Jenže když to přeženou a jsou optimističtí přespříliš, tak jim zase hrozí, že se před lidmi znemožní.

Ostatně, zažil jste to před třemi lety přece sám, když jste trval na Česku jako ostrůvku stability ještě v době, kdy finanční krize už zuřila všude kolem.

Tím spíš mně ovšem překvapuje, že jste se z toho poučil jen tak napůl: na jedné straně sice připouštíte, že to s hospodářským růstem asi nebude tak slavné, jak se ještě v létě zdálo, nicméně v parlamentu jste si tahle nereálná čísla schválit nechal. Přitom už dneska na beton víte, že je v nich hospodářský růst nadsazený o víc než dvakrát tolik.

Sice to po Novém roce chcete opravit podle toho, jak to dopadne s eurem, ale to je jen jedna stránka věci. V téhle souvislosti byste totiž měl také jasně říct, jaký má Česká republika konkrétní krizový plán. A především, jak hodlá přispět k záchraně společné evropské měny. Vy přece dobře víte, jak zásadně se nás osud eura týká, jakkoli tady máme tu svou korunu. Vy si dovedete představit, co by se u nás dělo, pokud by se v krizi ocitlo například Německo. Vždyť náš zahraniční obchod jenom s touhle zemí eurozóny odpovídá co do objemu víc než čtyřiceti procentům zdejšího HDP! Tak závislá na odbytu do Německa není žádná z okolních zemí. Pomoci euru bychom tedy měli v našem vlastním zájmu. A to i penězi. Vy, pane ministře, to jistě chápete. Jen byste to měl konečně říct i nahlas.