Robotické dojení vypadá tak, že dojnice sama projde čekárnou do boxu robota. Ten zaměří polohu struků statickým laserem, pomocí robotické ruky očistí struky a nasadí návlečky. Dojení začíná.

„Každá dojnice má svůj čip, takže ji robot přečte a ví, že například přišla Maruna,“ odlehčeně načrtl majitel velkofarmy. Díky senzorové technice rozpozná jaké je množství a kvalita jejího mléka a data přelévá do počítače. Pozná, kdy dojení zastavit, aby neprobíhalo nasucho, odhalí také přítomnost krve i zánět. I tehdy zastaví chod. Mléko proudí do tanku, kde se zchlazuje.

Manželé Václav a Magdalena Srbovi na své farmě v Žerotíně.
Krávy ze Žerotína si vyberou, kdy se nechají podojit. Postará se o to robot

Merlina soukromník využívá necelý rok. „Tím systémem jsem nadšený. Nikdo ve stáji nemusí být, robot dojí ve dne v noci, jednou za dva dny si mlékárna přijede pro mléko a já s tím nemám starost,“ ocenil.

Robot takto obstarává sedmdesát dojnic. Do budoucna jich bude na tři sta, majitel pro ně chce do dvou let postavit robotickou stáj.

„Budou v ní čtyři dojící roboti a automatika na vyhrnování hnoje. Jedná se o automatickou lopatu, která pomalu projíždí chodby,“ popsal s tím, že lidská ruka bude zapotřebí jen při krmení nepočítaje služby zootechnika. Ušetří si tak starost se zaměstnanci. „Ti poslední roky nejsou a kvalitní už vůbec,“ uvedl na adresu současného pracovního trhu.

Jiří Kejř ve své stáji ve Všestudech.Jiří Kejř ve své stáji ve Všestudech.Zdroj: Deník/Miroslava Šebestová

Jiří Kejř se zemědělství věnuje už třicet let a stejnou dobu i stavebnictví. Oba podniky vybudoval svými silami od nuly. V čase největšího růstu měly až 150 zaměstnanců. Původně se přitom vyučil strojním zámečníkem.

„Když přišla revoluce, věděl jsem, že budu podnikat, jen jsem nevěděl v jakém směru. Dal jsem výpověď ve Válcovnách trub a hledal pro sebe cestu,“ prozradil. Pronajal si kus pole, vzal si půjčku, koupil starý kombajn a začal hospodařit.

Zemědělský a stavební podnik 

Ve stejné době položil základy i své současné stavební firmy. Koupil vysloužilý bagr a začal s menšími zakázkami. „Tisíckrát jsem chtěl skončit, postupně jsem ale po drobných krůčcích vybudoval zemědělský a stavební podnik. Vždy když jsem vydělal nějaké peníze, koupil jsem další kus pole nebo stroj,“ zmínil.

Dnes obhospodařuje kolem 1400 hektarů půdy. Věnuje se rostlinné i živočišné výrobě a skot chová nejen pro maso, ale jako jeden z mála na Chomutovsku také pro mléko. Dodává ho Mlékárně Pragolaktos, kterou vlastní člen německé skupiny Müller.

Sláva Znojemských okurek se vrací z polí a konzervárny u Hrabětic na Znojemsku.
Zelenina, která křupne. V Hraběticích vzkřísili slavné Znojemské okurky

Ještě silnější postavení má ve stavebnictví. Zkušenosti má se stavbou bytových domů, domovů pro seniory a sportovních hal. Přesto tíhne především k zemědělství.

„Současně se snažím vracet něco zpět přírodě. Původní velká pole jsem rozdělil na menší, vytvořili remízky, meze a tůňky v místech, kde dříve bývaly rybníčky. Vysázeli jsme také stovky stromů,“ nastínil. Do volné přírody také každoročně vypouští bažanty, které nechává vylíhnout.