Když u velkolosinského zámku odbočíte z hlavní silnice, hned za mostkem přes Losinku se vám otevře pohled na nový areál, kterému vévodí budova s nápisem Velkolosinské pralinky. Projekt, za kterým stojí tři a půl roku práce.

„Na staré pralinkárně se nám dařilo a chtěli jsme se posunout dál. I vzhledem k tomu, že místo obecního domu služeb, kde jsme dosud sídlili, má vzniknout nový projekt, jsme věděli, že se musíme přestěhovat. Znamenalo to buď další nájemní smlouvu nebo vlastní objekt, k čemuž jsem se přikláněla víc,“ popisuje cukrářka Jana Kašparová.

Nechtěla opustit rodné Losiny, v obci však není mnoho míst, která by skýtala skýtala dostatečný prostor pro parkování a kde by prodejna s výrobnou zároveň neomezovala obyvatele v sousedství.

„Původně jsme chtěli zůstat v centru, ale pak přišlo toto místo. Jsme na Zámecké ulici mezi nejkrásnějšími památkami, starou sýpkou, zámkem a papírnou. Lokalita je příjemná pro nás i cestovní ruch,“ dodává.

Tvrdá cesta z garáže

V novém působišti funguje velkolosinská pralinkárna od 19. července. Ještě osmnáctého přitom měla otevřeno stará provozovna. Nacházela se přímo na náměstí lázeňské obce. Miniaturní krámek byl stále plný zákazníků, dveře se zde prakticky netrhly.

„Přes noc jsme dostěhovali věci, které byly potřeba. Sama jsem si říkala, jestli budou lidé chodit nebo ne, druhý den jsme otevřeli a cukrárna se jako lusknutí prstem opravdu naplnila. Chodí místní i turisté, hlavně to všichni vědí, což mě velmi potěšilo,“ popisuje Jana Kašparová.

Datum, kdy ve Velkých Losinách rozjela pralinkárnu, si pamatuje přesně. 9. dubna 2014. Za sedm let se její podnik stal vedle zámku, ruční papírny a lázní jedním ze synonym obce.

„Pralinkové království“ dnes čítá zhruba dvacítku pracovníků, z toho deset kmenových. Až na jednu výjimku se jedná o čistě ženský kolektiv, což je prý velmi náročné. Na výrobu bonbonů zpracují měsíčně zhruba osm set kilo čokolády.

„Ta cesta byla velmi tvrdá. Zpočátku jsem byla sama, moje kariéra začínala v garáži, asi jako každého, kdo něco vymýšlel a zkoušel, aby to vůbec mohl dát mezi lidi. Pomohla mi k tomu spousta kamarádů, rodina, partner. To, kde dnes moje podnikání je, také znamenalo, že jsem nebyla osm let nikde na dovolené, všechno jsem věnovala pralinkárně, aby mohla růst a vyrůst,“ poznamenává cukrářka.

Šedesát druhů

Kromě čokoládových bonbonů si mohou její zákazníci pochutnat na kynutých koláčích a sladkých zákuscích.

„Nemůžu říct, že by jedna divize jela víc nebo méně. Ať byla covidová krize nebo cokoli, vždycky nás jeden segment podržel. Nemáme ani žádný produkt, který by byl vyložený ležák. Každý den vyrábíme koláče, kynutá těsta, z listových těst děláme trubičky, šátečky, potom vyrábíme zákusky a souběžně zpracováváme čokoládu na pralinky nebo lámané čokolády. I v průběhu dne prodejnu neustále doplňujeme. Když vidíme, že dochází větrníky nebo jiný zákusek, jsme schopni hned zareagovat, neděláme na skladovou zásobu, ale podle okamžité reakce zákazníků,“ popisuje Jana Kašparová.

Pralinek si zákazníci mohou vybrat ze zhruba šedesáti druhů, čokolád pak kolem třiceti. Chutnají přitom pořád stejně dobře.

„Technologicky se snažíme dodržovat stejné postupy, vyrábí je téměř stejní lidé, pořád se snažíme některé druhy vylepšovat a posouvat se dál. Jsme rádi, že se nám podařilo postavit tento dům a vůbec celý areál, aby na lidi dobře působil. Samozřejmě si vážíme velkých zákazníků, jako jsou banky, velké firmy, které u nás nakupují vánoční dárky, nebo sladké prezenty jako poděkování svým klientům. Vážím si ale i drobných zákazníků, kteří každý den nebo obden přijdou, dají si kafe, zákusek, jednu dvě pralinky a jdou domů. Taková babička je to největší poděkování,“ říká devětatřicetiletá žena.

Být trochu šílenec

V svém podnikání se řídí mottem Láska Adrenalin Vytrvalost Zážitky Šílenství.

„Před těmi osmi lety jsem si řekla, že budu mít pralinkárnu a bude to super. Dívali se na mě, že jsem se úplně zbláznila. Člověk musí být v dobrém slova smyslu trochu šílenec, aby se v dnešní domě mohl pustit do nějakého podnikání. A když jsme vzali tento areál, nikdo mi tehdy nevěřil, že sem lidé přijdou, že je to na kraji Losin. Teď to spousta lidé bere zpátky. Vidí, že zákazníci chodit budou,“ uzavírá Jana Kašparová.