Bolavé, omezující, nevyléčitelné. Revma trápí seniory i mladé sportovce

Odřekla pár zápasů a odpočívala. Jenže mizerně se cítila dál. K únavě se přidaly občasné bolesti kloubů a závratě na kurtu. A pak jednou ráno, po prohraném zápase, nezvedla ruce nad hlavu. „Ramena, lokty a zápěstí mě bolely tak, že jsem si držela lokty, aby se mi paže v kloubech nehýbaly.“ Trvalo několik měsíců, než lékaři přišli na to, co jí je.

Revmatoidní artritida

Diagnóza revmatoidní artritida tenisovou hvězdu zaskočila. Nemoc si, stejně jako mnoho ostatních, do té doby spojovala jen se staršími lidmi. „Nechápala jsem to. Bylo mi 27, byla jsem světová jednička, na vrcholu sil. Dodržovala jsem správnou životosprávu, všechno jsem dělala správně. Tak jak to?“ vzpomíná. Zároveň ale byla ráda, že konečně ví, proč se posledních několik měsíců necítí ve své kůži a na kurtech nepodává výkony, které by odpovídaly její top formě.

Kolostrum – podpora imunity i lék

Diagnózu si musela skoro vybojovat. Lékaři i okolí její zesláblost a překvapivě slabé výkony odbývali tím, že je přetažená. Udělat test prokazující zánět v těle nikoho nenapadlo. „Říkali mi, že nejsem ve formě, že to je v hlavě, že jsem možná těhotná. Nevěřili mi. Jeden z lékařů mi předepsal analgetika s tím, že budu v pohodě.“ Bagatelizace jejích problémů byla pro tenistku frustrující. Než se dozvěděla, co jí je, vystřídala pět doktorů, podstoupila několik vyšetření a nakonec měla problém i jen vstát z postele. Verdikt znamenal šok, ale i částečnou úlevu.

Podobně to jen o pár měsíců dříve prožívala Češka Mariana Pítrová. „Konečně vědět, co mi je, proč se cítím mizerně, bylo po týdnech dohadů a stupňujících se bolestí úlevné,“ vzpomíná dnes třiatřicetiletá žena. První příznaky revmatoidní artritidy, autoimunitního onemocnění, které napadá klouby a způsobuje jejich deformity a špatnou hybnost, se objevily v zimě před třemi lety. „Nejprve mě začal bolet čelistní kloub. Myslela jsem, že mi na horách ofoukl. Pak mě začalo bolet rameno, ale to jsem si zase vysvětlovala tím, že jsem si ho namohla při lyžování.“

Že něco není v pořádku a bude potřeba zajít k doktorovi, jí došlo až o pár měsíců později, když ji začaly bolet klouby prstů na nohou. „Bolelo mě i jen došlápnout. Dávala jsem nohy do ledové vody, ládovala se ibalginem a myslela si, že to mám z malých bot.“ Ale potíže nepřestávaly, proto zašla za svým praktickým lékařem a nechala si udělat krevní testy. Lékař měl podezření na boreliózu. Kromě bolestí kloubů si mu totiž mladá žena stěžovala i na vleklou únavu.

Test potvrdil zánět v těle a zvýšený revma faktor. Bylo potřeba udělat ještě speciální testy na revmatologii, které určí, o který typ revmatického onemocnění se jedná. Existuje jich přes sto, tím nejčastějším je právě revmatoidní artritida, lidově řečeno revma. Lékaři jí tedy opět nabrali krev a tentokrát udělali i rentgenové snímky bolavých kloubů.

Léčitelná, ale nevyléčitelná

„Ještě než byly výsledky, mi revmatoložka nasadila kortikoidy. Zabraly po třech dnech. Ulevilo se mi a těšila jsem se, že teď už jsem ve správných rukách a moje problémy se brzy vyřeší. Takže když mi pak zavolali, že mám revmatoidní artritidu, měla jsem vlastně radost, že už vím, co mi je, a že mě konečně vyléčí.“ S optimismem v hlase zavolala zprávu manželovi. Ten už tak nadšený nebyl. Se stejnou diagnózou se už léta potýká jeho matka, takže věděl, že žádný důvod k radosti jeho žena nemá. A že o žádném vyléčení nemůže být řeč.

Revmatoidní artritida se považuje za chronické onemocnění, tedy takové, které člověka trápí opakovaně, pořád. Současná medicína ji vyléčit neumí. Dokáže vývoj nemoci jen zpomalit až zastavit. Napáchané škody už ale do pořádku nedá. „Nemoc to je zatím nevyléčitelná, ale naštěstí díky moderním léčebným postupům již mnohem lépe léčitelná,“ říká Ladislav Šenolt, šéf Oddělení experimentální revmatologie v Revmatologickém ústavu v Praze.

Protože se revma řadí mezi autoimunitní onemocnění, kdy organismus bojuje proti vlastním tkáním a vyvolává v nich zánět, jsou součástí léčby imunosupresiva, nejčastěji methotrexát. Spolu s ním se v případě, že nemoc zrovna prochází aktivní částí, tzv. vzplanutím, předepisují i kortikoidy na snížení zánětu. Takovou léčbu dostala i Mariana a navrch přípravky na podporu kostí.

„Když jsem si o té nemoci začala zjišťovat víc, vůbec jsem to nechápala. Já a revma? Vždyť mi je třicet! To přece není možné!“ Podle zažité představy je přece revma nemocí starých lidí, popřípadě zasloužilých klavíristů a baletek. Ale u mladé holky?! Jenže ve skutečnosti to je jinak.

„Revmatické choroby mohou postihovat lidi v kterémkoli věku, od kojenců po velmi staré lidi. Vrchol výskytu revmatoidní artritidy je mezi 35 až 55 roky věku,“ uvádí na pravou míru stereotyp revmatika-seniora předseda České revmatologické společnosti Jiří Vencovský.

Jídlem proti alergii

Mladým pacientům pověst stařecké choroby dělá medvědí službu. Okolí jim diagnózu nechce věřit. Své o tom ví Barbora Junková, které revma diagnostikovali na střední škole. „Když mi bylo šestnáct let, nikdo mi moc nevěřil, že mě bolí kolena. Mysleli si, že simuluju. Vrstevníci mě odsuzovali, že nepiju, učitelé při tělocviku nešetřili,“ řekla autorka instaprofilu Revmaholka v rozhovoru pro iDNES.cz.

Proč zrovna já?!

Každý pacient pátrá po tom, co nemoc spustilo. V případě revmatoidní artritidy většinou marně. Přesný mechanismus, který spouští autoimunitní onemocnění, zůstává velkou neznámou. „Konkrétní příčinu neznáme, ale z velké části je propuknutí onemocnění podmíněno genetickou predispozicí. Důležitou roli hrají ženské pohlavní hormony a faktory vnějšího prostředí, například kouření, stres či virové infekce,“ vysvětluje Šenolt. Výsledkem je aktivace imunitního systému, který začne napadat vlastní tkáně, v tomto případě klouby.

Mariana Pítrová se domnívá, že revma u ní mohl vyvolat zvýšený stres kvůli osobním peripetiím i péči o umírající babičku postiženou stařeckou demencí. A Caroline Wozniacká? „Fakt nevím, proč se mi to rozjelo. V rodině nikoho s autoimunitním onemocněním nemáme, leda by byl bezpříznakový. Ale spouštěčem mohlo být fyzické vyčerpání a následné oslabení imunity, “ řekla magazínu Health. Nemoc prochází fázemi: aktivní, takzvaným vzedmutím, relapsem, a remisí, utlumením. „To jsem za ty tři roky ještě nezažila,“ stýská si Mariana.

Před rokem musela imunosupresiva kvůli těhotenství vysadit. A zatímco většině žen se projevy nemoci během gravidity zmírní nebo zcela vymizejí, jí se bolesti kloubů držely. „Bolest putuje a mně se usadila v zápěstí. Dnes už na nich pozoruju i deformitu, prsty se mi vytáčejí směrem k malíčku.“ Z toho důvodu například není schopná držet správně vidličku. Pro jiné prkotina, pro ni kvůli práci v diplomacii a účasti na vysoce formálních večeřích pracovní nepříjemnost. Má dny, kdy nezvedne paže nad ramena, aby si udělala culík, nenalije si čaj z konvice, neotevře si lahev, protože ji dostatečně nesevře.

„Musela jsem skončit se svým koníčkem – pole dance. Dneska už se na levé ruce neudržím ani na zemi na všech čtyřech v pozici kočky,“ říká se smutným povzdechem. A plánuje, že si v obchodě se zdravotnickými potřebami pořídí speciální nůžky a otvírač lahví pro revmatiky.

Biologická léčba

Protože ani v těhotenství projevy nemoci neustupovaly, ba naopak, doporučila revmatoložka Marianě začít opět brát léky co nejdříve po porodu. A tedy nekojit. „Chvíli jsem toho litovala. Ale jednou ráno jsem měla klouby tak ztuhlé, že jsem malou ani nebyla schopná vzít. Navíc jsem byla ve spojení s jinou maminkou, která kvůli kojení léky nebrala, a ta nebyla schopná ani přebalovat, nic. Tak jsem dopadnout nechtěla.“ Po lécích má sice menší bolesti, ale je unavenější, je jí na zvracení, bolí ji břicho.

Objevte jedinečné recepty, po kterých vaše imunita zajásá

Ráda by zkusila biologickou léčbu, zatím ale nespadá do kategorie pacientů, kterým se předepisuje. „Indikace k biologické léčbě se určuje podle přesně definovaných parametrů aktivity nemoci. Hodnotí se počty bolestivých a nateklých kloubů, laboratorní ukazatele zánětu a na vizuální analogové škále celkový subjektivní stav pacienta,“ objasňuje Šenolt. Biologická léčba je cílená, tlumí imunitní reakce přímo v kloubech. Aplikuje se formou podkožních injekcí, někdy infuzí a nejčastěji se využívá v kombinaci s klasickou léčbou.

Výbornou zkušenost s biologickou léčbou má pětačtyřicetiletá Barbora. S nemocí žije už dvacet pět let. První problémy – nateklý prst – přišly ve dvaceti. „Občas jsem měla i ataky. Například bolest ramene. Bylo to peklo, které šlo řešit jen silnými léky,“ vzpomíná nadšená sportovkyně. Kamarád praktický lékař jí totiž doporučil, aby sportovala lehce nad rámec svých fyzických možností. Tělo se unaví a na revma prý nebude mít energii.

„Na kole najezdím 3000 km ročně, chodím běhat a nemám problém s třináctikilometrovým výběhem do kopce. Jezdím na bruslích, lyžích, skialpech. A ono to funguje. Svaly jsou zpevněné, občas se ozvou kyčle anebo mi z těsných cyklotreter nateče noha, ale obecně se cítím dobře,“ pochvaluje si.

Sportem proti zánětu

Revmatolog Vencovský souhlasí, že teorie Bářina kamaráda má své opodstatnění. „Existují práce, které ukazují na protizánětlivý vliv pohybové aktivity. To může napomoci ke snížení zánětu a zpomalení průběhu choroby.“ Pravidelně se hýbat je podle něj u naprosté většiny revmatických onemocnění zapotřebí proto, aby se zabránilo vzniku deformit.

Nejvíce prý ale Bára za to, že ji nemoc netrápí, vděčí biologické léčbě. „Brala jsem ji dva roky a velmi to zabralo. Progres nemoci se zastavil.“ Teď užívá metotrexát v nízkých dávkách, příležitostně i kortikoidy. A začala chodit na akupunkturu. Tu zkusila už kdysi a cítila se výborně. Ale testy pak ukázaly, že se nemoc zhoršila. Tentokrát už léky vysazovat nebude. „Jsem zvědavá, co to se mnou udělá. Po první návštěvě jsem v deset zalehla a spala do osmi ráno.“

Akupunkturu a čínskou medicínu zkoušejí revmatičky často. Ani Mariana není výjimkou: „K tomu jsem měla desetidenní dietu, kdy jsem vysadila mléčné výrobky, cukr a  citrusy a dostala jsem nějaké bylinky. První kúra pomohla, druhá ne.“ U cukru má každopádně vypozorované, že příznaky skutečně zhoršuje. „Stačí, když si dám zákusek, a druhý den mě všechno bolí.“

Revmatoidní artritida začíná nenápadně. Bez včasné léčby ale hrozí invalidita

Předseda Revmatologické společnosti Vencovský je ohledně vlivu stravy spíše skeptický: „Změna jídelníčku v naprosté většině případů nepomůže.“ Zkušenosti některých pacientů ale ukazují opak. Například podle výzkumu Revma ligy ČR, kterého se účastnilo 145 revmatiků, změna jídelníčku vliv má. Alespoň na vnímání příznaků nemoci. Sedmdesát procent respondentů zaznamenalo po úpravě stravovacího režimu zmírnění únavy i bolestí. Z výzkumu dále vyplynulo, že pro výrazné účinky musí změna stravy trvat alespoň čtyři měsíce. Největší pozitivní změnu přineslo vyškrtnutí rýže a navýšení vepřového masa.

O vlivu jídelníčku na nemoc se přesvědčila i fyzioterapeutka Petra Haviarová. „Mně pomohla změna stravy. Nejprve podle AIP protokolu (přísná dieta eliminující záněty v těle, pozn. red.), potom strava bez lepku a mléka. A taky akupunktura a péče o psychickou pohodu. Držím se zatím v klidu a bez léků,“ pochvaluje si matka čtyř dětí. Revma se jí rozběhlo před čtyřmi lety po třetím porodu. „Bolely mě drobné klouby na nohou. Byly dny, kdy jsem nemohla vůbec chodit.“

Přechod na protizánětlivou stravu společně s dostatkem kvalitního spánku a odpočinku a pravidelný pohyb pomáhá v prevenci rozvoje nemoci i bývalé tenisové hvězdě. „Chodím. Každodenní půlhodinové procházky mi opravdu pomohly,“ pochvaluje si Wozniacká. I na tenisový kurt prý občas vyrazí, ale častěji cvičí pilates a plave. A také rozjela osvětovou kampaň Advantage Hers na podporu žen s chronickými zánětlivými onemocněními.