Pětašedesátiletý řemeslník je od mládí pevně spjat s tradicemi svého kraje. Původem stolař měl k výrobě dlát podle svých slov nesmírně blízko. „Ze stolařiny to trochu i vychází. Dostal jsem se k tomu ale jak slepý k houslím. Přistěhoval se vedle nás nový soused, který do řezbařiny trochu dělal a vyráběl si i nástroje. Nakonec jsme začali spolupracovat,“ vzpomíná na své začátky Jaroslav Vaculík.

S výrobou dlát podle svých slov začal kolem roku 1995. Poptávka po řezbářských nástrojích je podle něj i dnes stále velká. „Mraky lidí dělá na počítači, ale zároveň potřebují vidět, co dokáží vyrobit rukama. Existují kurzy řezbářských dovedností a já přes ně získávám zákazníky,“ vysvětluje řemeslník.

I když už v to nevěřil, vrátil se Martin Sekyra za pípu. Záchraně jeho podniku pomáhají třeba i magnetky.
Přežil jsem klinickou smrt, říká hospodský. Pomohli mu lidé, uspořádali sbírku

Díky kvalitě svých nástrojů je Jaroslav Vaculík známý mezi renomovanými řezbáři po celé republice. Mezi pravidelnými odběrateli má ale především řezbáře z Valašska.

A jak se rodí takové dláto? „Člověk musí mít kvalitní materiál – ocel. Potom to musí z té oceli zkušený kovář umět udělat, což každý neumí. To se nenaučíš za rok vykut. Dnes je plno uměleckých kovářů, kteří ale kují ze železa. Ocel, to je jiná práce. Do toho nemůžeš bouchnout, jak chceš,“ popisuje Vaculík.

Dláta nejrůznějších velikostí a tvarů 

Sám pak bere polotovar do dílny a nástroje pečlivě brousí. Když je ostří takové, jaké má být, pasuje je řemeslník do ručně vyráběných rukojetí. Za svůj život vyrobil tisíce dlát nejrůznějších velikostí a tvarů. Pro začínající řezbáře doporučuje Vaculík sadu šesti základních dlát. „Potom, jak to člověka chytne, a podle toho, co chce dělat, si pořídí další,“ doporučuje.

Dušan Prachař se inkoustům věnuje už deset let. Mezi nejprodávanější odstíny patří Jelení hnědá. Jeho inkousty jsou vhodné především pro kaligrafii a pro plnící pera.
Inkoust je velká alchymie, říká jediný výrobce těch ryze českých z Číměře

Jeho výrobky podle něj obstojí v té nejtvrdší světové konkurenci. Obdržel například certifikát jakosti ve Švédsku, které je velmocí ve zpracování oceli. „Bylo to v tamní zkušebně. Ohodnotili prý je jako kvalitnější než švédské Pfeily. Kdo trochu řeže, považuje tuto značku za špičku. A podle všeho se s nimi hravě můžu srovnat,“ prozrazuje výrobce Jaroslav Vaculík.

Adéla Kousalová