Pravda na mopedu

Pravda, nejdřív si dají párkrát pěstí, neboť jako v každé rodině vztahy skřípou, nad ránem už ale vyrážejí vstříc dobrodružství. Jejich cesta je tak trochu „Easy Rider“ po německu, byť o poznání veselejší a s lepším koncem.

Ostatně duo nebrázdí silnice na harlejích, nýbrž na starých mopedech, vytažených po letech ze stodoly, z nichž „bolí prdky“. Zato ovšem v kvádrech, jež nestihli svléci.

S euforií z omamné jízdy si ale s Hopperem a Fondou ze slavného amerického filmu z roku 1969 nezadají.

Scenárista Markus Goller s režisérem Oliverem Ziegenbalgem naplňují modelový příběh o cíli, kterým je cesta sama. Povahově i životním způsobem rozdílní bratři zjišťují až během ní, že dotáhnout bláznivý nápad zrozený mezi desátým panákem a nohami pinkpongového stolu nebude snadné.

Zvlášť když snaze o znovunalezení spřízněnosti brání pocity křivdy, výčitky i zlověstné mlčení šéfova mobilu kdesi v Hongkongu. A také vlastní selhání a pověstní kostlivci, padající ven v nej-méně vhodnou chvíli.

Tvůrci svým hrdinům naštěstí pomáhají ze zacyklených životů pomocí nadhledu a sebeironie. Situační humor těží z jejich odlišných povah, zkušeností i reakcí na krizové momenty.

Stále doleva

Rozpačité setkání s erotikou ve středním věku, ostudná lekce od saské silniční policie ani útěk před potetovaným machem moc nepřipomínají vysněný výlet z mládí. Všechen ten adrenalin a sdílené hledání smyslu života jsou ale k nezaplacení. A je úplně jedno, že navigace formou „pořád doleva první odbočkou“ nikam nevede…

Přičteme-li kameru Franka Griebeho, který se kochá proměnlivostí krajiny, zákrutami silnic pohledem dronů i kichotovskou jízdou s větrnými elektrárnami v zádech, plus skvělé výkony Larse Eidingera a Bjarneho Mädela, máme tu film, který těší. Diváci na loňské filmové škole ho vybrali nám všem. Dobrá volba.

Hodnocení: 70 %