Za cestou Olega Vovčenka do Česka stála žena. „Seznámili jsme se na studiích v Kyjevě, já byl Ukrajinec, ona volyňská Češka. Vzali jsme se a po pádu komunismu jsme dostali možnost vrátit se zpátky do Česka. Ke kořenům,“ vypráví, jak se ocitl právě na východě Čech.

Oleg Vovčenko se do Jičína přistěhoval před 32 lety z Ukrajiny. Začátky byly těžké, místní lidé mu ale pomohli.

Volyňští Češi pochází z mnoha generací přistěhovalců, kteří do tehdejšího Ruska odcházeli ve druhé polovině 19. století.

„Je to zajímavý příběh. Tady v českých zemích tehdy nebyla prosperita, tu naopak slibovalo Rusko, kde prý bylo hodně nevyužité zemědělské půdy. Tak šestnáct tisíc Čechů odešlo a usadilo se u Volyně,“ vysvětluje Oleg. Po pádu komunismu tehdejší prezident Václav Havel zorganizoval hromadné přesouvání volyňských Čechů zpět k nám, na počátku 90. let jich do Česka přišlo několik tisíc.

„Začátky byly hodně těžké. Moje žena uměla díky své rodině česky, takže to pro ni bylo o něco jednodušší, ale i tak jsme začínali úplně od začátku. Nikoho jsme tu neznali, já nemluvil česky a bylo potřeba se přizpůsobit tomu, jak to tady chodí,“ vypráví Oleg.

Hodně mu tehdy pomohli lidé v Jičíně. „Češi byli vůči cizincům vždy velmi opatrní, k tělu si je pouští jen velmi pomalu. Je potřeba vyjít mezi lidi, bavit se s nimi a stát se součástí jejich komunity,“ dodává.

Za to, jak mu v začátcích místní pomáhali s vyřizováním a sháněním práce, je dodnes vděčný. Nejdříve našel zaměstnání ve skladu VKUSu v Jičíně. „Moje první práce byla v hrabáku. Vozili nám obrovské hromady oblečení, které jsme třídili,“ vzpomíná se smíchem.

Válka mění lidi

Díky přičinlivosti a kontaktům na Ukrajině a v Rusku se rodině brzy podařilo rozjet podnikání, mimo jiné například s fotovoltaikou, kterou na Ukrajině pomáhali stavět. Tomu ale učinila přítrž politická situace na Východě. „Začalo to už v roce 2014 na Majdanu a Krymu. Od té doby jsem na Ukrajině nebyl. Válka mění lidi a my jsme o hodně kontaktů přišli,“ vysvětluje Oleg, jak se jich současná situace na Ukrajině dotkla.

close Za 32 let v Jičíně vyzkoušel řadu zaměstnání a podnikání. 'Když jste někde noví, musíte se otáčet a přizpůsobit se,' říká Oleg. Kavárnou na náměstí si splnil sen. info Zdroj: Deník/Kateřina Chládková zoom_in Jičínská kavárnička Čao kakao

V dubnu u sebe ze známosti ubytoval svou kamarádku Oksanu s dětmi. I ona si postupně na život v Jičíně zvyká a děti navštěvují místní školu. Společně se nyní podílí na chodu nové kavárny na Valdštejnově náměstí.

„Kaváren je všude okolo hodně, ale aspoň si lidi můžou vybrat. Vzniklo to tak, že jsem nemohl v Jičíně najít kávu, která by mi chutnala. Z předchozích prací mám zkušenost s přípravou kávy, tak jsem ochutnával a ochutnával, než jsem našel tu, kterou právě teď pijeme z naší kavárny,“ říká Oleg.

Kavárnička Čao kakao se dvěma židlemi vevnitř a dvěma stolky venku je otevřená od půlky září.

Z toho, že se u nich na kávu zatím fronty nestojí, si prý Oleg nic nedělá. „Zrovna skončila sezóna a lidi si musí zvyknout, že tu jsme. Ale sezóna začne znovu, navíc nás čeká advent a vánoční trhy. Doufám, že zase budou na náměstí stánky jako před lety. To se mi moc líbilo,“ neztrácí optimismus.