Není nic šílenějšího než vytáhnout rodinu, která se běžně nepotkává, na společnou sešlost v lesní tišině odtržené od lidí. Matka, kterou ke staré chatě, někdejšímu rodinnému útočišti, poutají vzpomínky na šťastnější doby, k tomu však sáhne. Navíc těsně před jejím prodejem, respektive během něj. Předání klíčů k úžasu realitní makléřky i nového majitele o den odloží a obvolává rodinné příslušníky.

Rodinná sešlost

Tak začíná hořká komedie Chata na prodej, která letos zastupovala domácí film v soutěži Na východ od Západu na festivalu v Karlových Varech. Po pravdě, vzhledem k obsahu by jí více slušel třeba titul Sešlost. Protože o ní a vztazích jednotlivých aktérů, nikoli o chatě vlastně celý film je. Dlužno říct, že autoři scénáře Lucie Bokšteflová a režisér Tomáš Pavlíček měli už zkraje jednoduchý, ale dobrý nápad. A také lehkou ruku. Modelová situace rodinné party pod jednou střechou, kde se vlivem „ponorky“, vzpomínek i alkoholu začnou vytahovat kostlivci ze skříní, bývá vděčným klíčem k rozkrytí povah a zasutých emocí.

Funguje i v tomto případě. Určitě lépe, než předcházející režisérův debut, poněkud rozklížený snímek Parádně pokecal. Každá z postav sem přijíždí se svými traumaty, antipatií a smíšenými pocity. S výjimkou matky toužící vidět znovu všechny pohromadě je spojuje jediné: nechuť se na chatu vracet. A také komunikovat s ostatními. Každý má své bolístky i obranné mechanismy. Babička vnucuje všem a všude jídlo, děda výmluvně mlčí, dcera se izoluje od německého manžela, syn rozpačitě toleruje nečekanou přítomnost expartnerky a otec toužící po klidu a harmonii nešťastně těká mezi nimi. Jak trefně poznamená budoucí majitel, „to je teda rodinka…“

Režisér uměřeně dávkuje humor i vážné okamžiky plynoucí z nefunkčních či nenaplněných vztahů, pracuje s houstnoucí atmosférou i úlevným výbuchem emocí včetně symbolického ohňostroje, jenž odšpuntuje poslední napětí.

Česká nátura

Roztomilý homolkovský humor těží tvůrci z ryze českých situací (krádež váz na cizích hrobech, malicherné hádky kolem věnců či nešvarů druhé rodiny), všímají si kontrastu německé zdvořilosti a českého buranství. Nikdy ale nevybočí ze vkusné zábavy ani přemíry sentimentu a přitom se laskavě usmívají typické české nátuře.

Nejde ale jen o ni. Někde pod povrchem situačních vtipů dřímá hořká úvaha nad generačními vztahy a zjištěním, že i když zdánlivě spolu jsou dnes lidé často spíše sami. Neochotni naslouchat a mluvit.

Koncepci dobře slouží dobové písně a vybrané herecké typy i uvěřitelné výkony počínaje Janem Strejcovským a Judit Bárdos, přes Ivanu Chýlkovou a Davida Vávru, až po Pavla Koptu a Jana Kačera, pro nějž je děda s tajemstvím po dlouhé době šťastným návratem před kameru.