkovici. Když uděláte na ohni taková jídla, jsou jednoduše boží,“ pokračovala Eliášová. Na podzim pak bývá enormní zájem o Svatomartinskou husu. „Míváme takovou poptávku, že i když jsme v covidu nemohli mít otevřeno, lidé si ji brali ve velkém s sebou domů. Už v září si vždycky rezervují místa na husy. Svatomartinská husa je U námořníka každoročně velikým lákadlem,“ poznamenala Eliášová.

Restaurace U námořníka pak hostům nabízí také moučníky, které si sama připravuje. „Kupříkladu Maminčin malakov začala dělat manželova tchýně už kdysi. Děláme jej od začátku fungování naší restaurace. Jedná se o dezert ze zakysané smetany a piškotu. Pokud bychom jej zrušili, zákazníci by nás snad ukamenovali,“ poznamenala Eliášová s úsměvem.

„Děláme ale také svůj cheesecake créme brȗlée a pak sezónní věci,“ dodala. K námořníkovi pak někteří jezdí i na firemní obědy. „Stává se tak v případech, kdy si hosté chtějí dát něco zajímavého z ohně. Bifteky, předkrmy. Nejsme totiž menu hospoda, obědová jídelna. Takto náš podnik postavený není a nikdy ani nebude,“ podotkl Eliáš.

Hosté pak oceňují především fakt, že restaurace U námořníka drží kvalitu. „Kvitují, že se tady cítí dobře. Jako majitelé jsme tady skoro pořád, takže se s námi běžně vídají u stolu. Prožívají s námi významné životní okamžiky jako oslavy narozenin, svatby, křtiny atd. Kdyby tu nebyl manžel, hospoda by tu nebyla. On je duší, srdcem, základem celého podniku. Bez něj by nemohl fungovat,“ uzavřela Eliášová.