Jeho rod má kořeny ve Francii i Rakousku a 67letý František Bernold o něm s hrdostí prohlašuje, že všichni jsou buďto muzikanti nebo podnikají ve stavebnictví. Patří mu většina pozemků a nemovitostí v asi hektarovém úseku Ocelářské ulice mezi Zengrovou a Obránci míru, včetně tamní školy, kterou v minulosti odkoupil a dnes v ní vychovává učně pro svou vlastní firmu!

Práci nonstop jsem jim zatrhl

Sám se vyučil v několika oborech a když se přistěhoval do Vítkovic, měl výborně placenou práci. Jeho snem ale byla vlastní firma. Dnes ji má – vodoinstalatérskou, topenářskou i plynárenskou. Staví a rekonstruuje koupelny, má i vlastní vanové studio.

Po více než třiceti letech od jejího založení má roční obrat přes 150 milionů korun a jistotu práce pro zaměstnance i rodinu. „Ředitel divize velkoobchodu je můj starší syn, ekonomickému úseku velí dcera a mladší syn je zase šéf technického úseku,“ praví hrdě muž, v jehož sídle už se potkáte i s vnuky. Firma Bernold nyní zaměstnává kolem padesáti lidí.

Pildova hrouda do každé domácnosti.
Hrouda do domácnosti. Jan Pileček tvoří keramiku inspirovanou plastovým nádobím

„V podkroví jsem tam zřídil krásnou ubytovnu pro osmadvacet lidí s wi-fi a televizí. Mezi zaměstnanci mám totiž také Ukrajince. Ale pozor – takové, že i ty už je považuju za rodinu!“ zdůrazňuje Bernold a chválou nešetří.

„Chtějí vydělávat peníze a vše si opravdu poctivě a kvalitně odpracují. Dělali by nonstop, ale to jsem zatrhl. Jsme kulturní národ, proto je posílám do zoo nebo na hory. Mají ode mě ostatně k dispozici auto,“ popisuje majitel, jehož vloni při sčítání kvůli covidu zaujalo číslo tři čtvrtě milionu Ukrajinců pracujících v Česku. Odhady přitom hovořily o desetitisících.

Ve Vítkovicích se nesmíte bát!

Sám Bernold si Vítkovice oblíbil. Jako první si zde sehnal pozemek, v bytě by prý nevydržel. Přestože se dnes musí pořádně ohánět, aby jej ohlídal. Sídlí totiž na dohled jedné z nejproblémovějších ostravských lokalit. A podle toho se zabezpečil.

„Je to tady jako v heřmanickém kriminálu. Mám plechové, dva a půl metrů vysoké ploty, na nich ostnatý drát a nad tím žiletkový drát. A i toto ti lumpi překonají. Hodí na to prošívanou deku nebo matraci, jen aby ukradli kousek železa. Máme psy, ostrahu, kamerový systém napojený na centrální pult. A stejně kradou. S podnikateli si vzájemně střežíme záda,“ popisuje Bernold, který razí jasné heslo: „Nesmíte se tu bát“.

Petra Filáková a Dan Cabák ze slavičínské firmy Nallu.cz.
Nejdřív prozkoumali tisíce chodidel. Teď vyrábí sandály na míru

Tím se ostatně řídil celý život. Když kvůli restitucím přišel o zázemí. Když ještě před revolucí kupoval současné pozemky. Slíbené je měl za tři sta tisíc korun, v narychlo svolané aukci však musel vytáhnout přes milion. A nebál se, ani když se stal průkopníkem ve využívání mědi. Měl vizi. I díky tomu je dnes tam, kde je. A neopouští své zásady. Například osobní kontakt. „Po e-mailu nic nevyřešíte. Každá A4 je zničený strom na Šumavě. Když se nevidíme a nepadne důvěra o zakázkách, nemá to smysl,“ tvrdí bard v oblasti koupelen, vody, topení a plynu František Bernold.