Václav Hanzal nezačínal se sedláctvím od nuly. „Můj děda přišel na Žatecko se Svobodovou armádou v roce 1945 a přišel do obce Želeč,“ uvedl muž, kterému dnes pomalu táhne na padesátku. V tehdy téměř vylidněné vesnici jeho dědeček dostal po vysídlených Němcích pozemky, které také musel splatit.

Z nově nabytého hospodářství se ale neradoval dlouho, protože o něj přišel po komunistickém převratu o tři roky později. Musel si pak počkat dalších čtyřicet let, než se v restituci ke svým pozemkům dostal zpátky. Na nich následně začali hospodařit rodiče Václava Hanzala.

Podle zemědělců hrozí omezování pěstování brambor či jablek. Ilustrační foto.
Dražší energie? Dejte víc peněz, nebo brzy zkrachujeme, varují zemědělci

„Začali jsme hospodařit 1. listopadu v roce 1992, takže za chvíli máme takové narozeniny,“ vzpomíná tehdejší maturant na střední zemědělské škole v Žatci, kde vystudovala chmelařský obor.

Od svého otce pak hospodářství převzal v roce 2006.

Kdo ho převezme po něm, až sám půjde na odpočinek, zatím není jasné. Má sice čtyři dcery, ale ty se zatím k tomu příliš nemají. „Vypadá to zatím, že asi ta nejmenší, ale té je momentálně pět let. Ta nejstarší už studuje v Praze a také tam pracuje. Tak ta asi ne,“ svěřil se Václav Hanzal.

Nedostatek pracovníků pomáhá modernizaci

Ostatně následovnictví řeší i řada jiných hospodářů, protože další generaci se práce v zemědělství příliš nezamlouvá. Potom nezbyde, než farmu prodat. „V ten moment nastupuje třeba Agrofert a další podobné firmy, které toho využívají. S následovnictvím je to těžké, ale v mém případě mám ještě čas. Uvidím, třeba si holky někoho najdou a přivedou je k tomu,“ usmívá se sedlák.

Ono o práci v zemědělství není příliš velký zájem obecně. Přestože venkovské oblasti zaujímají asi 82 procent rozlohy České republiky, podíl na celkovém počtu zaměstnanců jsou v samotném zemědělství jen dvě procenta. Za posledních dvacet let se přitom tento podíl snížil o polovinu. Důvodu je několik, ale třeba průměrná mzda v zemědělství v roce 2021 dosáhla jen necelých osmdesáti procent průměru v celé České republice.

Nadšení pro hnůj je mnoha lidem naprosto cizí. Měli by si jej ale vážit
Hnůj nad zlato. V Česku ho začíná být nedostatek, může to být problém

Nedostatek pracovníků v zemědělství má vedlejší efekt. Pronikají do něj nejmodernější technologie, které mají lidskou sílu nahradit. To je ale ve chmelařském oboru trochu potíž. „Drátek musíte ručně pověsit a ručně zapíchnout. Rostlinu pak musíte vzít do ruky a kolem drátku ovinout. To se za posledních šedesát let nezměnilo,“ popsal Václav Hanzal. Na to roboty zatím nejsou a je otázka, jestli v dohledné době vůbec budou.

Sklizeň už je pak mnohem mechanizovanější. Zatímco dříve k ní bylo potřeba šest lidí, dnes šikovný traktorista s pomocí strhávače a dalších zařízení tuto práci zvládne sám.

Zemědělec by měl souznít s přírodou

Václav Hanzal hospodaří na pěti stech hektarech půdy, přičemž sedmdesát procent vlastní a zbytek si pronajímá. S tím už se dá něco dělat a v poslední době zakládá různé prvky, které mají za cíl krajinu kultivovat.

„Mám jedno podmáčené místo, kde jsme vytvořili tůňku. Bagrem nám to trvalo jeden den, ale za rok člověk najednou zjistí, co je tam života,“ popsal farmář.

Zemědělci. Ilustrační snímek
České zemědělství se změní. Má se stát více ekologickým

Počítá přitom s tím, že ho to bude i něco stát. Některá zvířata si totiž občas pochutnají na jeho úrodě. „Když chceme mít život v přírodě, tak musíme i něco strpět. Je třeba se o zvířata starat nejen v době nouze, ale i v době blahobytu. Když třeba sklízíte, tak zvěř před kombajnem ustupuje. Jestliže jí sklidíte celé pole, tak už nemá kam ustoupit, je proto potřeba tam vytvořit nějaký remízek. Každý zemědělec by měl souznít s přírodou,“ vysvětlil svoji filozofii.