Kroměřížská společnost, nesoucí v názvu jméno svého majitele, VW Wachal letos oslaví 30 let existence. Vše nasvědčuje tomu, že navzdory koronavirové pandemii přesáhl za rok 2020 obrat společnosti opět půl miliardy korun. Viliam Wachal se rozhodl kormidlo takto dobře rozjeté firmy přenechat synovi Ondřejovi, kterému bylo v době vzniku společnosti pouhých pět let.

VW Wachal se tak zařadí mezi další české rodinné firmy, které přežily jednu generaci. O to větší závazek to pro nástupníky je. „Bylo pro mě vždy těžké poznat, kdy z otce mluví zkušenost získaná za 30 let, a kdy bych si už měl prosadit svou. To, že se mi rozhodl firmu předat pro něj muselo být velmi těžké,“ řekl mi Ondřej Wachal v rozhovoru pro Deník. S otcem a synem Wachalovými jsem se potkal v kroměřížském sídle firmy.

Překvapilo mě, jak moc podobný náhled na vedení firmy oba měli. Navzájem se doplňovali. Mladý Ondřej se, zdá se, nechystá dělat ve firmě žádnou revoluci. Pokorně přistupuje k tomu, co jeho otec vybudoval. Naopak Viliam naprosto důvěřuje v synův úsudek.

Před jakými úskalími podnikání byste syna chtěl varovat?
Viliam Wachal (V): Každou chvíli je nějaké úskalí. Nevím, co bude za pět, co za deset let. Ať firmu rozvíjí dál.

Ondřej Wachal (O): Před 30 lety se tu ekonomika teprve utvářela. Každý se učil za pochodu. Konkurence je teď sice větší, ale zase máme víc informací. Můžete se poradit se spoustou lidí kolem. Nevymýšlíte něco úplně nového. Mám daleko více možností. Jenom si vezměte, kolik věcí dokážete vyřídit díky chytrému telefonu. Tehdy jste měli pevné linky?

V: Měli jsme jednu. Po známosti. A když jsem volal do Prahy, tak přes spojovatelku.

Doba se zrychlila, je třeba více vnímat okolí.
O: Ano, ale během chvilky přes mobil vyřídíte to, co tehdy trvalo sekretářce dva dny. Nesmíme zaspat nějaké trendy, aby nás konkurence nepřejela. Vidíme, že některé firmy se zaměřily na zakázky ve svém regionu a dnes se dostávají do problémů. Často končí jako subdodavatelé pro větší společnosti. Nebo jsou odkázáni na místní malé zakázky a z toho se pak těžko žije. My jdeme tam, kde je práce. Ať už je to v kterékoliv části republiky.

V: To jsem koneckonců dělal už od začátku podnikání.

Jak moc je pro vás důležité, že si syn prošel firmou od té manuální činnosti až do současné funkce?
V: Je to hodně důležité. Získal zkušenosti od míchačky až po dnešní stav.

O: Je dobré chod společnosti znát. Na co si dělníci stěžují, jak to na stavbě probíhá. Já nejsem stavař, takže to pro mě pak bylo složitější. Všechno pro mě bylo nové. Učit se číst výkresy, dělat smlouvy, tendry. Ze začátku jsem chtěl poznat všechno.

A neměl jste chuť zkusit získat zkušenosti jinde?
O: Když jsem nastupoval po škole do práce, bylo to v době největší krize. Těžko se hledala práce. A tak jsem si říkal, že tady už mám nějaké zkušenosti. Než jít někam jinam a tam začínat zase od začátku. To mi přišlo jako naprostá ztráta času.

Co by se stalo, kdyby syn zakotvil jinde? Bylo by vám to líto?

V: Asi by firma časem řízeně skončila nebo se prodala. Nikdy jsem nelpěl na tom, aby to po mně některé z dětí převzalo. Nikoho jsem nepřesvědčoval nebo do toho tlačit.

O: To spíš já jsem se sem tlačil. Mám ještě dva sourozence a nikdo z nich se o firmu moc nezajímal.

Mluvíte doma o práci?
V: Ne. Netahám si práci domů.

Když jste podnikání rozjížděl, dokázal jste si představit, jak úspěšná bude? Měl jste už tehdy takové sny?
V: Tehdy jsem si říkal, že když to vydržím pět let, tak budu dobrý.

Bylo to v začátcích podnikání jednodušší?
V: Jak v čem. Devadesátky byly takový Klondike.

O: Bylo víc příležitostí. Ale zase ti, kteří přišli ze zahraničí, měli výhodu. Už věděli, jak tržní hospodářství funguje. Ostatní se to museli teprve učit. Dnes je už konkurence větší. Zakládat nyní firmu od nuly, to si nedokážu představit.

Čeho si ceníte pracovně na otci nejvíc?
O: Jsem rád, že se rozhodl udělat ten krok a firmu mi svěřit. Je to těžké. Vzdát se toho. Stejně jako pro mě bylo vždy těžké poznat, kdy z něj mluví zkušenost získaná za 30 let, a kdy bych si měl prosadit svou.

A naopak? V čem by mohl být syn přínosem společnosti?
V: Má kolem sebe dobré kolegy. Má jiné smýšlení. Já už bych mohl být brzdou té firmy. Měl bych problém například s digitalizací. Pořád zůstáváme rodinnou firmou. A teď nemyslím jen mě a syna. Ale spousta lidí, zaměstnanců, je tu dlouho. Zestárli tu. Tak jako já.