Zkušenosti získával na biofarmách ve světě, pak se vrátil ke kořenům na jižní Moravu a tehdy ještě s partnerkou založil vlastní bio farmu Živá farma. Dnes je na podnikání sám. Na zhruba jedenácti hektarech hospodaří čtvrtým rokem.

„Od února do prosince pracujeme dvanáct i šestnáct hodin denně. I o víkendech, jen v neděli odpoledne se teď snažím odpočívat. Začínali jsme od nuly, takže všechno, co vyděláme, vkládáme do firmy. Ze začátku to nedělá žádný chleba, pokud ale vystačíme s energií a obětujeme tomu čas, snad se jednou podaří zajít si třeba odpoledne na zahrádku na pivo,“ doufá Kožnar.

Jeho záhony se v létě barví rozkvetlými bylinami, později ovocem i různorodou zeleninou, kterou prodává lidem v bedýnkách. Obilí mele na kamenném mlýně ručně, a mouku prodává nadšeným pekařům domácího chleba. „Pořádáme i kurzy pečení chleba, ale také vázání kytic. Spolupracujeme na výzkumu s Mendelovou univerzitou i základní školou a vysazujeme spolu třeba stromy v krajině,“ přiblížil.

Zemědělství jako umění 

Zemědělství vnímá i jako umění. „Jednak se snažíme přetvářet krajinu, vysazováním větrolamu, remízků i drobnými políčky. Je to nádhera sledovat, jak tam znovu přichází ptáci i hmyz. A navíc vytváříme lidem zážitek. To když si přijdou koupit jídlo do oázy uprostřed chemického zemědělství, které je všude kolem. Dávají nám zpětnou vazbu, když třeba projeví radost, že tahle zelenina jim chutná úplně jinak, křehce. Navíc v hypermarketu nezažijí žádný vztah s výrobcem nebo prodejcem. Zkuste si zavolat do regálu deset,“ srovnává Kožnar s nadsázkou.

Jako malý farmář obklopený velkými korporáty má těžkou pozici. „Neustále improvizujeme, protože nemáme technické a materiální zázemí jako velké podniky. Ve školách se kromě pěstování plodin nenaučíte nic o podnikání, marketingu, odbytu, administrativě, čerpání dotací,“ krčí rameny Kožnar.

Chybí mu i podpora státu, jakou poznal v Americe. „Mají tam ministerstvo pro malé firmy, fungují tam kooperativy, v nichž farmáři sdílí budovy, sila, mlýny. Protože malý zemědělec si nemůže koupit flotilu kombajnů. Garantují jim půjčky. My to tady nemáme. A i když Evropská unie podporuje menší zemědělce, u nás se to zázemí nevytváří. Protože máme premiéra, který podporuje velké korporáty. A začínající firmě banky nic nepůjčí, protože je to pro ně riskantní,“ srovnává farmář.

Pod trvalým tlakem 

Uvítal by i osvobozeni od daní a papírovaní pro lidi, kteří hospodaří jen na dvou hektarech a prodávají své výpěstky na stáncích nebo doma. "Tenhle model platí v USA už třicet let, od doby ekonomické krize. Lidem stačí, když se nahlásí na ministerstvu, které jim vystaví povolení. Podpoří to start mladých začínajících farmářů, kteří si to tak mohou vyzkoušet, přivydělávají si tak důchodci. Zbytečné papírování odpadne i státu a vyjde to levněji, protože náklady na státní aparát jsou v tomto případě vyšší, než zisk z daní," podotýká Kožnar.

Oceňuje podporu pracovníků, brigádníků i zákazníků. „Děláme pod trvalým ekonomickým tlakem. Na to ostatně upozorňují i v newyorské škole, kde jsem studoval. Varují před vyhořením, dopadem na vztahy, zdravotní problémy. Je důležité o tom mluvit. Nejčernějším příkladem jsou farmáři v Indii, kde se už stalo velké množství sebevražd kvůli ekonomickým tlakům. Já mám velkou oporu v lidech, s kterými pracuji. A to i navzdory tomu, že občas pracujeme bez peněz, protože nám firma nezaplatila,“ říká Kožnar.

Uživí se s velkým úsilím, ale je odhodlaný pokračovat. „Podařilo se vytvořit firmu, kde jsme všichni rovnoprávní, vytváříme pracovní místa a je za námi vidět něco hmatatelného, pozitivního. To mě naplňuje,“ uzavírá dvaačtyřicetiletý Libor Kožnar.