Tajemné uličky se objevují tam, kde nikdy nebyly, tramvaje zastavují ve zcela nových zastávkách s podivnými jmény, nečekané postavy se objevují tam, kde je nikdo nečeká, k tomu tu sněží papír a krysy se mění ve stíny. A to vše sleduje čtveřice studentů zdejší univerzity. Tak začíná debutový román Kaziměsti talentovaného Martina Bečana, který patří k nejmladší autorské generaci (ročník 1992!).

Mladý autor se pustil do odvážného úkolu a čtenáře zavádí do světa schovaného za tím naším, obyčejným. Pro město Nikde (jak se onen svět jmenuje) vymýšlí nová pravidla, nové možnosti, ale také nová úskalí a nebezpečí pro čtveřici svérázných hrdinů. Ti jsou zprvu utajeným světem pohlceni. Jejich okouzlení však netrvá dlouho.

Ukazuje se, že město je nakaženo nemocí, která se šíří jako rakovina. Město umírá, ulice zarůstají do země a i čtveřice přátel se začíná měnit. Stejně jako mnozí lidé před nimi, kteří se v Nikde rozhodli žít. Květiny ve vousech a ňadra porostlá šupinami jsou jen zlomkem toho, co je čeká. Podaří se Lazarovi a jeho přátelům zachránit město a tím i sebe samotné, nebo se všichni doslova utopí ve svých vlastních starostech?

Bečan si v žánru městské fantasy počíná zkušeně. Zjevně má načteny velikány žánru, jakým je Neil Gaiman, a nesnaží se čtenáře pouze fascinovat bizarními nápady. Stejně důležitými jsou také psychologie hrdinů, chemie mezi nimi. A zapomenout bychom neměli ani na odvahu situovat děj nikoli do provařené Prahy, ale do Olomouce, kterou jistě mnozí čtenáři poznají.

Kaziměsti se povedli a jsou rozhodně dobrou zprávou o ambicích mladých českých tvůrců.