Prezentuje se jako hrdý Ostravák, který má však nyní kovářskou dílnu v Praze. „Protože jak se říká, že láska hory přenáší, tak se ukázalo, že přenáší i kováře,“ směje se řemeslník, který s kovařinou začínal před víc než 20 lety. Nevyučil se jí, ale brilantně ji odkoukal. „Po volných odpoledních jsem chodíval do dílny k mistrům Dvorskému a Peterkovi, pomáhal jim a učil se. A tak mě to vtáhlo, až se z toho vyklubala moje životní cesta,“ popisuje muž se světovým renomé. 

Ve Švýcarsku byste nalezli jím ukovanou luxusní branku, v Maďarsku řadu svícnů, jinde zase zbroje a meče a třeba v Austrálii a Americe kvalitní nože, jeho záběr totiž není jen čistě kovářský. A jak se urodí velký kšeft do zahraničí? „Dost často tak, že mě někdo potká na trzích v cizině nebo u nás. Osobně se totiž nepropaguju v online světě, ale výhradně ukázkou řemesla. To je můj způsob propagace a popularizace řemesla,“ vysvětluje pracant, který se s řemeslnickým cechem dostal už na řadu zajímavých míst.

Technologie pomáhají, tradice je základ

Jakub Nenutil je důkazem toho, že uživit rukama se dnes dá s přehledem i bez internetu. „Když lidé vidí práci a její kvalitu na vlastní oči, mají z toho lepší dojem než z facebooku. Učňům vždy říkám, že v kovařině jde cokoli, pokud mají práci rádi a věnují se jí celí,“ zní jeho rada. A sám jim jde příkladem. Řemeslem žije od rána do noci, a to i o víkendech. Když zrovna nebije kladivem o kovadlinu, hledá inspiraci jinde, baví se s kováři, přemýšlí, co vyrobí.

Řídí se prostým mottem. „Posouvat se dá celý život, a to v jakémkoli řemesle. Dnešní metalurgie a technologie zpracování kovů poskytuje do určité míry i komfort, který nám usnadňuje práci,“ říká kovář s tím, že dnes není vždy nutné vysekávat něco ručně z plechu, nechá si to vypálit na laseru. Nemusí všechny spoje nutně nýtovat, dá si je svařit moderními metodami.

„Podstata skutečného řemesla je ale umět věci dělat i postaru, tradičním způsobem, proto si moderními postupy pomáhám jen po domluvě se zákazníkem. Ten ostatně očekává kovářskou, nikoli zámečnickou práci,“ podotýká poctivý řemeslník, podle něhož výrobky z jiných zemí a zejména světadílů kvality zpod šikovných českých ručiček často zdaleka nedosahují.

„Pokud si zákazník přeje levnější variantu, není nutné všechny postupy dodržet striktně tradiční metodou, mám ji ale mnohem raději,“ vysvětluje.

Za týden v parku vydělá, co na náměstí za den

Na vánočních trzích v Ostravě předvádí Jakub Nenutil své milované řemeslo už pošesté a mohl tak vypozorovat, že zájem o ně v posledních letech stále stoupá. Lidé podle něj akce s ukázkami řemesel vyhledávají stále víc. „Je však vidět, že začínají šetřit, už si každý nekoupí, co dřív ano. Navíc myšlenka roztahání trhů po celém centru města se nepovedla. Dosah stánků s řemesly je vzhledem k počtu návštěvníků v Husově sadu sotva desetinový oproti náměstí a úměrně tomu se odvíjí i tržby. Lidé zájem mají, je jich však mnohem méně,“ popisuje kovář, pro něhož je to po dvou zrušených ročnících a v době všudypřítomného zdražování náročné.

„Už jednáme s kompetentními lidmi o umístění řemeslných stánků pro další rok, i s kolegy bychom byli mnohem raději na Masarykově náměstí, tradičním místě, kde nás lidé stále hledají a vyptávají se na nás stánkařů. Punčů a jídla máme na náměstí spoustu, a to je i názor lidí, kteří nás tady nakonec najdou,“ dodává Jakub Nenutil. V parku je možné zastihnout jej denně od 11 do 16 hodin včetně víkendů, má tam i svůj prodejní stánek.