Petr Šrámek otevřel v roce 1990, tehdy mu bylo 23 let, v Oflendě, části obce Mrákotín, u Chrudimi na Vysočině truhlárnu. Firma se časem stala jedním z nejrespektovanějších výrobců nábytku pro hotely a restaurace po celé zemi. Jenže celou výrobu předloni přestěhoval do větších prostor s modernějšími technologiemi do vedlejší vesnice Raná. A původní prostory zely prázdnotou.

Josef Gomola má zlaté české ručičky. Říká, že je to boží dar.
Šikovné ruce od Beskyd. Zedník a stolař z Třanovic jezdí opravovat české kostely

Jeho manželka Kateřina zase na Zámku Loučeň ve středních Čechách několik let zajišťuje program Příběh vánočního stromečku. A vánoční ozdoby odebírala z fabriky v Horním Bradle. Tam letos výroba skončila a zaměstnanci se ocitli na dlažbě.

Tradice nesmí zemřít

Byl květen letošního roku. Manželé Šrámkovi si doma povídali a od začátku bylo jasné, že chtějí nejen využít prostory staré prázdné fabriky v Oflendě, kde rodina pana Šrámka hospodařila už od 17. století, ale také nenechat v regionu „umřít“ dlouholetou tradici výroby vánočních ozdob.

„Do té doby jsme každý vedl svoje podnikání sám, nyní jsme se spojili. Vysočina je s ruční výrobou vánočních ozdob neodmyslitelně spjata. Má tady dlouhou tradici. Naší velkou motivací je potřeba zachránit toto řemeslo, kterému se foukači a malíři učí dva až pět let. Kdybychom se nerozhodli výrobu rozjet, za půl roku by bylo pozdě, tito lidé by si našli jinou práci,“ říká spolumajitelka podniku Koulier Kateřina Šrámková a manžel Petr dodává: „Tahle činnost je unikátní řemeslo. Lidé získávají zkušenost dlouhá léta a v jiném oboru ji neuplatní. Je to práce, kterou je potřeba dělat srdcem a vydržet u ní celý život. Jinak řemeslo zanikne.“

Břeclavan Radim Stráník začal začátkem letošního roku vyrábět vlastní zkvašenou rajčatovou omáčku pod názvem FerMato. Na snímku s partnerkou a synem.
Muž propadl fermentaci. Vytvořil jedinečnou omáčku ze zkvašených rajčat

Vše do sebe neskutečně zapadlo, do měsíce se sešli s propuštěnými zaměstnanci, a 1. září s nimi rozjeli výrobu. Pět foukačů, pět malířek, osm pracovníků pro zajištění celého procesu od naskladnění až po expedici a podnikovou prodejnu. K tomu spolumajitelé manželé Šrámkovi. Pan Petr jako generální ředitel a paní Kateřina jako ekonomická šéfová. S úsměvem říkají, že si pozice ve firmě rozdělili ve stylu „před rampou“ a „za rampou“.

Nové kolekce v Koulieru vznikají jako týmová práce, kde je potřeba skloubit technické možnosti, dostupné materiály a finanční náročnost nových produktů.

Špice i skřítkové

V Oflendě foukají volné tvary i tvary do forem, náročnější jsou špice, rampouchy, prasátka, skřítkové. K tomu, co uměli foukači už dříve, se přidávají nové tvary, ale největší věhlas mají velmi žádané labutě. „Inspirací jsou impulsy kolem nás, jako měsíc na obloze, události ve světě celebrit nebo tradiční hodnoty. Tak vznikly třeba Tři oříšky pro Popelku nebo Česká louka, o kterou je enormní zájem,“ popisuje paní Kateřina. Denně tu jsou schopni foukači vyrobit až dva tisíce ozdob.

Manželé Šrámkovi se shodují, že je při výrobě ozdob nejvíce baví možnost ovlivnit celý proces od tvorby prototypů až po prodej koncovému zákazníkovi. „V době strachu z epidemie i obav z ekonomické krize je to pozitivní impuls a životní příležitost rozpohybovat nový projekt a dát mu vlastní podobu,“ říkají shodně a Petr Šrámek při tom vzpomíná na své dětství a ozdoby po babičce v krabici od bot a první barevná elektrická světýlka. „A také v mysli mám černobílou pohádku Vánoční sen, která se promítala na domácí promítačce.“

Malování na přání v prodejně Vánočních ozdob na Benešově nábřeží ve Dvoře Králové nad Labem.
České ozdoby dobývají svět. Američané si věší na stromeček hamburgery

Název firmy Koulier v sobě spojuje vánoční koule a ateliér. Pan Šrámek podniká pod názvem Ateliér-S již od 90. let, tak jsou to vlastně koule z ateliéru. Pro paní Kateřinu tento název rezonuje se slovem „hoteliér“, kterým byl před první světovou válkou její pradědeček v Holešově.

„Jako rodinný poklad opatruji razítko s tímto označením, které je přes sto let staré. Každopádně Koulier je slovo, které zní hezky i pro cizince, je čitelné a dobře vyslovitelné. Němci i Angličané ho vyslovují jako „coolier“. Takže je to svým způsobem cool,“ dodává s úsměvem Kateřina Šrámková.